„Nová rubrika Deníku Kanonýr víkendu?“, ptal se nás Josef Zoller před pár dny při tvorbě seriálu DENÍK FANDÍ FOTBALU, který jsme zrovna dělali ve Stonavě. „Tak to musím aspoň jednou vyhrát,“ doplnil s úsměvem šutér mužstva z I.A třídy.

A všechna čest, svému slibu dostál hned na úvod. I když upřímně – čekalo se to. Ostrostřelec mužstva mívá totiž v každé sezoně nabito. Prokázal to i ve víkendovém zápase I.A třídy mezi Stonavou a Dolní Lutyní, kdy se blýskl čtyřmi góly už za poločas. Čistý hattrick a gól navrch se v okresním derby cení. „To ano, i když my vyhráli 9:0,“ směje se Zoller při vzpomínce na demolici soupeře.

Domácí chtěli rivalovi vrátit ztrátu z minulého nedohraného ročníku. Dolní Lutyně uhrála za podzim jediný bod, a to v zápase právě proti Stonavě.

„Motivace tam byla,“ uznal Zoller, jenž se prakticky každým rokem pravidelně umisťuje na špici nejlepších zakončovatelů soutěže. „Za těch šest sezon ve Stonavě jsem střelce pokaždé vyhrál,“ vybavuje si.

Maminka mu totiž dělá kroniku z výstřižků novin či vytištěných článků na webu. „Ona je můj největší fanoušek. Mám díky tomu dokonalý přehled,“ doplňuje Zoller a na naši zmínku, že další článek o něm vyjde ve středečním novinovém vydání, reaguje: „Tak to si samozřejmě mamka nenechá ujít a půjde si koupit Deník.“

Brankostroj v Německu a Liverpoolská liga

Ani výhra 9:0 ale není nejvyšší, jakou v kariéře zažil. „Čtyři roky jsem hrál regionální ligu v Německu. Tam jsme jednou, to jsem hrál za Wörth, vyhráli zápas v Pfettrachu 17:0 a já dal devět gólů. Soupeři chybělo pár hráčů základu. To je nejvíc, co jsem během jednoho zápasu v kariéře stihl,“ objasňuje.

Nebýt zranění, možná jsme Zollera mohli vídat v profesionálním fotbale. Odchovanec Karviné se totiž v roce 2010 chystal ve druhé lize zapojit do tehdejšího mužstva MFK, kde byl chvíli spoluhráčem Jursy, Opice, Mišinského, brankáře Kafky či Srba Milosavljeva.

„To jsem se zrovna vracel z Anglie a spousta lidí mi nevěřila, že bych se do kádru vůbec mohl dostat. Tak jsem se hecnul, přidával si, víc trénoval. Trenér Marek Bielan mi dal šanci v béčku a já za tři měsíce dostal smlouvu v áčku. Dokonce jsem stihl nastoupit v druholigovém utkání v Hlučíně, ale pak mi objevili prasklinu v obratli a bylo po nadějích,“ smutnil Zoller.

Se Stonavou chce Zoller (ve žlutém) postup.Zdroj: Tadeáš Bednarz

Musel se tak vzdát snu zkusit to někdy dotáhnout třeba do nejvyšší soutěže. „Není jisté, zda bych se prosadil, ale zkusit jsem to mohl. Měl jsem sen, že bych si jako Karviňák jednou zahrál první ligu na domácím stadionu. Tušil jsem, že tady takové plány budou. Tohle se poštěstí málokomu. No co, byl jsem aspoň blízko, jenže zdraví má člověk jenom jedno,“ prozrazuje Zoller, proč musel dát profifotbalu vale.

Zamířil tak znovu do nižších soutěží, ve kterých už dříve působil. V patnácti letech si jej z Karviné vytáhl Baník Ostrava, kde vydržel do osmnácti let. „Pak jsme hráli s Baníkem ve Zlíně přátelák proti místní osmnáctce, já dal hattrick a ve Zlíně mi hned nabídli, abych tam zůstal. Vydržel jsem tam rok, pak ale přišlo moje první zranění, po kterém jsem dlouho nehrál a následně se vrátil domů,“ doplňuje svůj fotbalový životopis.

Přes Karvinou a Petrovice se dostal do Havířova, kde obnovený MFK (bývalý Baník) zrovna absolvoval svůj klubový restart. „Začínali jsme v okrese a během tří let postoupili do kraje,“ vzpomíná Zoller na to, jak Indiánům svými góly pomáhal dostat se z fotbalového pralesa.

Krajské soutěže mu nejspíš jsou souzeny. Jednu dobu to vypadalo na angažmá ve Frenštátu pod Radhoštěm, který si dělal zálusk na divizi. „Ve Frenštátě mi vyšli ve všem vstříc, akorát trenér mě chtěl vidět i na trénincích. Nedivím se mu, ale mě to nešlo skloubit s prací. Přece jen, Frenštát neleží za rohem. Tak jsme se rozešli,“ zmiňuje ještě epizodu z tehdejšího krajského přeboru. Tam by se ovšem rád vrátil. Ale už se Stonavou, která je letos žhavým kandidátem na postup.

Jinak kromě Německa si Zoller zakopal do míče i v Anglii. V třiadvaceti letech se na ostrovy vydal za prací. „Profesionální soutěž jsem tam sice nehrál, ale v přáteláku mě vyzkoušel tehdy čtvrtoligový Altrincham. Jinak jsem vedle práce stihl jen místní Liverpoolskou ligu. V týmu jsem byl jediný běloch,“ směje se při vzpomínce na tým, kde nastupovali samí hráči tmavé pleti a spousta Afričanů, například z Ghany nebo Tanzánie. „Ale bylo to tam fajn, docela mi to sedělo. Myslím, že zrovna anglický styl by mi vyhovoval. To už se ale nedozvíme,“ zakončuje bojovník a střelec par excellence.