„Bylo mi 26 let a čím dál víc mě mrzelo, že neznám nikoho neslyšícího v okolí Přerova. Dokonce jsem mezi slyšícími zapomněl znakovou řeč. Tak mě napadlo na internetu hledat, jestli u nás v republice nefunguje fotbal neslyšících,“ začal Jakub Matyáš své vyprávění.

Pátrání bylo úspěšné. Matyáš kontaktoval Sportovní klub neslyšících Brno, poslal svůj záznam audiogramu, splnil veškeré podmínky a stal se součástí týmu. A pak už to šlo jako po másle.

Titul i Liga mistrů

V první lize neslyšících například v roce 2018 pomohl Brnu k sedmému titulu mistrů republiky. To už si zahrál dokonce Deaf Champions League. V Lize mistrů skončil s týmem v roce 2017 na hezkém sedmém místě z šestnácti týmů z celé Evropy.

„Mohli jsme dopadnout lépe, ale i tak jsme byli moc spokojení,“ usmívá se záložník, kterému nikdo neřekne jinak než „Mates“.

Z nejvyšší soutěže neslyšících složené ze čtyř týmů navíc nebyla daleká ani cesta do české reprezentace. A fotbalové umění Jakuba Matyáše trenérům nemohlo uniknout.

„Každý malý kluk, který hraje fotbal, má sen, jak hraje za repre. Takže tohle je pro mě z části opravdu splněný sen. I když v naší malé republice není až tak velká konkurence, protože nemáme širokou komunitu neslyšících. Třeba náklady spojené s reprezentací si musíme hradit sami,“ prozradil.

Další cíl? Brazílie

Díky úspěchům v neslyšícím fotbale se podíval už také do Francie, Anglie, Řecka nebo Itálie. „Teď nás čeká kvalifikace na deaflympiádu (dříve Tiché hry či Světové hry neslyšících, pozn. red.) v Brazílii v roce 2021. Ve skupině smrti máme Francii a Turecko,“ nastínil Matyáš.

Reprezentace neslyšících se tak na pravidelných soustředěních pilně chystá na další velké zápasy. Ty se však kvůli koronaviru mají odehrát až v květnu příštího roku.

„Chceme se sehrát. Máme nového trenéra, který má obrovské zkušenosti a věříme, že díky němu můžeme tak těžkou kvalifikaci zvládnout, splnit si sen a vidět Brazílii,“ přeje si odchovanec Přerova, se kterým v mládežnických letech v ročníku třeba vedle Filipa Nováka na turnajích porážel i pražskou Spartu, Slavii nebo Baník Ostrava.

Dnes už Jakub Matyáš mezi muži kope za Radslavice v 1.B třídě, kde je důležitou součástí týmu. „My hráči máme na začátku každé sezony přání dostat se do vyšší soutěže. Nedaří se to, takže uvažuji, že bych to zkusil ještě někde jinde. Třeba mí bratranci Goldemundovi mě lanaří do Želatovic, ať zkusím krajský přebor, než budu starý,“ směje se „Mates“.

Na hřišti byste každopádně stěží poznali, že tenhle kluk má nějaký handicap. „Někdy se ale stává, že byl zapískaný faul nebo ofsajd a já hraju dál, takže z pohledu diváků je to docela komické,“ pousmál se. „Protože hrávám všude bez sluchátka, jsem ale na tohle zvyklý. Dění na hřišti zvládám, dávám pozor. Navíc mi vyhovuje, že neslyším nadávání nebo chválu od diváků a plně se soustředím na hru,“ uzavřel Jakub Matyáš.

Klobouk dolů!