Naposledy ve 27. kole s Heřmanicemi, kdy se blýskl hattrickem. „Kariéru jsem ukončil před dvěma roky, protože jsem si dodělával maturitu a neměl čas trénovat. Navíc jsem cítil, že to dává tělu zabrat a je čas nechat to mladým,“ ohlíží se Josef Zoller zpátky.

„Říkal jsem, že kdyby náhodou potřebovali, budu připravený, ale hrát pořád už jsem nechtěl,“ vysvětluje s tím, že přednost od té doby dává tenisu a nohejbalu. „Teď, kdy jsem do toho na chvíli skočil, tak mě to s těmi mladými hodně probralo. I tím, že se dařilo,“ připomíná duely s Vřesinou (3:4), Brušperkem (3:2), Petřvaldem na Moravě (3:1) a Heřmanicemi (5:1).

S tím, že ho kouč Tomáš Mančař povolá do „zbroje“, nepočítal, fyzicky se však stále udržoval. „Dával jsem si svoje osobní tréninky, chodil třikrát týdně plavat a hrál tenis, občas fitness a běhání. Díky tomu jsem to přežil a neodpadl,“ tvrdí se smíchem.

„Ale abych řekl pravdu, po rozcvičce před prvním zápasem, která trvá půl hodiny, jsem v duchu myslel na to, jestli nebudu muset po deseti minutách střídat. Pak jsme začali hrát a nějak jsem to rozdýchal. Dal jsem gól a každým zápasem se to zlepšovalo,“ popisuje počáteční trable.

Chodí jen na utkání, trénovat s týmem během týdne nestíhá. „V úterky a čtvrtky jsem v práci do šesti večer a páteční trénink by se na mně v sobotu projevil. Už nejsem nejmladší, i když teď cítím, že bych mohl stromy trhat rukama,“ připomíná svůj věk i zaměstnání v pojišťovně.

Zápisné za góly do společné kasy ještě neplatil. „Určitě bude. Už v prvním zápase mě překvapili tím, že mi půjčili dres s desitkou, se kterou jsem hrával, i kapitánskou pásku. To mě po sezoně taky něco bude stát,“ směje se útočník, na jehož dresu je nyní číslo 21.

Někteří jeho spoluhráči jsou o generaci mladší. Jak ho mezi sebe přijali? „Ve fotbale se věkové hranice mažou. Užívám si to s nimi a nabíjí mě to. Bylo ale vtipné, když jsem potkal jednoho kluka z dorostu a on mě pozdravil ‚Dobrý den‘. Musel jsem mu vysvětlit, že jsme jeden tým a budeme si tykat. Na hřišti musíme být kamarádi, bojovat jeden za druhého a u toho si přece nemůžeme vykat,“ vysvětluje nejstarší hráč Stonavy.

Vrací se mu to zpátky. „Mladí kluci mě hodně povzbudili, když mi při společném plácání před zápasem řekli: ‚Pojď, legendo, pojď!‘ Skoro jsem měl slzy na krajíčku a věděl, že gól musím dát, i kdybych měl na hřišti umřít,“ popisuje svůj velký zážitek. „Tím, že je spousta zraněných, jsme se semkli jako tým a je jedno, kdo ten gól dá. Teď se vezeme na vlně a je to super,“ dodává.

Komu věnoval svůj hattrick? „Mamce, která je od malička můj největší fanoušek a zrovna měla 60. narozeniny,“ září štěstím ze skvělého dárku. „Rodiče teď zase jezdí na všechny naše domácí zápasy a užívají si to. A někdy i sestra, která je takové moje štístko, s ní vždycky vyhrajeme,“ prozrazuje.

Do konce sezony zbývají dva zápasy – doma s Jakubčovicemi a derby v Orlové. „Chci si je užít a přeju si, abychom vyhráli. Pak se znovu vrátím do fotbalového důchodu,“ plánuje Josef Zoller.

Zájem o jeho služby projevil v zimě i jiný mančaft z Karvinska. „Chci, aby v mém fotbalovém rejstříku zůstal na konci klub mého srdce. Pokud ještě někdy nastoupím, tak jedině za Stonavu,“ je připraven na pár duelů naskočit i v dalších sezonách.


Načítám tabulku ...