Rozhovory nemá moc v oblibě, na soustředění v Turecku k jednomu ale svolil. „Ne, že bych to nějak odmítal, ale jsem radši, když se to učí spíše mladší kluci. Já myslím, že jsem toho napovídal vždycky dost,“ usmívá se Jiří Fleišman. „Chci se soustředit na sebe, než vykládat, jak co bylo, nebo nebylo,“ vysvětluje dál zadák.

Jste spokojený s téměř dvěma týdny strávenými v Turecku?

Hodně. Hotel super, hřiště také, takže není, na co si stěžovat. A i počasí se zlepšilo. Za mně je to lepší, než v minulých letech. Já si pamatuji soustředění za Boba Páníka, kdy nám jen pršelo a foukalo, takže jsme převážně byli v posilovně. Teď to bylo jinak, šlo využívat i hřiště. Navíc vše bylo blízko, tolik se necestovalo, na zápasy jsme nejezdili daleko, takže vše v pohodě.

Fotbalisté Baníku Ostrava.
Více jistot, než otazníků. Jak by mohla vypadat jedenáctka Baníku ve Zlíně?

Vy jste si dokonce místo autobusu zvolil jako dopravu na jeden z tréninků vlastní nohy a pěkně jste si to odběhl…

To bylo v rámci pozápasového výklusu. Nějakých šest kilometrů, takže se to běželo hezky v klidu. Absolvoval jsem to s našim kustodem, já nemám problém se takto proběhnout. Vyhovuje mi to. Ale myslím si, že celkově příprava proběhla, jak měla, jak byla naplánovaná. Času moc nebylo, vše bylo zrychlené, ale po tom objemovém období nám právě soustředění hodně pomohlo, takže doufám, že jsme dobře nachystaní. Osobně jsem spokojený.

Jak se vám na přelomu roku šlo do další přípravy a dřiny?

Normálně. Je to moje práce, já to tak beru. Samozřejmě jsem zase starší, ale když člověk trénuje poctivě, k tomu i regeneruje, tak stoupající věk nepocítíte. Navíc já se cítím pořád dobře, nemám s tím problém a ani si věk nepřipouštím. Když si začnete říkat, že stárnete a někde musíte zvolnit, tak to nemám rád. Tréninkové dávky si neubírám, co trenéři řeknou, to udělám.

Skutečně?

Jo, i když se přiznám, že pokud je toho moc, tak za trenérem zajdu a jen něco v tréninkové jednotce změníme. Nahradím to třeba výklusem. Zrovna teď po začátku přípravy mi prdlo v zádech, tak jsem nedělal silové věci, spíše jsem se věnoval běhání. Pokud to ale jde, tak chci splnit to, co trenéři požadují.

Fotbalisté Baníku Ostrava porazili v závěrečném utkání zimní přípravy na soustředění v Turecku Cracovii Krakow 2:0. Gólem se na triumfu podílel Brazilec Cadu.
Baník uzavřel v Turecku přípravu výhrou nad Cracovií. Dorazí stoper z Albánie?

Co nemáte během tohoto období rád?

Asi klasické běhání kilometru. To už nejspíš rád nebudu mít nikdy. Nevadí mi menší úseky s větší intenzitou, objemové běhy a sprinty, ale kilometry jsou největší zlo, protože chcete běžet na maximum, ale víte, že cíl je daleko a daleko. Když jsme měli minulé kondičáky, běželi jsme dvakrát 45 minut na určitou tepovou frekvenci. A takový běh mi nevadí. Vezmu si boty a běžím. To stejné na páse. Zavřu se do posilovny, do uší dám sluchátka a hodinu můžu běžet. Ale jak jsem řekl, když trenér prohlásí, že máte běžet kilometr a mít to za tři a půl minuty, to mi moc nevoní.

Je těžké držet s mladými krok?

Fotbalově ne. Spíše jde o rychlostní obratnost, protože ti kluci jsou mladí, živí, a je to znát. Máme ale speciální tréninky, kdy na tom pracujeme, abychom byli konkurenceschopní a myslím, že díky tomu tam nejsou velké rozdíly. To platí třeba u sprintů v maximálních rychlostech. Tedy vyjma pár hráčů, jako je Gigli Ndefe, kteří jsou vyloženě rychlostními typy. Nevidím v tom rozdíl. Jiné je to v tom, že mladí rychleji regenerují. Když jsem byl mladý já, mohl jsem hned druhý den sprintovat, teď už je to složitější. Ale o to víc ležím u masérů a fyzioterapeutů, kteří nás uvolňují, abychom byli připravení. Mladí musí počkat. (usmívá se)

Platí, že vstávání po zápase je těžší a těžší?

Ani ne. Třeba volno nepotřebuji. My navíc míváme pozápasové výběhy, já si vlezu na pás a pět kilometrů si odběhnu vlastním tempem. Jsem na to zvyklý a nevadí mi to. Naopak když máme náročnější tréninky, tak myslím, že patřím k těm, kteří to absolvují v pohodě. Zátěž zvládám.

Utkání 14. kola první fotbalové ligy: Baník Ostrava - FK Mladá Boleslav, 29. října 2022, Ostrava. Jiří Fleišman z Ostravy.Obránce Baníku Ostrava Jiří Fleišman (v bílém).Zdroj: Deník/Vladimír Pryček

Zleva David Oulehla a dřívější hlavní trenér Baníku Ostrava Pavel Vrba.
Kouč Oulehla o práci s daty i nabídce Opavy: Baník převážil. Co řekl o Vrbovi?

Máte tedy recept na fotbalovou dlouhověkost?

(usměje se) Recept mám, ale ten nebudu prozrazovat. Co mohu říct, že po zápase vlezu do ledu, vydržím tam tři čtyři minutky, aby se svaly zatáhly a nohy se z toho lépe dostávají. Pak asi i dobrý spánek. Ten dělá hodně. To jsou ale dvě nejdůležitější věci, třetí si nechám pro sebe. Možná ji prozradím, až jednou skončím.

Hraje roli, že do ligy jste naskočil poměrně pozdě, v pětadvaceti šestadvaceti letech?

Nejdůležitější je – a to musím zaklepat – že jsem nebyl vážně zraněný. Pokud se vám trhají svaly, máte potíže s koleny i kotníky, tak chuť se neustále vracet je menší a menší. Navíc někde musí být znát, že na tři čtyři měsíce, ne-li víc, z toho vypadnete. Naproti tomu já vždy udělal zimní i letní přípravu, absolvoval jsem všechny tréninky a spoustu zápasů, bez úlev, takže to je asi klíčový faktor. K tomu musíte přizpůsobit všemu i svůj běžný život. Regeneraci, stravu, individuální přípravu. A když se tak zamýšlím, říkám si…

Povídejte…

Může vám být sedmnáct, začnete hrát ligu, ale pak si urvete křižák, jste půl roku mimo a těžko se vám vrací. A zda má na to vliv i ten pozdní nástup do ligy, to nevím. Sice na nižší úrovni, ale fotbal jsem pořád hrával. Zásadní však bylo, že mi drželo zdraví.

SRDJAN PLAVŠIČ exkluzivně pro Deník promluvil poprvé do médií o třaskavém odchodu ze Sparty do Slavie z léta 2021.
Opora Baníku Plavšič poprvé o odchodu ze Sparty. Na Instagram jsem nepsal sám

Vzpomínáte někdy na dobu v nižších soutěžích?

Občas si vzpomenu. Hrával jsem fotbal na Brandově, to je vesnička v severních Čechách, kde byli majitelé jedné malé firmičky. K nim jsem šel pracovat, a pak dvakrát třikrát v týdnu jsem jezdil na tréninky. Fotbal byl koníčkem. Až pak se k nám přidal klučina, Láďa Brda, který hrával za rezervu Mostu. Řekl mi, jestli to tam nechci zkusit, tak mě doporučil do divize, že mi dají i nějaký peníz a práci. Když áčko Mostu postoupilo do ligy, tak jsem s ním zapojil do přípravy, ale bohužel to neklaplo.

Následovaly štace ve druhé lize…

Ano. Sokolov, Blšany, Most… Nakonec přes mého kamaráda, který dnes vlastní Baník Most-Souš, jsem přešel do Liberce. Najednou jsem do toho skočil, povedl se mi první zápas v základu a šlo to. Vím, že to bylo pozdě, protože dnes kluci začínají v lize v osmnácti, Hložkovi bylo snad šestnáct a o dva roky později táhl Spartu. Zvykl jsem si, na nic se nevymlouval, učil se od Honzy Nezmara, nebo Tomáše Janů, který byl na mém postu a hodně mi pomáhal. Byla pro mě čest s nimi hrát a teď je na mě, abych to předával dál. Třeba s Eldarem (Šehičem) se hodně bavím, snažím se mu poradit. To vidím jako svou úlohu v budoucnosti.

Zasáhnout do ligy dříve, možná byste dnes atakoval rekordní počet startů Milana Petržely, nemyslíte?

Nad tím jsem nepřemýšlel, ale už mi kluci z Mostu, když za nimi občas přijedu, říkali, že na to, kdy jsem začal ligu hrát, tak mám hodně zápasů. Více než tři sta. To je pěkné číslo. A je možné, že hrát o šest sedm let déle, tak by to tak bylo. Ale čert ví, jestli bych jako mladý hrával, je to jen spekulace. A souvisí to s tím zdravím, o kterém jsem mluvil. Každopádně jsem spokojený s tím, co mám.

Fanoušci Baníku Ostrava na soustředění v Turecku, 15. 1. 2023. Zleva Petr Šamaj, Pavel Šteglík a Rozálie Kochová.
Fanoušci Baníku přímo v Turecku: Zážitek? Hráči jsou normální kluci, shodují se

Čím byste se vlastně živil, kdyby ne fotbalem?

(zamýšlí se) Víte, že ani nevím? Na to nedokážu odpovědě, těžká otázka. Netuším, co by mě lákalo dělat, ale jsem rád, že mě fotbal nyní živí a věřím, že to bude i v budoucnu.

Vybavíte si první ligový zápas?

Vybavím. Bylo to v Budějovicích a hráli jsme 0:0. Byla nějaká nervozita, ale postupem času to odcházelo. Naopak se dostavila vždy proti silnějším soupeřům, protože na Spartu a Slavii jsem dřív koukal jen v televizi, a najednou jsem na těch stadionech mohl hrát. To bylo fantastické. Teď už to beru jako běžný zápas, byť jsou velké a každý je chce hrát, protože to má náboj.

A komu jste dal první ligový gól si vzpomenete?

Jo, Baníku Ostrava. (usmívá se) Ale pozor… Úplně první byl vlastňák, když jsem šel do souboje, ale David Bičík mi míč vyboxoval do hlavy a já ho tím přehodil. Regulérní branku jsem dal po odraženém centru do vápna, a já vystřelil po zemi k tyči.

Fotbalisté Baníku Ostrava na soustředění v Turecku. Jak to vypadá u hotelu na pláži. 16. 1. 2023.
VIDEO: Hotel Baníku v Turecku? Komfort a pár kroků do moře. Podívejte se

Ty střely vám ale obecně jdou, že?

Na tréninku mě to baví. Když máme střelbu, připravíme si to proti noze. Koneckonců to je i úloha krajních obránců, kteří to dobíhají z druhé vlny, a když se míč vykutálí z vápna, mohou to trefit. Trénuji to, mám to rád, a takhle jsem dal většinu svých gólů.

Naťukl jste téma budoucnosti. Jakou o ní máte představu?

No, já doufám, že jsem ještě neřekl poslední slovo. Dělám vše pro to, abych v Baníku smlouvu ještě prodloužil. Cítím se dobře a myslím, že stále mohu na nejvyšší úrovni hrát. Už jsem se sešel s panem Mikloškem, chci být dál aktivní hráč A-týmu, protože si myslím, že minimálně ještě rok hrát můžu. To bude můj cíl.

A co po kariéře?

Už za éry sportovního ředitele Marka Jankulovského jsme se o tom bavili. Já se nebráním tomu, abych fungoval v Baníku, protože s lidmi v klubu vycházím dobře a mluvím s nimi vždy na férovku. Ani nemám manažera, vše si sjednávám sám, a když mám něco na srdci, vedení to řeknu. Stejně jako oni mně. Zároveň si myslím, že mé podmínky nikdy nebyly přehnané, takže s Michalem Bělákem jsme si vždy sedli, řekli si, co a jak, a za pět minut bylo vše domluveno. Věřím, že to tak bude i teď za pana Mikloška.

Tomáš Galásek slaví dnes, 15. ledna 2023, padesátiny.
Galásek slaví 50! Po útěku z Baníku si splnil sny. Jak se prosadil v zahraničí?

S trochou nadsázky. Jaké to je jít na trénink, odpracovat si své a pak vyběhnout do kanceláří vyjednávat o smlouvě?

Nevidím v tom problém. V mém věku žádného manažera nepotřebuji, od doby, kdy jsem končil v Liberci, jsem už hodněkrát jednal sám. Takhle jsem přestupoval do Mladé Boleslavi. Navíc jsem dobrý kamarád s Martinem Říhou, který mě v Liberci zastupoval, a kdyby byl problém, mohu mu kdykoliv zavolat. Jinak si ale chci vše řešit sám, na rovinu, a myslím, že i pro klub je to čitelnější, že s ním jednám čestně. A vždy, co jsme si řekli, to platilo. Mluvím s nimi já, nikdo jiný. To je výhoda.

Proč vlastně nemáte manažera?

S Martinem mi skončila smlouva a domluvili jsme se, že novou už podepisovat nebudeme. Nebyl důvod. Kdyby ale bylo třeba, tak by mě zastupoval. Běžně si píšeme, jsme v kontaktu, ale jak říkám, nepotřebuji, aby za mně někdo jednal.

A už víte, co byste konkrétně mohl a chtěl dělat?

Bavili jsme se, že by to mělo být něco u áčka. Když do něj přijdou mladí kluci, tak individuální tréninky. Určitě si budu chtít udělat licence, na to potřebuji čas. Pak by se vidělo, jak by to bylo dál. Zatím je to jen nastíněné, nic promyšleného do hloubky.

Fotbalisté Baníku Ostrava během tréninku na soustředění v Turecku. 15. 1. 2023
Baník po výhře: uvolněný trénink a nohejbal. Dejte nám soupeře, vyzýval Plavšič

Přirostl vám Baník, Ostrava a život tady k srdci?

Myslím, že ano, je to tu specifické. Než jsem šel do Baníku, poznal jsem v Boleslavi Milana Baroše, a i s ním řešil svůj přestup. A také s panem Nehodou, který tehdy šel do širšího realizačního týmu Baníku. Milan mi řekl, že jsem typ hráče, který nikomu nechce dát nic zadarmo, a když budu hrát tak, jak hraju, lidi mě budou mít rádi. To se potvrdilo. Víte, spousta lidí říká, že Ostrava je špinavé město. Možná to bylo dřív, ale já tady zažil, že je vše v pohodě. I manželce a dětem přirostla k srdci.

Opravdu?

Starší dcera tu chodí do školy, dala se na krasobruslení, baví jí to, je spokojená, a to je důležité. Pokud bych i po kariéře pracoval v Baníku, tak rodina nebude mít problém v Ostravě natrvalo zůstat. Ale bydlení v Liberci si už necháme.

Nejste ale zklamaný, že fotbalového následovníka, nebo následovnici, mít nebudete?

Vůbec. Já jsem rád za to, co dělá. Mám doma tři holky, to mi stačí, protože jsou na mě v přesile, ale nad následovníkem jsem nikdy neuvažoval. I když… Bratr má kluka, tak třeba to převezme on, a jméno Fleišman se do ligy jednou vrátí. Já mu k tomu klidně pomohu, pokud ho bude fotbal bavit.