„Dá se říci, že Péťa je do fotbalu fanatik,“ tvrdí trenér Roman Divina o svém svěřenci, kterého předtím vedl i v Darkovičkách. „Známe se strašně dlouho, snad osmnáct let, a jsme dobří kamarádi, ale kdyby nepodával výkony, hrát nebude. To říkám na rovinu, přes to u mě nejede vlak,“ vysvětluje kouč, proč se vedle mladíků objevuje nejstarší hráč soutěže.

„Nechtěl bych, aby rozhodovalo kamarádství na úkor někoho lepšího. Počítá se aktuální forma a já nemám v povaze, abych chodil za trenérem ať mě staví. To bych radší skončil,“ má jasno i Petr Buchvaldek.

Nejpopulárnějšímu sportu na světě se věnuje od šesti let. „Kdysi jsem říkal, že když člověk nebude ty mladé kluky stíhat, měl by se na to vykašlat. Ale já ten fotbal mám tak rád, že se mi nechce končit a každý zápas, kdy hraju, si užívám. Někdy to bolí, ale když to není zlomené nebo utržené, snažím se vždycky hrát. Naplňuje mě to a jak říká tréňa, jsem takový fotbalový blázen,“ směje se zkušený stoper.

Zápas 4. kola krajského přeboru Háj ve Slezsku - Slavia Orlová 0:0.
Penalta, břevno, ale žádný gól. Orlová s novou posilou přivezla z Háje bod

S fyzickou kondicí problém nemá. „Celý život jsem hrál fotbal i jiné sporty a pořád se hýbal. Asi tím, že si jdete zahrát tenis, nohejbal nebo volejbal, tak si tu fyzičku, pokud to děláte celý rok, udržíte a pak z toho čerpáte,“ vysvětluje Petr Buchvaldek, že si nedokáže představit svůj život bez aktivního pohybu.

„Pokud to jde, je na každém tréninku,“ chválí ho Roman Divina. „Trénuju pro sebe. Kdybych netrénoval, tak bych mladým nestačil. V mých letech už není sranda honit ty osmnáctileté kluky. Navíc v Orlové je dobrý kolektiv, takže tam chodím rád,“ dodává.

Začínal v Hlučíně, kam se několikrát vracel z angažmá v jiných klubech. Mezi jeho fotbalové adresy patřily Darkovičky, Dolní Benešov, NH Ostrava, Kravaře, Kozmice, Bolatice. Většinou týmy z Opavska. Před třemi roky zamířil do Orlové v okrese Karviná.

Petr Buchvaldek, FK Slavia Orlová.Petr Buchvaldek, FK Slavia Orlová.Zdroj: Archiv Petra Buchvaldka

Změnu zavinil covid. „Bylo zakázáno spolčovat se, tak jsem chodil běhat sám. Trenér Divina, který byl v té době v Orlové, mi řekl, že trénují na umělce a ať si místo běhání jdu s nimi radši zahrát fotbal. Začal jsem jezdit jednou týdně, pak dvakrát. A když se zranil stoper Aleš Věčorek, přemluvil mě, abych přestoupil. Tři měsíce jsem s nimi trénoval, tak jsem souhlasil,“ popisuje svůj příchod do Slavie.

Jak ho spoluhráči, kteří jsou mnohdy mladší než jeho tři potomci, přijali? „Kluci z Orlové jsou super, ale každého mezi sebe nevezmou. Byli tam hráči, kteří kvůli tomu museli odejít. Péťa ale do kabiny okamžitě zapadl,“ ohlíží se kouč tři roky zpátky.

„Každý člověk, který je starší, se v mladém kolektivu cítí fajn, protože se jim chce vyrovnat a trošku omládne. Za sebe můžu říct, že se v Orlové cítím dobře. Kdyby to tak nebylo, neměl bych důvod tam být,“ podělí se zkušený hráč o své dojmy z kabiny.

Zápas 3. kola krajského přeboru Slavia Orlová - MFK Kravaře 4:0.
Podívejte se: Kravaře vyhrály v hledišti, na hřišti jim Orlová naložila čtyřku

Nastupuje na postu stopera, někdy i předstopera. „Nevydržel by celý zápas vzadu čekat, sbírat balony a nejít do souboje,“ říká o něm trenér. „Hlavně skluzy, to bylo kdysi moje. Souboje v hlavičkách nebo na zemi mi nedělají problém,“ souhlasí hráč.

Přišel do týmu I.A třídy, vyšší soutěž hrát nechtěl. „Jenže oni zrovna postoupili z druhého místa do krajského přeboru,“ vrací se Petr Buchvaldek k nečekané změně.

„Ale nelituji, i když jsem si původně říkal, že už nechci jezdit nikam daleko a budu se věnovat rodině. Tak teď jezdím do Orlové. Živím se prodejem železa a cestou přemýšlím o práci. Na hřišti zapomenu na celodenní stres, krásně se odreaguji. A ještě jsem s mladými kluky, což je příjemné,“ pochvaluje si.

Zápas 3. kola okresního přeboru Karviné Věřňovice B -  Horní Bludovice 3:3.
Góly, fauly, nadávky. Okresní přebor se vyostřil, padlo pět červených karet

V jeho stopách jdou oba synové, sedmadvacetiletý Lukáš kope druhou ligu za Duklu Praha, dvacetiletý Tomáš hájí v MSFL barvy Hlučína. „Jsem rád, že hrají fotbal, ale doma už ani nemůžu nic říkat. Oba hrají vyšší soutěž než jsem kdy hrál já, v MSFL jsem byl jen tři měsíce v Dolním Benešově,“ s nadsázkou žertuje.

Když se sejdou, řeší spolu fotbal? „Bavíme se jenom o fotbale. Všichni, i manželka už se do toho dostala,“ směje se hlava rodiny. „Dcera také sportovala, prošla toho hodně od mažoretek až po volejbal, ale studuje a nemá už tolik času. Když jedeme na dovolenou, tak je to super. Všichni umíme všechno aspoň rekreačně, tak se dobře zabavíme. Vloni jsme byli po dlouhé době v zimě v Egyptě, kde jsme si zadováděli. Bylo nás sedm včetně manželky nejstaršího kluka a přítele od dcery,“ zavzpomíná na společně strávený čas u Rudého moře.

Je možné, že by někdy v jednom mužstvu nastoupilo trio Buchvaldků? „To by bylo moc pěkné,“ zasní se otec Petr. „S mladším klukem jsem si teď zahrál na oslavách sta let Hlučína. Starší byl pozvaný taky, ale nemohl přijet. Myslím, že hrát s nimi v jednom týmu už asi nestihnu, ale byl bych rád, kdyby se v něm jednou sešli oni. To možné je,“ prozradí své přání.


Načítám tabulku ...