V nejvyšší soutěži má odkopáno 176 utkání, v Karviné začne svou devátou ligovou sezonu, přitom teprve v srpnu oslaví 28 let, takže je pořád v nejlepším fotbalovém věku. A po odchodu Tomáše Wágnera a Lukáše Budínského se Hanousek okamžitě stal nejlepším střelcem karvinského týmu. Doposud v lize nastřádal 14 branek.

Marku, jste rodákem z Dolních Kralovic na Benešovsku. V devadesátých letech se také v Benešově hrála liga. Ovlivnilo to vaše rodiče, aby vás dali na fotbal?
To ne, my to do Benešova nemáme zase tak blízko, je to nějakých čtyřicet kilometrů. Spíš táta byl sportovně založený, hrával fotbal a hokej, brácha taky a z toho vyplynulo, že i já se takhle dostal k fotbalu.

Jak jste se ocitl v mládežnických týmech Slavie?
Táta měl v Praze nějaké kontakty, tak mě v sedmi letech přivedl na Slavii a já tam vydržel deset let. V sedmnácti jsem pak přestoupil do Dukly.

Abyste získal větší prostor pro seberealizaci?
Tak nějak. Slavia v té době šanci mladým hráčům moc nedávala a ten jakoby krok zpět do Dukly se nakonec ukázal jako krok vpřed. Dukla hrála v roce 2009 druhou ligu, já nastupoval v první sezoně mezi dospělými hlavně za béčko, ale v další sezoně přišel k týmu trenér Luboš Kozel, a to už jsem byl v kádru prvního mužstva.

Sezona 2010/2011 se vám povedla, protože jste vybojovali postup do ligy (v konkurenci s Karvinou). Jaké jste z toho měl ještě jako teenager pocity?
Skvělé. Hráli jsme hezký fotbal a měli úspěchy. Ani v lize to nebylo špatné, bohužel tím, jak později pan Kozel odešel, začala koncepce rok od roku uvadat, což vyvrcholilo letním sestupem. Nejlepší fotbal hrála prostě Dukla za působení pana Kozla.

První ligový gól jste vstřelil Plzni, kam jste následně odešel. Jaká to byla zkušenost? Plzeň byla na startu svého veleúspěšného období…
Já jí dal rovnou dva góly (úsměv). První ligová sezona se mi povedla, dal jsem šest gólů a Plzeň mě koupila s tím, že jsem sezonu ještě strávil v Dukle na hostování, ale pak už jsem se přesunul do Plzně, kde jsem po zranění Dana Koláře pravidelně nastupoval a zahrál si třeba Evropskou ligu.

To musel být pro vás, stále ještě mladého kluka, zážitek.
Bylo mi jedenadvacet, zahrál jsem si doma s portugalskou Coimbrou a na Atléticu Madrid, kde jsme až těsně před koncem dostali gól. Byl to asi nejhezčí fotbalový zážitek. Plno sice nebylo, ale i tak tam bylo asi 35 tisíc lidí. Tu sezonu bych hodnotil velmi vysoko, bohužel v barážovém utkání české jedenadvacítky s Ruskem jsem si přetrhl křížový vaz v koleni a po operaci jsem osm měsíců nehrál.

Což je pravděpodobnězásadní moment vaší kariéry. Dá se říci, že vám to zranění znemožnilo pokračovat v tehdy skvěle nastartovaném fotbalovém rozjedu? Z Plzně jste se pak zase vrátil do Dukly…
Možná mě to zbrzdilo, těžko spekulovat, co by bylo, kdybych byl zdravý. To se nedozvíme. Ale ten návrat do Dukly byl čistě pragmatický. Chtěl jsem být zase v klubu, kde budu pravidelně hrát. V Plzni jsem necítil možnost většího vytížení, protože Viktorka měla excelentní středovou řadu s Horváthem, Daridou, Kolářem a Hořavou. Takže jsem se po zranění vrátil do Dukly, abych zase nabral herní praxi. To tam ještě pořád působil trenér Kozel, takže jsem měl nějakou záruku, že se bude hrát dobrý fotbal. A v Dukle jsem vydržel až do letošního léta.

Teď ke Karviné - ligový los je na startu sezony hodně náročný. Jak to vnímáte?
Nepřikládám tomu takovou váhu, stejně musíme s každým hrát dvakrát, s někým možná i třikrát (úsměv). Jestli máme těžší první nebo osmnácté kolo je jedno. Naši soupeři budou hrát v červenci předkola pohárů, možná by se nemuseli soustředit jen na ligu, ale nehledal bych v tom pro nás nějakou extra výhodu.

Hned v prvním domácím utkání čeká Karvinou ostravský Baník.
Na to se těším moc. Bohužel hrát nebudu (Hanousek byl v prvním utkání v Mladé Boleslavi vyloučen - pozn. aut.). Fotbal se ale obecně hraje pro diváky a čím víc lidí na zápase je, tím je lepší i fotbal. A co jsem slyšel, derby v Karviné bývají vyprodaná a atmosféra skvělá. Čím častěji bude karvinský stadion vyprodaný, tím lépe pro všechny.