S tím Baníkem, který Papadopulose připravil pro svět velkého fotbalu. A jak šlo vidět, ostravský odchovanec se v něm otrkal. V neděli působil klidně, ustával osobní souboje, vyhrával hlavičkové souboje. A zakončoval.

„Měl jsem tam dvě hlavičky, jedna tedy měla do ideálu daleko, ale ta po rohovém kopu byla už nebezpečnější, tam moc nescházelo,“ vybavoval si „Papa“ po zápase.

Jak ho viděl? „Derby přineslo šance na obou stranách. První půle patřila spíše Baníku, ale ve druhé jsem měl pocit, že jsme si za vítězstvím šli více my. Je to nakonec zasloužený bod, a já si to po té době užíval. Jen mě mrzí, že to neskončilo naší výhrou, ale hlavně, že jsem zůstal zdravý, to je pro mě priorita. Nebudu zakrývat, síly mi ubývaly, ale věřím, že zápas od zápasu to bude lepší,“ hodnotil Papadopulos svou obnovenou premiéru v české nejvyšší soutěži.

Laštůvka gól nepustil

Jak po utkání potvrdil, silnou zbraní karvinského týmu by letos mohly být standardní situace. „I když jsme nakonec nevyprodukovali přímou střelu na bránu, lítalo to všude kolem a může to být naše síla. Filip Twardzik to kope dobře, ještě to chce pár zápasů, než si vše sedne,“ přemýšlel nový karvinský útočník.

Což platí obecně o hře celého týmu. „Samozřejmě, je nás tady dost nových hráčů, musíme být v sehrání trpěliví. Základem bude bojovnost, tu jsme proti Baníku splnili všichni na sto procent. Až se sehrajeme, budeme lepší. Myslím, že se tu tvoří solidní tým, který může hrát dobrý fotbal,“ dumal po zápase Papadopulos, který při svém vstupním rozhovoru do klubu novinářům řekl, že po utkání s Baníkem prozradí, co za pikantérii měl se svým kamarádem Janem Laštůvkou, brankářem Baníku.

„Hecovali jsme se, že jsem snad jediný útočník, který proti němu má stoprocentní bilanci. Když jsme se před lety potkali v Německu, dal jsem mu gól. Bohužel už to po derby neplatí a Lašty si do mě po zápase samozřejmě rýpl,“ usmál se Papadopulos.

A jak na něj Baník působil? „Po prvním kole těžko hodnotit. Bylo vidět, že chtějí zezadu rozehrávat, ale byly vidět i nedostatky, měli jednu dvě nebezpečnější šance a dneska asi neukázali pravou sílu, za což jsem rád, protože jsme z toho mohli profitovat a máme bod,“ hodnotil remízu.

S číslem 27 jako Baroš?

Dokud mohl, bil se na hrotu útoku jako lev. Sklepával míče spoluhráčům, rval se s obranou. „To se ode mě asi očekává. Silová hra, podržení balonu a nebezpečnost v šestnáctce,“ souhlasil Papadopulos, který svedl řadu soubojů s Patriziem Stronatim, obráncem Baníku.

„Je to silný bek, rychlý, podle mě klenot Baníku. S ním to bylo nepříjemné, ale jsem tady od toho, abych se prosazoval proti každému protihráči, a musím se s tím porvat,“ má o své roli jasno Papadopulos.

Mimochodem, nastoupil s číslem 27 na dresu, který v Karviné zůstal po Martinu Bukatovi, který v létě odešel. Papadopulos po něm sáhl. Ze dvou důvodů. Jedním je ten, že se stejným číslem hrával v Baníku Milan Baroš. „Legenda, kterého jsem sám obdivoval. A druhý důvod byl, že s tímhle číslem jsem poslední roky hrával v Polsku. Přišel jsem tam v sedmadvaceti letech a vybral si stejné číslo. Akorát v Kielcích byla sedmadvacítka už obsazená, tak jsem to prohodil na 72. Teď už mám zase svoji sedmadvacítku,“ pochvaloval si Papadopulos.