Někdejší bomber divizní Slavie Orlové pomáhal k historickému postupu klubu do MSFL, před rokem se ale vrátil do Baníku Fučíku – jiného klubu z Orlové, kde hraje jeho o rok starší bratr Jiří.

„Už mě tady lámal dlouho, ale nakonec jsem přišel až teď, před rokem. Kariéru už dohraji tady,“ usmívá se Jarmil Kopel.

Fučík by rád vyhrál okresní přebor a postoupil. „V poslední nedohrané sezoně nám to nevyšlo, i když jsme jen jednou prohráli. Jenže sezona se nedohrála, a tak se nekonal ani postup. Snad to letos vyjde, stačí odehrát polovinu zápasů,“ byl by Kopel rád za vítězství v okrese.

„Mančaft na to má. Hráváme přáteláky s I.B třídou a hrajeme vyrovnané partie. Tu B třídu bychom mohli v pohodě hrát,“ myslí si Jarmil.

Postupem by se vyrovnal svému otci Jiřímu, který za Fučík rovněž hrával krajskou soutěž. „Já jsem tady vlastně s bráchou začínal, než jsem šel do Slavie. Táta hrál za Baník Fučík dlouho, do padesáti let,“ přibližuje Kopel.

Hecuje otec oba své syny, aby se mu vyrovnali? „To ne, zase tolik to neprožívá. Ale na zápasy se dívat chodí, to ano,“ vykládá Jarmil.

Než se vrátil do Baníku Fučíku, působil dva roky v Šenově. „První rok jsme hráli slušně, pak to tam ale začalo uvadat a nakonec se klub odhlásil z krajského přeboru. I proto jsem se na závěr kariéry vrátil zase domů,“ vysvětluje.

Jarmil Kopel v dresu orlovské Slavie. Svými góly pomohl klubu do MSFL.Zdroj: Ivo Dudek

Slavné orlovské období

Nejhezčí vzpomínky si stále uchovává na působení v divizní Slavii. „Tam jsem hrál patnáct let za muže, vlastně od svých sedmnácti,“ vzpomíná Kopel. Je rád, že se mohl do kroniky klubového fotbalu zapsat postupem do MSFL, což je největší úspěch orlovského klubu. To se psala sezona 2011/12.

„Tehdy jsme měli výbornou partu, přispěl jsem k postupu několika góly, všem se dařilo, psalo se o nás v novinách,“ vybavuje si Kopel vítěznou šňůru Orlové, která se zastavila na čísle 10.

„Tehdy měla i ligová Sparta svou vítěznou šňůru jen devět zápasů,“ směje se Kopel. „Byly to krásné časy. I tu třetí ligu jsme hráli tři roky. Zůstal jsem tam jako jediný odchovanec. Brankář Szarowski byl druhý, ale v první sezoně MSFL odešel,“ pátrá v paměti dál Kopel.

Jediný problém byl s diváky. Ti totiž v Orlové na sport prostě nechodí. „Nevím, čím to je. I na hokej jich svého času chodilo hodně a pak chodit přestali. Jestli jsou rozmazlení? Nevím,“ krčí rameny Kopel.

Na Fučíku to ovšem neplatilo. Na nedávné derby s Doubravou přišly čtyři stovky lidí. „Dělali jsme si srandu, že je tady víc diváků než na lize v Příbrami,“ usmívá se Jarmil Kopel.

Jiří a Jarmil Kopelovi v dresu Baníku Fučíku Orlová.Zdroj: Tadeáš Bednarz

Málem přišel o nohy. Odnesla to ruka

V roce 2016 měl úraz na šachtě, když ho přiskřípl tunový nakladač uhlí. Roli hrálo jen pár centimetrů! „Nakladač se na mě převrátil, sjel mi po ruce a vyhodil z kloubu rameno. Naštěstí se pak šprajcl o zeď, takže mě sice přiskřípl, ale měl jsem možnost se z toho sevření vysoukat,“ popisoval chvíle hrůzy v dole Jarmil Kopel. Nebýt stěny, která nakladač zastavila, je dnes bez nohou. „Vůbec bych si takový život nedokázal představit. Měl jsem štěstí v neštěstí,“ uznává vážně Kopel.

I tak to odneslo rameno. „Prodělal jsem dvě operace, stále to rameno nemůžu přetěžovat. Spím na opačné straně, jinak bych neusnul. Už to nebude nikdy ono,“ smutnil Kopel.

Od společnosti OKD dostal rentu, s fotbalem na vyšší úrovni byl ale konec. „Začal jsem pak trénovat, a po tom Šenovu skončil nakonec v pralese. Na ten ještě stačím,“ usmívá se Kopel.

Fotbal mu tak moc chyběl, že se k němu po půlroce rehabilitace zase vrátil. Alespoň tedy do poslední výkonnostní soutěže.

I tam si na něj jako na vyhlášeného šutéra dávají hráči pozor. „Jsou u mě většinou dva. Znají mě, tak ví, že ty góly dávám. Naštěstí se nepotřebuji tolik hýbat. Jsem typický hráč do vápna, jako kdysi Víťa Tuma v Karviné. Moc branek z dálky jsem nedal, skoro všechno to byly góly z vápna,“ směje se.

Střelecký apetit jej neopustil ani v „pralese“. Loni stihl za podzim 24 gólů, neskóroval jen proti Loukám, jinak se trefil pokaždé. Letos je to za šest zápasů už 14 branek. „V okrese bych se přeci jen prosazovat měl,“ nepřeceňuje statistiky Kopel.

Z divize býval zvyklý na větší kvalitu soupeřů. „V našem týmu jsem byl v divizi střelecky nejlepší. Jednou jsem taky v soutěži Karvinského deníku vyhrál nové kopačky,“ připomíná dnes již zaniklou soutěž, kterou naše redakce pořádala.

Lituje, že orlovská Slavia se dnes potácí až v I.A třídě. „Ty tři roky v MSFL klub vyždímaly finančně. Kdybychom tenkrát zůstali v divizi, možná se v Orlové hraje dodnes,“ přemýšlí Kopel.

Slavii by přál aspoň postup do krajského přeboru. „Mají slušně našlápnuto, fandím jim. Byla by ostuda, kdybychom je za dva roky dohnali,“ směje se životní optimista Jarmil Kopel.

Jarmil Kopel obléká momentálně dres Fučíku.Zdroj: Tadeáš Bednarz

Práce u dětí jej baví

Novopečený otec půlroční dcerky Niny se aktuálně věnuje trenéřině dětí v FC Vítkovice 1919. „K tomu jsem se vlastně dostal v době, kdy jsem po tom úrazu začal dělat trenéra u mužů v Orlové. Chytlo mě to a práce u vítkovické přípravky mě baví. U dětí se krásné vidí herní posun a člověk se taky doma nenudí. Po tom úrazu jsem seděl doma rok a myslel jsem si, že se zblázním,“ objasňuje.

Kariérní posun coby mládežnický trenér zatím neplánuje. „Už mě ale přemlouvali, abych se vrátil do Orlové, byla i nabídka z Karviné, takže uvidíme,“ nechává si další možnosti otevřené.

Co se týče samotného fotbalu, je rád za okresní přebor. „Na tu B třídu bych si asi ještě troufl, ale to bude můj strop. Bez tréninku už se I.A třída hrát nedá. Ta je na mě už vysoko,“ usmívá se.

A jak dlouho hodlá ještě hrát? „Tátu už asi nedoženu, protože do padesáti hrát určitě nebudu, ale dokud bude zdraví sloužit a ruka držet, chci hrát dál,“ ujišťuje. „Určitě bych ještě chtěl poděkovat ženě Monice, která mě celou dobu mé kariéry podporuje,“ zakončuje Kopel.