„Je to zase něco úplně jiného. Dělal jsem to už dřív, ale poslední rok jsem v tom zapojený naplno,“ těší bývalého útočníka, který v minulosti oblékal také dres kyperského Apollonu Limassol, působení ve fotbalovém pořadu O2.
„Baví mě to a naplňuje. Je to profi fotbal, pořád jste v kontaktu se spoustou známých lidí, kteří se s ligovým fotbalem potýkají od pondělí do neděle po různých stadionech. Zároveň mě to nutí mít přehled, učit se a sledovat různé statistiky,“ vylíčí svou přípravu před tím, něž se v pražském studiu zapnou kamery.
Na chvíli, kdy před nimi stál poprvé, si moc nevzpomíná. „To už je dlouho, tehdy jsem ještě hrál. Zavolali mi, tak jsem si to zkusil a chytlo mě to. S mluvením problém nemám, a kdybych mlel blbosti, asi by se podruhé neozvali,“ směje se dvaačtyřicetiletý expert.
„Poslední rok je to intenzivní, většinou tři víkendy komentuji a dva mám volno. Řeším skoro každé ligové kolo,“ dodává. Ve studiu se střídá například s Pavlem Horváthem, Davidem Kalivodou, Janem Rajnochem, či Zdeňkem Ščasným.
DO DĚNÍ NA HŘIŠTI SE UMÍ VCÍTIT
Obzvlášť rád komentuje dva týmy. „Baník a Sparta jsou moje oblíbené, strávil jsem v nich kus života a mám k nim nejblíž. Žádnou protekci ale nemají, snažím se být neutrální a zápas pojmenovat tak, jak ho vidím. Na otázky odpovídám bez jakéhokoliv ovlivnění,“ vysvětluje.
Kritickými slovy v komentářích šetří. „Nemám to postavené na tom, abych byl zajímavý tím, že někoho zkritizuji, ale na tom, jak to vidím v samotném zápase, nehledě na to, o jaký tým se jedná.“
Dění na trávníku sleduje očima trenéra i bývalého hráče. „Někdy jsou v zápase situace, ve kterých jste se ocitli i vy, třeba při nějaké kličce nebo když vidíte, že hráč to chtěl obstřelit nebo centrovat a byla z toho střela. Na to se dívám jako fotbalista. Co se týká taktiky a rozestavení, na to se dívám jako kouč. Dokážu se do toho vcítit, protože jsem si tím prošel na hřišti a teď to vnímám trošku i z druhé strany,“ objasní oba úhly pohledu.
play_fill
Ohlasy diváků na své komentáře neřeší. „Nepídím se po tom. Vždycky někomu sedíte a někomu ne. Nemám sociální sítě, už roky jsem od nich odstřihlý, protože jsem chtěl mít čistou hlavu. Ptám se jen Péti Svěceného nebo Davida Sobiška na zpětnou vazbu, abych věděl, jak to vnímají oni,“ prozrazuje.
„Hned na začátku jsem jim řekl, že chci slyšet absolutní pravdu, protože i špatná reakce je dobrá zpětná vazba, a když ji pochopíte, může vás posunout,“ vysvětluje proč jsou pro něho důležitá slova televizních profesionálů. „Jsem přesvědčený, že kdyby bylo něco extra špatně, šéfové by se o tom se mnou bavili.“
SYN SI MUSÍ CESTU VYŠLAPAT SÁM
Pozice experta je pouze jednou z jeho mnoha aktivit. Jak všechny stíhá? „Musíte si to umět naplánovat. Do televize předem napíšu, ve které dny nemůžu, protože Havířov má zápasy. V létě skoro každý víkend hraju za Sigi team, takže vždycky všechno spojím,“ popisuje sestavování rozvrhu.
Před autem dává při cestách do Prahy přednost vlaku. „Je to pohodlnější. Dám si nohy nahoru a za ty tři hodiny udělám ještě spoustu další práce,“ prozradí, jak využívá svůj čas.
Do plánování zahrnuje také aktivity devítiletého syna Matyáše, opory havířovských Žraloků, které trénuje. „Je dobře, že ho mám pod svým drobnohledem a přesně poznám, když má někdy tendenci vypustit. Ale už se chýlí čas, kdy ho musí vést někdo jiný a ve větší konkurenci,“ naznačuje blížící se změnu.
Nakročeno k ní má syn už nyní. „Jednou za dva až tři týdny jezdí na třídenní bloky přípravy na Spartu. Cítí, že tam už není úplně nejlepší, ale dotahuje, a to potřeboval, může ho to posunout dál,“ říká hrdý otec, proč teď cestují společně. „Výhoda je, že do Prahy jezdím komentovat, hrát za Sigi team a mám tam kamarády, takže vždycky jde všechno skloubit, pokud to umíte dobře naplánovat.“
close
info
Zdroj: Deník/VLP Externista
zoom_in
Matyáš Matušovič, Žralok z Havířova, nejlepší hráč turnajie talentů U9 ze tří zemí v polském Sosnowci.
Syn Matyáš mu dělá radost. „Těší mě, že si ho všimly kluby jako Sparta, Slavia, Baník nebo akademie Dortmundu a kontaktují mě jako jeho tátu. Také ale vím, že to nemá zadarmo,“ upozorňuje na to, že syn u otce-trenéra žádnou protekci nikdy neměl.
„Doma řešíme všechno. Škola je samozřejmě číslo jedna, ale pak se bavíme i o stravě nebo odpočinku. I když se jedná o desetiletého kluka, dokázal na sebe upozornit, všimly si ho velké kluby, ale tu cestu, která je ještě dlouhá, si musí vyšlapat a prosadit se sám,“ připomíná Miroslav Matušovič, že fotbalová budoucnost syna bude záležet pouze na Matyášovi.
