Psal se 25. červen 2018 a pro heřmanický fotbal šlo o přelomové datum. Poprvé ve své historii slezský klub opustil v hierarchii českých soutěží hranice Moravskoslezského kraje a posunul se o další stupeň do divize.

Ačkoli se tak stalo dodatečně kvůli posunům klubů v dalších soutěžích, pro celek z Ostravy to byla velká událost. „A zvláštní,“ vzpomíná trenér Jaroslav Mlčoch. „Stejně jako předtím v I.A třídě jsme i v krajském přeboru několik let končili druzí, a i když jsme moc chtěli, nedařilo se posunout se nahoru. Nakonec se nám to splnilo v sezoně, kdy jsme byli třetí,“ usmívá se třiapadesátiletý muž, který v Heřmanicích působí již čtvrtstoletí.

Začínal u dorostu, jemuž pomohl z okresního přeboru do divize. Pak dostal před sebe ještě větší výzvu. „Vedení přišlo, jestli nechci vést a pozvednout A-tým. Tehdy byl na předposlední příčce I.B třídy. Věděl jsem, že to nebude lehké, ale šel jsem do toho,“ líčí dnes Jaroslav Mlčoch, jak začala jeho trenérská éra a cesta Heřmanic do čtvrté nejvyšší soutěže.

Vedle zkušených hráčů postavil právě úspěšný dorost a brzy se začaly dostavovat plody práce všech v klubu. „Určitě jsem tím nechtěl trávit čas bez výsledku. Osobně jsem měl opět velké cíle,“ vypráví Mlčoch.

Nejprve se Heřmanice posunuly do I.A třídy, poté ještě výš. „Klíčové bylo, že dorost, který postupoval, se přesunul do mužů. Vedení cestu pochopilo a kluci, i když nebyli velkými talenty, ale skvělý kolektiv, se mezi dospělými prosadili. A pomohli do krajského přeboru,“ popisuje. „Když jsme zjistili, že můžeme ještě výš, tak jsme za tím šli,“ dodává Jaroslav Mlčoch.

SPOLUPRÁCE S BANÍKEM

Sám o Heřmanicích mluví jako o skromném klubu, rozpočtově patřícím v divizi spíše do druhé poloviny. To ale nebere jako rozhodující faktor. „Není umění sehnat borce za velké prachy, ale je umění přivést hráče za rozumné náklady, který bude mít cítění pro klub a dá mu na hřišti vše. Mám vše postavené na tom, že kluci chtějí a nejsou pro ně prvořadé peníze. Hlavní je touha hrát, vítězit a mít z toho radost,“ přibližuje svou filosofii.

VIZITKA
FC Heřmanice SlezskáZdroj: DeníkHEŘMANICE SLEZSKÁ
Rok založení: 1932
Klubové barvy: zelená, červená, černá, bílá
Internetové stránky: www.fchermanice.cz
Největší úspěchy: postup a účast v divizi
Hvězdy týmu: Jakub Andrejko, Kamil Půda
Umístění po podzimu: 13. místo
Stadion: Fotbalové hřiště v Heřmanicích (ulice Na Strži 368/10)

Pomáhá i spolupráce s gigantem a zároveň i sousedem Baníkem Ostrava. „Je to zajímavý partner,“ přitakává Mlčoch. „Dříve tam byli lidé jako Dušan Vrťo, Radomír Korytář, pánové Janoš, Papadopulos, Lička a další. To oni mě naučili ve fotbale žít a komunikovat s nimi. Dnes jsou tam už nové tváře, nový a asi i moderní model, ale opět řada zajímavých lidí, s nimiž lze spolupracovat,“ přemýšlí Mlčoch. „My bez nich nebudeme, ale oni bez nás také ne,“ přidává zkušený trenér.

Na jednoho z jmenovaných již zemřelého Jaroslava Janoše nedá dopustit. „Moc mě mrzí, že už není mezi námi. Jeho odchod byl pro mě šok, protože spolu s panem Košňovským to byly velké ikony Baníku. Tito lidé mě motivovali, abych do Heřmanic dovedl kluky, kteří vypadli z vrcholového fotbalu,“ vysvětluje Mlčoch.

DOPŘEDU JDE I ZÁZEMÍ

Vedle posunu napříč soutěžemi klub postupně vylepšuje i své zázemí. V minulosti se nové podoby dočkaly kabiny hostů, diváci si už zvykli na přidané sedačky, hráči běhají po lepším trávníku a výraznou rekonstrukcí prošla i budova včetně přilehlé restaurace. Vedlejší sál se pak proměnil na nové šatny.

„Myslím si, že za tu dobu, kdy tady já i další lidé jsme, se to tu hodně zvedlo,“ nebojí se říct Mlčoch s tím, že tímto nic nekončí. V plánu je zastřešení sedaček či nová tréninková plocha. „Máme vizi, pracujeme dál. Myslím, že kdo chodí, vidí, že pro lidi děláme hodně. Musíme ale poděkovat především městu i obci za pomoc,“ podotýká Jaroslav Mlčoch.

Stejně jako v jiných klubech věří, že koronavirus se fotbalu dotkne co nejméně. Mlčoch však nabízí svůj pohled. „Můj názor je, že je to nafouknutá bublina, ale je jasné, že to ve sportu budou mít někteří těžké. Peníze na provoz jsou důležité, nebudeme si namlouvat, že ne, a je jasné, že jich nebude tolik. Na druhé straně dolů s nároky budou muset i hráči a je možné, že řada z nich bude mít jiné hodnoty. Ty se podle mě hodně změní,“ soudí.

KROKY KE STABILIZACI

Současný stav věci však kouč nebere jako konečný. Nadále má nemalé ambice. „Chceme se stabilizovat, abychom ekonomicky i sportovně byli v klidu. Pokud tady budu dál, rád bych zlepšoval zázemí a nevidím nic špatného na tom, kdybychom chtěli ještě výš,“ naznačuje Mlčoch, že divize nemusí být stropem.

Věří, že se klubu znovu vyplatí práce s mládeží. „To, co zde je, není jen má práce, ale celkově v dorostu i mužích jsem byl u šesti postupů. Řada místních patriotů občas vzpomíná na I.A třídu, divize byla pro většinu lidí tady sci-fi. Já tomu však věřil. Myslím si, že tento klub symbolizuje sportovní stabilita a dělá velkou reklamu Slezské Ostravě. Doufám, že tomu tak bude i nadále,“ uzavírá Jaroslav Mlčoch.

Mlčoch: Už to tu asi dokopu
Dominik Mlčoch, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš KaboňV Heřmanicích začínal, ale jako mládežníka si jej vyhlédli v ostravském Baníku, posléze zkoušel štěstí ve Vítkovicích či v Opavě, aby se pak zase vrátil do mateřského klubu a pomohl mu až do divize. Další ambice už obránce Dominik Mlčoch nemá. „Jsem tady pár let, vlastně od chvíle, kdy jsem vyšel z dorostu. Jsem zde spokojený, i když mi je teprve čtyřiadvacet, tak už to tady asi dokopu. I kdybychom hráli nižší soutěž,“ říká služebně jeden z nejstarším hráčů týmu.
Proč?
Jsem místní rodák, je to tu pro mě srdcová záležitost, bydlím tu, taťka tady trénuje, takže nemám důvod odcházet. Pravda je, že co jsem v Heřmanicích, nikdo mě neoslovil, ale mně to nevadí. Asi vědí, že bych neodešel. (směje se) V šatně je super parta, už dlouho hrajeme spolu, takže není důvod jít pryč. Vždy mě to tu táhlo. I když jsem v dorostu tady nebyl, tak jsem si kluky chodil zakopat, zatrénovat.
Jaké je to mít tátu zároveň i za trenéra?
Náročné. Jsou na mně kladeny vysoké nároky, samozřejmě si někdy vyslechnu své od fanoušků, ale já to beru sportovně.
Probíráte fotbal třeba u večeře?
Když se vyhraje, tak ano. To si řekneme, co bylo dobře a co špatně. Pokud ale prohrajeme, tak to je tichá domácnost, protože se s ním nedá tři dny mluvit. (usmívá se)

ANKETA:  Jaký je váš nejsilnější fotbalový zážitek?

Jakub Andrejko, brankář

Jakub Andrejko, brankář.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Když hraje česká hymna. Ať už to bylo v mládežnických reprezentacích, nebo teď když jsme byli s policií na mistrovství Evropy. Člověk stojí na hřišti, do toho hraje „Kde domov můj“, to je skvělý pocit a asi nejlepší, jaký jsem ve svém fotbalovém životě zažil.

Viktor Bůžek, brankář

Viktor Bůžek, brankář.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

V sedmnácti letech ještě žádný nemám, ale věřím, že se něčeho, na co budu jednou vzpomínat, a co budu moci vyprávět, dočkám. Zatím jsem rád, že jsem v Heřmanicích.

Dominik Mlčoch, obránce

Dominik Mlčoch, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Určitě postup s Heřmanicemi z krajského přeboru do divize, i když to bylo až s odstupem ze třetího místa. Ale počítá se to.

Adam Kopečný, obránce

Adam Kopečný, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

V dorostu jsem vyhrál celostátní ligu, když jsme porazili Spartu 3:1. Zajímavé, že hned na den na to jsme jeli na turnaj All Stars Cup do Prahy, kde byly týmy jako Barcelona, PSG, Juventus a v takové konkurenci jsme skončili druzí. Za Sportingem Lisabon.

Marek Šimáček, obránce

Marek Šimáček, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Dodnes mám v paměti mistrovskou sezonu Baníku a každý domácí zápas, protože jsem mohl být jako malý kluk u toho a podávat míče, nebo odklízet konfety. Bylo to neskutečné, na Bazalech panovala úžasná atmosféra. Na to budu ještě dlouho vzpomínat.

Jan Hetto, obránce

Jan Hetto, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Pamatuju si, když jsme hráli na hlavním stadionu HFK Olomouc a mně se podařilo dát dva góly. Sice jsme prohráli, ale pro tak mladého hráče, jako jsem já, to byl skvělý zážitek. Asi si to budu pamatovat napořád.

Dominik Fojtík, obránce

Dominik Fojtík, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Byl jsem jednou v zahraničí na halovém turnaji, kde hrály týmy jako Rapid Vídeň, Austria a další, tak kromě toho, že šlo o dobrou zkušenost, tak tam byl i Pelé. Toho jsme mohli vidět z docela velké blízkosti. Rozhodně zážitek, který člověk nemá každý den.

Tomáš Bělíček, obránce

Tomáš Bělíček, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Mám jako fanoušek i hráč. Tím prvním je, když jsem se byl podívat na Chelsea na Stamford Bridge proti Stoke City. Jako hráč si cením, že jsem mohl nastoupit za Znojmo ve druhé lize v Opavě. Hrál jsem v základu asi před pěti tisíci lidmi. To bylo do kariéry hodně povzbuzující.

Ladislav Zelinka, obránce

Ladislav Zelinka, obránce.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Celý život jsem hrál za Uherské Hradiště, takže za to jsem rád. Pamatuju si, když jsem jako dorostenec dával gól na Boby Brno. To byl krásný moment i zážitek. Stejně jako když jsem byl jako fanoušek Baníku na Spartě.

Martin Václavík, záložník

Martin Václavík, záložník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Asi dva postupy v Petřkovicích z krajského přeboru až do MSFL. V podstatě z ničeho se vybudoval úspěšný klub a já jsem rád, že jsem mohl být u toho. Navíc jsem si zahrál s ligovými kluky, velkými charaktery, s nimiž jsem dodnes v kontaktu.

Adam Šindler, záložník

Adam Šindler, záložník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Asi když jsme tady v Heřmanicích hráli s Baníkem a mohl jsem nastoupit proti hráčům, kteří dříve působili v lize.

Jan Kelnar, záložník

Jan Kelnar, záložník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

V Norsku jsem poznal fotbal i z jiné strany. Proti Česku mají rozdílné a lepší zázemí, velkou odměnou bylo zahrát si pohár proti ligovému mužstvu, zvlášť když přišli lidi. Hlavně v přístupu hráčů byl rozdíl, je to více profesionální, protože se tam nepilo.

David Martynek, záložník

David Martynek, záložník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Určitě to bude start ve druhé lize za Třinec, kde jsem byl už od juniorky, pak jsem získal profesionální smlouvu a nakonec jsem si za áčko dvakrát zahrál. Chtěl jsem zůstat, ale prostřídalo se tam hodně trenérů a příležitost jsem už nedostal.

Jakub Velička, záložník

Jakub Velička, záložník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Postup do celostátní dorostenecké ligy s Hlučínem. Hrál jsem v Ludgeřovicích, ale pan trenér Duda si mě vytáhl, a i když jsem tam moc nehrál, bylo těžké se tam prosadit, tak jsem byl rád. Bojoval jsem.

Matěj Kaspřík, záložník

Matěj Kaspřík, záložníkZdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Před pár lety jsem hrál za Baník a na soustředění ve Španělsku jsem si zahrál proti týmům jako Elche, ale je mi teprve sedmnáct, takže věřím, že to nejlepší ještě přijde.

David Menšík, záložník

David Menšík, záložníkZdroj: Deník / Lukáš Kaboň

V roce 2013 jsem reprezentoval Českou republiku na Danone Cupu a ve Wembley jsem hrál proti Argentině. Sice to bylo „jen“ o jedenácté místo, ale i tak to bylo skvělé a jsem rád, že mám na co vzpomínat.

David Bílý, útočník

David Bílý, útočník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Myslím si, že pro každého hráče je největším zážitkem, když vstřelí gól. Já si hodně cením, že se mi to povedlo v celostátní dorostenecké lize proti Českým Budějovicím. Krásný pocit.

David Podešva, útočník

David Podešva, útočník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Vybavím si třeba ještě na starém stadionu na Bazalech, když Baník slavil devadesát let. Plný stadion, mělo to i slavnostnější nádech, velice příjemné.

Eric Opata, útočník

Eric Opata, útočník.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Jsem šťastný, že jsem dostal možnost hrát ve Vítkovicích, to byla pro mě skvělá zkušenost. Dnes jsem rád, že mohu působit tady v Heřmanicích.