„Fotbal jsem hrál odmala. Ale na profesionální kariéru to nebylo. Okolo devatenácti let jsem začal trénovat a chvíli jsem působil taky v akademii Baníku. Potom jsem se přestěhoval do Británie, kde jsem pracoval pro agenturu, která zastupovala hráče a organizovala soustřední pro fotbalové týmy,” řekl v rozhovoru pro Deník Jan Lokaj.

Staráte se o nejlepší fotbalový tým na světě. Jak moc to pro vás znamená?

Jsem z toho nadšený. Statisticky je to nejlepší tým světa. V době, kdy jsem ještě pracoval pro rakouskou agenturu, jsme organizovali finále francouzského poháru mezi Paris Saint-Germain a Lyonem, což bylo obrovské, ale toto je pro mě víc. Navíc to dělám už sám na sebe.

Jak vaše spolupráce s belgickou reprezentací vypadá?

Mám smlouvu s agenturou, která zastupuje belgický nároďák. Vše řeším přímo s manažerem Rudých ďáblů. Já budu vše hlídat a všude budu půl hodiny před belgickým týmem - v jídelně s kuchařem i na stadionu. Přímo s nimi se ale nesetkám. Mají bublinu a já se k nim připojím až v Česku.

Mají nějaké speciální požadavky?

Chtějí v šatně pět spinningových kol, to jsem ještě nezažil. Jinak to je ale běžná rutina. V určitou chvíli se dokonce řešilo, že by se kvůli koronavirové situaci hrálo mimo Českou republiku, nakonec to ale naštěstí proběhne v Praze.

Tuto práci děláte už dlouho. Dokáže vás ale stále něco zaskočit?

V roce 2016 měl Leicester soustředění v Rakousku. Jsou známí tím, že se vždy poprvé potkají až tam, na začátku přípravy. Někdo letí z Británie, ale byl tam i Kasper Schmeichel, jenž měl přiletět z Dánska. Přišel nám e-mail z jeho agentury, abychom mu zařídili transport z letiště a dali mu pokoj. My jsme si ale mysleli, že je to fake, že z nás někdo chce vylákat nějaké informace. Tak jsem volal na klub, kde mi řekli, že letí s ostatními. Jenže nakonec na palubě letadla nebyl a volali nám, že přiletí narychlo jiným spojem. Tak jsme museli narychlo poslat na letiště taxi a nakonec jsme ho dopravili tam, kam jsme měli.

Někdy to asi musí být pořádný stres, že?

To ano. Mou prací totiž je nedat trenérům a hráčům ani trochu výmluvu něco ošidit. Vše musí být dokonale připravené. Mám firmu, ale pokud je soustředění, tak mým šéfem je klient. Nic nemůžete podcenit, potom by se totiž mohlo stát, že trenéra odvolají. Může mít špatné výsledky, což může odůvodnit špatnou přípravou. To nesmíme dovolit.

Dá se splnit všechno, nebo jsou některé požadavky nereálné?

Někdo by nejradši hrál proti Realu Madrid, ale ne déle, než půl hodiny od hotelu. A ještě na stadionu a vydělat na vstupném. Pak je třeba usměrňovat očekávání. Zorganizovat se dá všechno, ale jsou limity toho, kde jste a kdo je okolo vás. Stává se, že lidé, kteří jsou zodpovědní za organizaci klubu, nemají dostatek zkušeností, proto musíme komunikovat, aby se vědělo, co je reálné a co už ne.

Druhým měsícem pokračují po celé republice volby do okresních fotbalových svazů.
Fotbalové volby v Moravskoslezském kraji? Vše (zatím) při starém. Kdo kandiduje?

Jak jste se k této práci vlastně dostal?

Začal jsem dělat v Glasgow. Dostal jsem nabídku jít tam na zkoušku - na tříměsíční stáž, a poté mi nabídli práci. Ve Skotsku jsem žil dva roky a poprvé jsem se tam střetl s větším fotbalem.

S jakými kluby jste spolupracoval?

Jedním z klientů byl tým Manchesteru City do 23 let, ve kterém byl manažerem Patrick Vieira. Měli jsme i turecký národní tým, Rangers, kteří měli soustředění v Kalifornii, či West Bromwich Albion. Tím to všechno začalo.

Co následovalo dál?

Po dvou letech jsem šel do specializované agentury s centrálou v Rakousku. Žil jsem ale v Anglii, odkud jsem to celé řídil. Anglické týmy pro nás totiž byly klíčové. Pracovali jsme s Leicesterem, který tehdy byl mistrem Premier League, měli jsme i Norwich či Aston Villu. Celkem to bylo devět anglických týmů, což bylo historickým rekordem. Do toho jsme měli Feyenoord, Arnhem nebo Anderlecht. Po dvou letech jsem se ale rozhodl, že to budu dělat sám a v roce 2017 jsem si založil firmu.

A známí klienti vám zůstali?

Několikrát jsem měl Fulham, spoustu týmů z Izraele, FC Kodaň, Ferencvárosi či Midtjylland. Z českých týmů pak Baník, Opavu, Zlín, Olomouc nebo Slavii. Dělal jsem například zájezd pro VIP rodiny hráčů na zápas Chelsea proti Slavii. Byl to úžasný zážitek, skvělá atmosféra a nakonec jsme věřili, že by to hráči Slavie ještě mohli otočit. Zhruba osmdesát procent mé práce je ale organizace soustředění.

Setkal jste se s řadou známých fotbalových osobností. Na které zážitky nezapomenete?

Dodnes vzpomínám na Patricka Vieiru. Nebo na spolupráci se Sunderlandem z roku 2016. Tehdy byl jejich manažerem Sam Allardyce, v té době se ale řešilo, zda se stane novým manažerem anglické reprezentace. Na soustředění přiletěl privátem, nafotil se ve dvou různých úborech, aby to vypadalo, že tam byl déle, a pak zase odjel jednat s reprezentací. Kdo mě ale hodně lidsky zklamal, to byl Miroslav Klose. Stejně jako Andrej Aršavin, který byl docela povýšený. Vzpomínám i na Aston Villu, za kterou v té době hrával Libor Kozák. Panovala tam ale hrozná atmosféra, vůbec spolu nekomunikovali. Profesionálně to zvládli, ale na kempu se vztahy nenavázaly. Taky pak odvolali trenéra.

Řídíte každé soustředění osobně, nebo na to máte své lidi?

Vždy to mám tak, že každý tým má svého kluka, který se o mančaft stará. Je tam od rána do večera, má auto a stará se o drobné služby. Já jsem s každým týmem určitý čas, netrávím s nimi ale celé soustředění.