Byla chyba, že jste po dobrém úvodu nechali hrát Zlín?

My jsme ale nechtěli zalézt. Ono to tak možná vypadalo, ale my jsme věděli, že Zlín bude hrát nakopávané balony na Beauguela a Vyhnala, což jsou vysocí hráči, takže jsme se soustředili spíš na odražené balony po soubojích s nimi. Potřebovali jsme být blízko u sebe. Ale samozřejmě jsme se o pauze upozorňovali na to, že nemůžeme hrát tak hluboko.

Přičítáte váš výpadek na prahu druhé části nekoncentraci?

Ano, ničím jiným to být způsobené nemohlo. Když dostanete za tři minuty dva góly, musí to být nekoncentrace.

Při té druhé brance se zdálo, že vystavujete Beauguela do ofsajdu, bylo to tak?

Já ho také vystavil, akorát, že z druhé vlny nám tam vběhl Holík. Nevím, jestli u něj Moravec nebyl včas, či co se to za mnou vlastně stalo, ale utekl nám. Ke vší smůle pak ještě Honza ten balon tečoval přesně pod ruku Berkyho. Tady jsme měli fakt pech.

V závěru jste ale měli pár šancí na vyrovnání…

Dá se říci, že ano, ale už to bylo spíš kdo s koho. Neměli jsme vůbec dopustit stav 0:2, prohráli jsme si to sami.

Tlačili jste a zdálo se, že po kontaktním gólu byste mohli pomýšlet na obrat. Vzpomněl jste si na zápas s Olomoucí, kde se takový obrat soupeři povedl?

Jistě, vybavilo se mi to. Ono to je vždycky způsobené tím, že když soupeř prohrává, tak nemá co ztratit a vrhne se dopředu. Ten druhý, který je ve vedení, má pak spíš tendenci svůj náskok uhájit. Bohužel pro nás jsme nedali tři góly jako Olomouc, ale jen jeden, a to nestačilo ani na bod.