Osobnost Deníku

Vrbová si v říjnovém vydání videopořadu Holky to umí taky, který propaguje dívčí a ženský fotbal, postěžovala, že sice nabídek na kafe od nápadníků z fotbalového prostředí má plno, jenže žádný z nich nemá „koule" pozvat ji na rande osobně. „Napíšou mi po nějakém zápase. Třeba mě pochválí a po několika dnech mi napíšou, jestli bych někam nechtěla zajít. Asi nemají dostatek kuráže mi to říct osobně," prohlásila tehdy před kamerou.

Díl s Vrbovou měl velkou sledovanost, ohlasy prý byly jen pozitivní. „Všem se to moc líbilo, měla jsem z toho radost," tvrdí. Jenže na milostném poli nic nového. Přestože svým potenciálním ctitelům dala návod na sbalení, nikdo se k němu neodhodlal. „Bohužel se nenašel žádný odvážlivec, který by mě někam pozval osobně, ale věřím, že se tato situace ještě naskytne. Opět mi jen psali. Z časových důvodů jsem žádnou nabídku nepřijala."

Největší radost jí paradoxně udělalo psaní od stejného pohlaví. Vrbové se totiž ozvala slečna, která by rovněž chtěla zkusit být rozhodčí. „Napsala mi, že jsem ji k tomu motivovala. To mě strašně zahřálo u srdíčka. Těší mě, že zrovna já můžou někoho motivovat."

Nikola začala s kariérou rozhodčí teprve v sedmnácti letech, na scéně není ani dva roky. Za tu dobu se z okresních soutěží vypracovala do soutěží krajských. „Začátky byly těžké. Říkala jsem si, že začínat hrát v sedmnácti je pozdě, ale lákalo mě mávat. Při prvním utkání za mnou utíkal táta a říkal mi, co mám dělat. Pravidla jsem se učila za pochodu, ale říkali mi, že okrese ani sami hráči moc neví, co dělají."

Na fotbalových stadionech zažila spoustu nadávek a pohledů skrz oči, vše se ale snaží nevnímat. „Nejen fanoušci, ale i hráči jsou často dost negativní. Zvlášť poslední dobou jde agresivita nahoru. Každý, kdo nadává, by si měl zkusit, jaké to je být rozhodčí," říká Vrbová.

Není bez zajímavosti, že drobná slečna má ráda fotbal jen naživo, ten televizní ji neláká. „Já na fotbal v televizi moc nekoukám. Já radši vše osobně. A neokouzlil mě ženský fotbal. Ten mužský je víc energičtější, i když je rychlejší a náročnější na posuzování ofsajdů a tak podobně."

Studentka Zdravotnického lycea v Mostě by jednou ráda byla profesionální rozhodčí. Zároveň plánuje změnu školy, láká jí sportovní management. „Já bych ráda zůstala u sportu. Pracovat ve zdravotnictví mě neláká."