Kliknutím zvětšíte
Zatímco v Edenu slavil úspěchy, první zahraniční štace rodákovi z Hustopečí nad Bečvou tolik nevyšla. Hlavně uplynulá sezona, která skončila sestupem slavné značky z nejvyšší soutěže. „Důvodů bylo více,“ přiznává.
Po nabitém minulém týdnu, kdy se finalizoval jeho přesun na Bazaly, aktuálně řeší některé logistické záležitosti, aby byl připraven se připojit k týmu na startu přípravy. „Měl jsem hodně zařizování, teď už je to klidnější, i když nevím, kam se v Ostravě přestěhujeme, protože stavíme dům, ale ten ještě není hotový. Proto hledáme bydlení. Víc starostí ale bylo se samotným přestupem,“ prozradil Frydrych.
Nastaly nějaké komplikace?
Hned po sezoně jsem chtěl mít klid od všeho, hlavně od fotbalu, protože to bylo náročné. Fyzicky i psychicky. Zvlášť když se sestoupilo. Proto jsem si chtěl odpočinout a nic neřešit. Pak přišlo vše naráz, trochu se to komplikovalo a natahovalo, nevěděl jsem, jak to ve výsledku bude. Prostě složitější.
Wisla vás nechtěla pustit?
To si nemyslím. Měl jsem ještě na rok smlouvu, která by platila i ve druhé lize, ale vedení přišlo s tím, že by rádo upravilo podmínky. Na tom jsme se nedomluvili. Snižovali rozpočet a chtěli i snížení platu, ale větší, než na jaké jsem byl ochotný přistoupit já. Já to původně neřešil, protože jsem do poslední chvíle věřil, že se zachráníme. Po sestupu ale Wisla hned začala jednat.
Už jste ten neúspěch skousl?
Ještě ne, člověk to má pořád v sobě. To nepřejde za týden, za dva. Takové věci si hráč pamatuje asi do konce kariéry. A možná to je dobře, protože si z věcí, které se během sezony děly, může vzít ponaučení. Ale je těžké takhle zhodnotit, proč jsme sestoupili. Chyb bylo spousta. Hráči počínaje, pak změny trenérů, někdo hráče musel přivádět, takže se sešlo vše možné dohromady. Nejvíce je to ale vždy vidět na hřišti. Měli jsme dobré zápasy, které se mohly dotáhnout do vítězného konce, byly dobře rozehrané, a ty body by nám pomohly. Bohužel místo toho, abychom dali gól na 2:0, tak přišel brejk soupeře a vyrovnání na 1:1. A kolikrát jsme nakonec i prohráli. Nebyli jsme moc silní dopředu a zároveň jsme inkasovali jednoduché góly.
Přitom před rokem jste mluvil o útoku na poháry. Kde se to ale zlomilo?
Polská liga je specifická, vyhrát může kdokoliv nad kýmkoliv, klidně poslední porazí prvního. Je hodně nečekaných výsledků, v každém kole nějaký. Přitom jsme začali dobře, po pátém kole jsme byli třetí, ale přišla série těžších zápasů, která se nám nepovedla. Prohráli jsme dvakrát 0:5, jednou z toho doma, víra v sama sebe v celém týmu šla dolů. Sám nedovedu popsat jeden zlom. Ale za celou dobu, co jsem byl ve Wisle, jsme jen jednou nebo dvakrát vyhráli dva zápasy za sebou. To asi o něčem svědčí.
Na jaře jediné vítězství, s tím se těžko zachraňuje, viďte?
Určitě. Naproti tomu soupeři dělali série dvou tří výher v řadě, takže nás všichni v tabulce doháněli, nebo nám i utíkali. Ležela na nás deka a pod tímto tlakem se nám nedařilo ty zápasy dotáhnout k vítězství. Třeba s Lechem Poznaň jsme vedli 1:0, gól na 2:0 nám rozhodčí mylně neuznal, a v 97. minutě jsme inkasovali na 1:1. Takových zápasů bylo víc a tyto body nám chyběly.
Co na to fanoušci, kteří v Polsku umí být horkokrevní?
Ohlas byl obrovský. Hodně negativních emocí a reakcí. Když jsme přijížděli ze zápasu v Radomi, kde jsme prohráli a bylo jasné, že sestupujeme, musela nás doprovázet policie. Před stadionem čekal velký dav fanoušků a policie musela vytvořit kordon, abychom se dostali dovnitř. Potom jsme si to šli vyříkávat, což nebylo příjemné. Stejně tak atmosféra na posledním utkání doma.
A i vy jste šel vysvětlovat fanouškům situaci?
Ano. Šli jsme celý tým, já se před kluky postavil jako kapitán.
Lze to označit za největší zklamání v kariéře?
Určitě. Už jsem to někde řekl, že je to nejhorší moment v kariéře.
Sportovci často mluví, že boj o záchranu je daleko těžší, než o titul, který jste zažil nejednou ve Slavii. Můžete to potvrdit, nebo máte jiný názor?
Přemýšlel jsem nad tím, každá tato stránka je jiná. Když hrajete o záchranu, potřebujete vyhrávat, ale pokud to nevyjde, za pár dní máte další možnost. V boji o titul musíte vyhrávat téměř každé utkání, abyste to urval. Tlak je na obou stranách zhruba stejný. Největší rozdíl je v tom, že když jste nahoře, vyhráváte, pak vás baví i tréninky, je legrace, tělo dobře regeneruje a dobrá je i atmosféra v šatně. Jenže když se zachraňujete, vyhrajete jednou za čas, a radosti moc nemáte. Ani na trénink se netěšíte, žádné pozitivní emoce.
Jak tedy budete na angažmá ve Wisle vzpomínat?
Hodnotí se mi to těžko, protože sestup tomu dal velkou pachuť. Tohle budu mít v sobě dlouho. Určitě se nepodařilo naplnit cíle, se kterými jsem přicházel. Z tohoto pohledu je to smutné. Na druhé straně jsem se chtěl prosadit v jiné lize, jiné zemi, což se povedlo. Byl jsem i kapitán, vstřelil jsem nějaké góly, takže z tohoto hlediska to šlo. V první sezoně jsme se také dlouho zachraňovali. Je to velký klub, škoda, jak to dopadlo. Teď už jsem ale doma a chci pomoci Baníku naplnit ambice.
O jiných nabídkách, pokud byly, jste neuvažoval?
Některé polské kluby se průběžně ptaly, ale já to měl v sobě nastavené tak, že se chci vrátit domů. Cítil jsem zodpovědnost za sestup Wisly, protože jsem byl i kapitán, a nedokázal jsem si v té chvíli představit, že bych hrál v Polsku za jiný klub.
Ulevilo se tedy, když máte jasno?
Teď už vážně ano. Rozhodování a řešení celé věci nebylo lehké, člověk nad tím musí hodně přemýšlet, trápí vás to. Jsem rád, že mám čistou hlavu na fotbal a můžu se soustředit jen na něj. Jsem doma a zkusím si ho víc užívat. Baník byl pro vždy speciální klub, i když jsem byl ve Slavii, tak vzájemné zápasy jsem nebral jako obyčejné. Naopak. Měl jsem to v hlavě a z tohoto pohledu to bylo vždy nejtěžší utkání. Bylo pro mě důležité se na to připravit, abych se vyvaroval chyb. Byl jsem hodně koncentrovaný. Dokonce se mi podařilo vstřelit snad dva góly, k tomu nějaké nahrávky. Kuriózně se mi dařilo. Teď doufám, že budu dávat góly za Baník.
Říká se ale, že ‚dvakrát nevstoupíš do jedné řeky‘, návraty bývají mnohdy nepovedené. Co si o tom myslíte?
(pousměje se) Vy jste se mě vždy v rozhovorech ptal, kdy se vrátím, a teď přišla tato otázka, kterou jste mě překvapil. Nad tím jsem nepřemýšlel. Prostě jsem rád, že se mohu vrátit domů a hrát fotbal tam, kde jsem vyrostl. Baník chce hrát nahoře a já doufám, že týmu mohu pomoci. V jakékoliv roli. Doufám, že budeme úspěšní. Víc bych to neřešil.
Nabízí se varianta, že budete ve stoperské dvojici s Davidem Lischkou. Bavil jste se s trenérem o své úloze?
Ne, s trenérem Vrbou jsem mluvil jen jednou po telefonu. Jinak jsem komunikoval spíše s vedením, protože se řešil ten přestup. Ale brzy začne příprava, takže v příštím týdnu bude víc prostoru to probírat. Teď šlo jen o základní věci.
Michal Frydrych v prosinci 2014 na besedě s Pavlem Vrbou na Šoupalce.
Nikdy jste pod Pavlem Vrbou netrénoval, když ale vedl reprezentaci, tak na konci roku 2014 jste se sešli na besedě na Šoupalce. Vybavíte si to?
Ano, ano. V té době jsem hrál v Baníku a nevěděl jsem, že půjdu jinam. Určitě jsem nepřemýšlel nad tím, že bychom se později někde potkali. Já se vracím, trenér vlastně také, takže zrovna nám to tak vyšlo. Jsem rád, že ho budu moci poznat, protože patří k nejlepším českým trenérům. Těším se.
Vašim „šéfem“ bude také asistent Jan Baránek, se kterým jste v Baníku hrál…
Je to tak. Jako spoluhráči jsme prožili krásné chvíle a časy, myslím si, že se nám dařilo. Vzpomínám na to rád, jen je škoda, že Honza už nemůže být na hřišti. Je trenér a já budu jeho pokyny plnit. Že jsme spolu hráli, známe se, jsme kamarádi, neznamená, že nebudu poslouchat, co řekne. Oba budeme chtít jeden druhému pomoci.
V zimě v rozhovoru pro Deník jste řekl, že vás přemlouval k návratu…
To je pravda. Pokaždé, když mi volá, nebo píše, tak se ptá, kdy se vrátím. Teď mi už asi psát nebude. (zasměje se)
Těšíte se na letní dřinu a přípravu?
Všechny přípravy jsou v podstatě stejné, i když každý trenér má svoje, co dělá jinak, než ostatní. Začátek ale bývá těžší, protože se hodně běhá, z toho se postupně ubírá a více jste na hřišti. Fyzická část ale je potřeba, abyste měl základ a celý tým byl připravený. Samozřejmě nejde o nejoblíbenější část roku, nebo fotbalového života, ale je to důležité.
Trénovat budete i na Bazalech, které se v posledních letech ale razantně proměnily. Jaké bylo se vrátit i tam?
Měl jsem možnost tam zažít poslední ligový zápas, už jsem se na nich po rekonstrukci byl jednou podívat, teď podruhé, takže jsou jiné. I když se tam liga nehraje, svou atmosféru a kouzlo to pořád má.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
