Jak vidíte konečný výsledek?

Myslím, že to pro nás byl obrovsky smolný zápas. Co jsme si před utkáním řekli, to jsme takřka do puntíku plnili. Nalezli jsme na ně, dali jsme gól, fanoušci nás hnali. Všechno šlo tak, jak mělo. Bohužel pak přišla ta červená karta, kterou jsem neviděl, tak ji ani nebudu hodnotit, a celé se to otočilo. Přitom i v deseti jsme hráli pořád dobře.

Kde se zápas zlomil?

Tou standardkou na 1:1. Řekneme si, že nesmíme dostat gól ze standardky a pak inkasujeme po rohu. Úplně zbytečně.

V oslabení jste měli stejně šancí jako Sparta. To potěší, ne?

Jenže co z toho. Já sám měl na noze dvě tutovky. V té první mě Nita dobře vychytal, ale tu druhou jsem měl dát. Ta byla stoprocentní. Jenže jsem to špatně trefil. Už na ten gól čekám snad pětadvacet zápasů (sedmadvacet – pozn. aut.).

Co vám k tomu chybí? Protože do šancí se dostáváte…

Asi větší klid, nevím. Věřím, že když to jednou prolomím, už to tam padat bude.

Co říkáte na to, že sparťanské góly nepřišly z žádného tlaku?

Podle mě to byly zbytečné, hloupé góly, které nemůžeme dostávat. Ale je obrovsky těžké hrát v deseti do plných. Bůďa je pro naši hru nesmírně důležitý, když na hřišti nebyl, možná jsme ho tam podvědomě pořád hledali. Ale jak říkám, hráli jsme slušně i v oslabení.

Situace v tabulce pro vás nevypadá dobře. Jak ji vnímáte?

To je pravda, hrajeme dobře, ale prohráváme. Je to ubíjející. Asi bude potřeba si sednout a zamyslet se nad tím, proč ztrácíme zápasy. Nezbývá nám, než se dát během těch dvou týdnů nějak do kupy. I když teď máme doma Slavii, musíme už bezpodmínečně něco urvat, nic jiného nezbývá.

Pomůže vám reprezentační přestávka?

Pomohla by nám, kdybychom vyhráli. Takhle asi ne.