Faško je stále hráčem Grasshoppers Curych, kam odešel před rokem a půl poté, co s Ružomberkem obsadil třetí místo ve slovenské lize a postoupil s týmem do Evropské ligy.

Michale, máte za sebou první dny v novém působišti. Jaké jsou vaše dojmy?

Jen pozitivní. Stadion je pěkný, prostředí také. Mám za sebou těžký půlrok, takže je to pozitivní změna. Hlavně věřím, že budu zdravý. Čeká nás těžká dřina, zimní příprava také není nikým dvakrát oblíbená, ale je nutná. Všichni víme, jaký úkol na nás všechny na jaře čeká.

Zmínil jste těžký půlrok. Ten jste strávil v Braunschweigu.

Moc jsem nehrál. Byl jsem zdravý, ale došlo ke změně trenéra, který mě nebral ani na zápasy. Na tréninku jsem makal, dařilo se mi. Třeba za B-tým jsem hned v prvním utkání dal gól, na dva přihrál, ale pak jsem stejně strávil celý týden s kondičním trenérem, se kterým jsme mohl hrát akorát bago. Trenér tam měl prostě svoje oblíbence, bylo to utrpení. Nějak jsem se tím půlrokem prokousal, nebylo to jednoduché. Ale každá životní zkušenost je přínosná. Teď jsem tady a chci něco ukázat.

Podzim ve třetí německé lize končil ještě o týden později než česká liga. Moc volna jste tedy neměl…

Ale z Německa jsem se vrátil domů o týden dřív, protože mi bohužel umřel děda, takže jsem mu jel na pohřeb. V Braunschweigu mi nedělali problém, stejně mi oznámili, že se mnou nepočítají. Takže jsem to jen uvítal.

Vaše startovací pozice bude zřejmě pod trenérem Norbertem Hrnčárem úplně jiná, souhlasíte?

To doufám. Mimochodem, vloni v říjnu to bylo přesně patnáct měsíců, co jsem byl v zahraničí a za tu dobu se v mých klubech protočilo sedm hlavních trenérů. To je asi rarita (úsměv).

Je velkou výhodou, že se s trenérem velmi dobře znáte?

Ano, známe se z Banské Bystrice i Ružomberku. Když jsem byl v Německu, volali jsme si každý týden, trenér o mě měl zájem, to mě potěšilo. Na vzájemnou spolupráci se těším. Pan Hrnčár má kvalitní intenzivní tréninky, fotbal má promyšlený. Už vím, co od něj čekat.

V kabině jste našel známé tváře?

Proti několika klukům jsem hrával na Slovensku. Znám třeba Marka Janečku, který teď odešel, Lazara Djordjeviče, Timo Záhumenského nebo Jánka Kriváka, který mi pomáhá s adaptací.