Sbírá tak starty alespoň za juniorku a také v pohárových zápasech Karviné. Naposledy přispěl výkonem k postupu přes Táborsko (2:0) a Karviná je tak v osmifinále MOL Cupu.

Jednalo se o klasický pohárový zápas?

Asi tak. Věděli jsme, že poháry jsou těžké, protože soupeři z druhé ligy do toho jdou vždycky velmi namotivovaní, a my navíc v první půli nehráli to, co jsme chtěli. Až po našem gólu na začátku druhého poločasu to z nás spadlo a utkání bylo v naší režii.

Proč byla první půle tak nevýrazná?

Taky jsem se sám sebe ptal. Jestli to bylo způsobené ještě tou nedělí a nevydařeným zápasem proti Dukle, nebo jsme měli jako favorit svázané nohy. Nevím.

Ján Krivák v akci.

Nebylo to způsobené i několika změnami v sestavě? Že na sebe ještě nejsou někteří hráči tak zvyklí?

O zvykání to už nebylo, přece jen jsme nějakou dobu spolu a měli bychom být už sehraní. Tyhle zápasy jsou ošemetné v tom, že soupeř z nižší soutěže může hrát uvolněně, protože nemá absolutně co ztratit. Může jen získat, na rozdíl od nás.

Vy jste do Karviné přišel z Podbrezové. Jaké vidíte zásadní rozdíly mezi oběma soutěžemi? Na co jste si musel nejvíc zvykat?

Český fotbal je obecně na vyšší úrovni než ten náš, nejvíc je to vidět na rychlosti, takže asi na to.

Jaké to je čekat na šanci?

Musíte být trpělivý. Nikoho netěší sedět na lavičce, ale fotbal tohle přináší. Přišel jsem v době, kdy se zrovna chytila stoperská dvojice a hraje výborně. 

Paradoxně Marek Janečka a Filip Panák nejsou úplně stopeři…

Nejsou, ale daří se jim. Musím dál makat a věřit, že šance přijde, nic víc s tím teď nenadělám (úsměv).

A nechodí si k vám aspoň pro radu, když vy rodilý stoper jste?

Tak to se mi, přiznám se, ještě nestalo (smích).

Dneska jste se vedle Panáka ve středu obrany cítil dobře?

Ano, souhra s Panym byla v pořádku, hrálo se mi fajn.

Podruhé v poháru, podruhé s nulou…

Můžeme z toho mít dobrý pocit. Oba zápasy jsme zvládli, je důležité, že se vyhrává.