„Ovšem pokud na to budeme mít. Nejsem hazardér,“ upozorňuje první muž dětmarovického fotbalu.

Dětmarovice byly dlouho spjaty s rodinným klanem Hanusků. Jak jste se tam dostal vy?

Předsedu dělám od roku 2004, kdy mi tato pozice byla nabídnuta právě Jiřím Hanuskem, který klub dlouho vedl. Dá se říct, že už od svých šestnácti let jsem v klubu vykonával různé činnosti, a po dokončení vysoké školy jsem kývl na nabídku klub vést. Tou dobou měl Jirka Hanusek už vážné zdravotní problémy, takže hledal svého nástupce.

A ukázal na vás. To jste se ale musel osvědčit, ne? Vždyť pro Jiřího Hanuska byl klub jako jeho dítě.

To je pravda, Hanuskovi udělali pro místní fotbal hodně. Jiřího bratr Mirek se ještě donedávna podílel na chodu klubu, jeho manželka Marie vedla hospodu, teď jezdí vypomáhat do bufetu. Je to opravdu takový rodinný klan. Já jsem předtím v Dětmarovicích hrával fotbal, ale jen do dorostu, pak jsem klubu vypomáhal jinak.

Nosil jste hráčům vodu?

To zrovna ne (úsměv), pomáhal jsem s různou administrativní činností, vydával bulletin a pouze jednou jsem zaskakoval za vedoucího mužstva, když nám zrovna chyběl. Musím říct, že od toho roku 2004 se to papírování začalo postupně nabalovat. Jsem předseda a de facto i sekretář, protože administrativy s nástupem elektronizace přibylo. Ale zrovna elektronizaci zápisů a dotací beru jako pozitivní věc.

Zbyněk Pospěch, jedna z podzimních tváří týmu.

Co vás přimělo k tomu vzít to?

Asi jsem byl mladý a blbý (smích). V té době jsem netušil, kolik práce s tím bude spojeno, ale fotbal mi toho na druhé straně hodně vrátil, třeba v podobě obchodních kontaktů, takže to neberu tak, že klubu jen dávám.

Navíc vás to musí stát spoustu volného času…

Jistě, ale dělám to rád. Sám bych to ale nezvládl, takže bych rád poděkoval všem, kteří se na chodu fotbalu u nás podílí, ať už to jsou trenéři, asistenti, hospodáři, pořadatelé, nebo rodiče dětí, kteří své ratolesti dováží na tréninky a zápasy. V neposlední řadě i mé manželce a dceři, které tolerují to, že fotbalu věnuji tolik času.

Jste známý srdcař, takže předpokládám, že do dětmarovického fotbalu také investujete z vlastní kapsy, je to tak?

Ano, i tak se to dá říct, nicméně finance sháním hlavně z firem známých a kamarádů, jelikož pořád musíme sehnat asi 600 tisíc, abychom naplnili roční rozpočet pro první mužstvo.

A ten se pohybuje v jaké výši?

Teď v divizi to je 1,6 milionu korun. Zhruba čtyřicet procent pokrývá obec, ovšem veškeré náklady na energii a chod klubu si platíme sami právě z těchto peněz. Další věc jsou ještě dotace z FAČR, MŠMT, Moravskoslezského kraje a podobně, které se teď zlepšily, naopak administrativa s tím spojená je šílená. Skoro by to do klubu chtělo dalšího člověka na plný úvazek, který by se o to papírování staral.

V jednu chvíli jste byli dokonce nejvýše postaveným klubem v rámci Karvinska. Vybavíte si tu dobu?

Jistě, to bylo nedlouho předtím, kdy jsem Dětmarovice přebíral. V průlomové sezoně 2003/04 jsme byli jednu sezonu v MSFL. V té době měl tehdejší FC Karviná existenční problémy, takže byl až pod námi v divizi. My jsme pak po pádu z MSFL figurovali čtyři roky také v divizi. Pořád tvrdím, že pro vesnici je divize totéž, co pro městský mančaft první liga Abyste mohl hrát vyšší soutěž, musíte na to být připraven finančně, a také struktura klubu i samotného týmu musí být propracovaná. Nelze postoupit do vyšší soutěže s tím, že překopete půlku mančaftu. Toho se nikdy držet nebudeme.

Pod trenérem Jaroslavem Netoličkou jste v sezoně 2006/07 byli druhým mančaftem divize, přesto jste skončili až v I.A třídě. Proč? Kvůli financím?

Přesně tak. Začali jsme zjišťovat, že se nám finanční krytí zvedá, proto jsme nabídli divizi Havířovu. Navíc si myslím, že město jako Havířov má být minimálně ve třetí lize. Na naší úrovni jsou finance získávané pro klub z valné části založeny na osobních vztazích. Musí se zkrátka nějakou dobu budovat. Ale to období nepovažuji za promarněný čas. Klub jsme za cenu působení v nižší soutěži zachránili, v té době nám hodně pomohli Petr Czyž a Martin Špička, zanedlouho jsme se na osm let stali stálicí krajského přeboru a loni se povedlo zase postoupit, když byla ekonomická situace zase příznivější.

Dětmarovice mají dobrý zvuk i za hranicemi okresu. Čím to je, že se klubu čas od času dařilo přitáhnout na místní poměry fotbalové hvězdy?

Nevím přesně. Asi je to dobrá vizitka Dětmarovic, možná příhodná poloha mezi Karvinou a Ostravou. Pamatuji, že už přede mnou, právě za éry Jirky Hanuska, hrávali v klubu třeba Milan Poštulka nebo Dušan Fábry.

A ve vaší éře to pokračuje. Před pár lety za vás hráli Milan Prčík, Martin Šrámek, poměrně nedávno Aleš Besta, teď zase Zbyněk Pospěch a Tomáš Mičola…

Zrovna za ta tři poslední jména vděčíme hlavně Tomáši Hrtánkovi (kapitán mužstva), který má kontakty, s hráči se zná a společně s Josefem Jadrným a Jiřím Ligockým vlastně dávají dohromady podobu kádru. To jsou další lidé, kteří do Dětmarovic vyloženě patří, dávají tomu v rámci svého volného času spoustu energie, vkládají vlastní finanční prostředky a podílí se na organizaci klubu.

Jak moc přispívají takoví hráči k dobré pověsti klubu?

Je to pochopitelně velký přínos. Nejen směrem dovnitř, kdy se mladí od takových hráčů učí, ale i směrem ven, třeba k médiím. Když si běžný fanoušek v novinách přečte, že v březnu dělá Mičola kapitána v Baníku, a pak v září hraje za Dětmarovice, tak je to samozřejmě něco. Člověka to potěší.

Michal Tomáš dává snadný gól.

Dětmarovice nabízejí mladým hráčům uplatnění zahrát si na startu kariéry divizi, což není špatná soutěž. Jak jste na tom s mládeží?

Po starší přípravku máme v klubu dětí dost, ale pak je posíláme do Karviné, se kterou máme spolupráci. My jim nikdy nebudeme schopni zajistit kvalifikované trenéry, jako mají v Karviné, takže kluci se tam herně posouvají a buď se tam uplatní, nebo se vrátí. Jsou místní, takže k Dětmarovicím mají pořád vztah. Když vyjdou z dorostu, jdou hrát buď krajské nebo moravské soutěže k nám nebo do okolí. Ne každý má hned na to skočit do druhé nebo první ligy. I to, co se podařilo Filipu Panákovi, je spíš ojedinělé.

Máte nějakou vlastní vizi, kde byste jednou Dětmarovice rád viděl?

My určitě nemáme ambice se cpát do ligových soutěží, na to nemáme kapacitu, ale pokud by se výhledově naskytla možnost vyzkoušet si zase MSFL, tak bychom do toho možná šli. Říkám možná, protože to zase souvisí s těmi financemi. On se obecně rozpočet tvoří špatně, protože já dopředu nevím, kdo mi co dá. Z předem stanovené výše 1,6 milionu to taky může být třeba 1,2 a jsme zase někde jinde. Pravděpodobně by se musel najít větší sponzor, který by dal částku třeba na tři roky dopředu. Situace, kdy přijdou horší časy, a my budeme nuceni přihlásit se do nižší soutěže, ta může nastat kdykoliv. S tím ale žijí kluby podobného typu dnes a denně. Pro nás je pořád priorita hrát to s místními kluky z okolí.

A vaše ambice pro aktuální sezonu?

Posílili jsme mančaft, začali si jej tvořit pro novou sezonu. My pořád stojíme nohama pevně na zemi. V této sezoně bylo cílem udržet se v divizi, což máme v zásadě splněno. Díky restrukturalizaci soutěží nám v nové sezoně přibude jedna divize, takže sestupovat bude asi jen jeden, což znamená, že sezonu si dohrajeme v klidu. Pozitivní je i to, že nejsme v pozici, kdy máme jen tři své hráče, máme jich víc než deset a jsme spokojeni.

Nedávný kapitán Baníku Tomáš Mičola u vás pokračuje. Chystáte pro jaro ještě nějakou pecku?

Nic nevylučuji (smích).

MARTIN PASZ

Narozen:
30. 12. 1978
Stav: ženatý, manželka Tereza, dcera Agáta
Vzdělání: VUT Brno
Pozice: předseda SK Dětmarovice
Kariéra: SK Dětmarovice (do kategorie dorostu)