„Děda byl Řek, taťka už je Čech, takže mi zbylo jenom příjmení,“ odhaluje jednatřicetiletý útočník rodové kořeny. „Už jsem si zvykl na to, že když se s někým seznamuji, je to věčné téma, ale stejně mi nikdo než Jaty nebo Jata neřekne,“ líčí se smíchem.

S fotbalem začínal v Záblatí, oblékal také dresy juniorky Baníku Ostrava, Kravaří, Bohumína a Slavie Orlová, kam se před čtyřmi lety znovu vrátil. „Měl jsem nabídky zpátky na divizi, ale v Orlové mi to vyhovuje. Máme super partu, v klubu mi vycházejí vstříc s prací,“ vysvětluje, že profesí je policistou České republiky.

„A kluci už si zvykli na můj herní styl, mají to se mnou těžké v zápase,“ dodává. Proč taková sebekritika? „Moc se mi nechce běhat a oni to musí odběhat za mě,“ směje se. Přihrávky spoluhráčů ale proměňuje v góly, jeho levačka je pro brankáře soupeřů přímo zabijácká.

V minulém ročníku krajského přeboru skončil v žebříčku střelců čtvrtý, momentálně je se čtyřmi trefami druhý. K výhře s Jakubčovicemi (4:1) a Petřvaldem na Moravě (3:0) přispěl pokaždé dvěma góly, naprázdno vyšel jen v úvodním zápase v Českém Těšíně, který Slavia prohrála (0:2).

„Vůbec mě nebaví bránit, ale když dostanu balon, tak přepnu, to je něco pro mě. Jak říkají všichni střelci, že kdo se vrací za půli, nevěří gólmanovi. Na tom si dávám záležet,“ humorně popisuje své krédo. Může se jím v klidu řídit, svatyni Slavie Orlová totiž hájí Antonín Buček, bývalý brankář Baníku Ostrava.

V zaměstnání mají pro „Jatyho“ sportování pochopení. „Pracuji v oddělení hlídkové služby, kde mi to tolerují asi i proto, že za policii hraji v české fotbalové reprezentaci. Mohu tak jezdit na zápasy,“ pochvaluje si.

Společnou přípravu mužstva kvůli náročné práci pokaždé nestíhá. „Trenér mi toleruje, když v týdnu přijdu jenom jednou nebo dvakrát, stejně můžu nastoupit,“ oceňuje podporu v klubu.

Stačí mu jeden trénink? „S mým herním stylem jo,“ směje se. Pak zvážní. „Sám cítím, že bych potřeboval trénovat víc, ale čas mi to nedovolí. Navíc se mi nedávno narodila dcera, takže to fakt nestíhám.“ Kopačky půlroční Ele ale nepořídil. „To mám zakázané od maminky,“ přiznává.

Za vstřelené góly se přispívá do společné kasy týmu. „Já platím vždycky jen za hattrick a to jsem už dlouho nemusel,“ říká David Jatagandzidis. V minulých dvou duelech dal góly „jen“ dva. Hlídá si jejich počet? „Přesně tak. Ať to stačí na výhru, šetřím na plínky,“ žertuje.

Fotbal je jeho velký koníček. „Jsem rád, že se mi vyhýbala vážná zranění a kolem sebe jsem měl vždy dobrou partu. Každý by se chtěl vidět někde v Barceloně, ale já jsem se svou kariérou spokojený a užívám si to,“ svěřuje se na závěr.


Načítám tabulku ...