Kanonýr Deníku
Přečíst článek >

Jen o tři dny dříve totiž Slezané padli podobným způsobem doma s Libercem. Teď je to o to tvrdší, že šlo o derby. „To ale není jen Liberec, to je už poněkolikáté. Opakujeme se,“ kroutil hlavou zkušený brankář.

Kde tedy hledat důvody?

Nemá ani smysl se o tom bavit, to je na psychologa. Není to o tom něco trénovat, to je úplně zbytečné. Už ani nevím, kolikátý zápas doma vedeme, dáme gól, a pak jen čekáme, jestli dostaneme. Co bude. Přitom kdybychom byli pod tlakem, nebo nás soupeř přehrál… Inkasujeme na 1:1 a co předvedeme pak v 90. minutě, to nemá smysl komentovat.

Ne, Karvinským fotbalistům prostě není přáno slavit vítězství.
Karviná se nedočkala ani ve slezském derby, i s Baníkem inkasovala v nastavení

Co se stalo v nastavení při rozhodujícím gólu, kdy Klíma byl v té situaci před brankou sám?

Jak říkáte. Já věděl, že už je 92. nebo 93. minuta, ještě jsem tam poslal kluky, ať to zdvojí, že nesmí přejít. Ani nevím, kdo tam šel. Dokonce jsme tam šli ve třech, Sor ale prošel, sekl si to, a dal centr Klímovi do kroku. Ten zakončil do protipohybu. Ještě jsem čekal, jestli to nespadne na té rozbité pětce do tyčky. Nespadlo. Nesmí se to stát, ale je to furt dokola. Neuvěřitelné.

Po Liberci trenér říkal, že bude důležité se z toho oklepat. To teď bude ještě těžší, že?

Jo, já myslím, že jsme viděli vyrovnaný zápas, šance na obou stranách. A to je to. My v takových zápasech vedeme, a ne že to ubráníme, my máme brejk, můžeme dát na 2:0, ale nedotáhneme to. A pak co? Uděláme chybu, a oni nám odcentrují. Pořád nám to tam lítá. Viz první gól Baníku, kdy se to tam dvakrát odrazí, oni tam jsou na odražený balon a my ne. To je déjà vu. Hrozné. Nevím, co na to mám říct. To se těžko hodnotí.

Středa nabídne slezské derby mezi Karvinou a Ostravou.
Fotbalisté Karviné přivítají v ligové dohrávce Ostravu, dočkají se první výhry?

Boj o záchranu je tak těžší a těžší, viďte?

To jo, ale my se díváme na sebe. Patnáctkrát jsme nevyhráli, ale z toho devětkrát jsme vedli. Asi je něco mezi námi zkaženého. Buď psychika, nebo nevím. Asi místo tréninku budeme chodit k psychologovi, když v posledních pěti minutách nejsme při vlastních autech a odkopech schopni uhrát balon, jen se posunout. I ragbyovým způsobem. Kdyby nás soupeř přejel, tak řeknu: „O.K., neměli jsme na to. Jsou o třídu výš.“ Ale tak to není.

To máte pravdu…

Jediné Slovácko nás ve druhém poločase v poháru mačkalo, ti byli jinde a dejme tomu, že zaslouženě v 93. minutě vyrovnali. Ale to byl jeden zápas, to se dá ubránit. Jenže my nejdeme bránit. Chceme dát gól na 2:1, ale nahoře je to nedotažené a potom si Baník pro rozhodující gól šel. A my neubráníme ani remízu.

Teď vám to chybí…

Sbírat doma aspoň po bodu, tak máme třeba o tři víc. Není to žádné terno, ale i pro psychiku a další zápasy je to lepší. Zápas byl vyrovnaný, Baník měl malinko navrch, ale nebylo to tak, že jsme měli prohrát. S psychikou to bude těžké, ale nevyhrabeme se z toho jinak, než sami. Pojmenujeme si chyby. Čeho se vlastně bojíme v závěru? Že dostaneme zase v 92. minutě gól? Těžké.