Vzestupy i pády, občas nějaká ta povodeň, která zasáhla hřiště i zázemí. Ačkoli fotbalový klub TJ Slavoj Jeseník nad Odrou nepatří k nejstarším, jeho historie začala v roce 1948, má za sebou už bohatou minulost. „Myslím si, že je o čem vyprávět,“ říká předseda Libor Macháč.

Je na něm znát, že je na nynější podobu areálu budovanou ve druhé polovině 70. let 20. století pyšný. Aby ne, sám má na tom svůj podíl. V klubu strávil v podstatě celý život a od roku 2002 stojí v jeho čele. „Bylo mi devět a kluci z béčka jeli do Nového Jičína, ale chyběl jim hráč. Tak mi řekli: ‚Libore, pojď si zahrát.‘ A já dal dva góly,“ vzpomíná Macháč, jehož dráhu ukončilo zranění kolen.

„Zajímavé je, že naši předkové zde postavili toto hlavní hřiště a vedle mělo být kluziště, jenže nebylo využívané, byly problémy s vodou, takže teď je to tréninková plocha,“ vypráví funkcionář o místě, jehož dominantou je vedle stojící velká budova.

TJ Slavoj Jeseník nad Odrou.Zdroj: DeníkTJ SLAVOJ JESENÍK N. O.
Rok založení: 1948
Klubové barvy: modrá, červená
Internetové stránky: www.fotbaljesenikno.cz
Největší úspěchy: účast v krajské soutěži I.B třídě, vítězství v okresním poháru (2010)
Stadion: Sportovně- -rekreační areál v Jeseníku nad Odrou 235, 742 33

V ní se nachází ubytovna, tělocvična a veškeré zázemí. Podle Macháče je však největším lákadlem právě hřiště. „Zažil jsem ale i ohlasy, kdy hráči říkali, že je jak umělka. Je kvalitní a řada hráčů na to slyší, když je oslovíme, aby zde hráli,“ svěřuje se.

O všem svědčí, že si Jeseník vybírají k soustředění mládežnické týmy Baníku Ostrava, Vítkovic, Sigmy Olomouc, Hranic, či Nového Jičína. „Jezdí tu i bývalí trenéři Baníku, kteří mají Joma kemp. Léto je vždy nabité,“ popisuje Libor Macháč.

Přitom ne vždy je trávníku hej. „V roce 2010 prošel po povodních rekonstrukcí. Kvůli vodě obec před dvěma lety postavila i víceúčelové hřiště na kopci. Ze stejného důvodu se zrušila investice do umělky, bylo by to zbytečné,“ líčí předseda.

BEZ DOROSTU

Mládež klubu reprezentují přípravka a žáci. „Chtěli jsme po pěti letech postavit i dorost, ale nevyšlo to. Navíc jeden talentovaný klučina šel do Frýdku-Místku,“ přibližuje Libor Macháč. „Nejšťastnější jsem, když vidím hřiště plné dětí. To mě naplňuje,“ vyznává se.

K lepší práci s dětmi klub dohnala situace z 90. let, kdy mužstvo spadlo z I.B třídy až do III. třídy novojičínského okresu. Začalo se od nuly. „Dnes je sportů spousta, a když se někoho podaří vykopat, často ho vezmou kluby z okolí hrající žákovskou ligu, či dorosteneckou divizi. Jsme rádi, že nás kluci ve větších klubech reprezentují, ale dětí moc není. Je to potíž,“ přitakává Macháč.

Krize okolo koronaviru se nedotkla klubu z hlediska sponzorů, ti zůstali. Ovšem musela být uzavřena ubytovna. „Z ní máme hlavní příjem, takže nám to udělalo díru v rozpočtu asi sto tisíc korun. Nemůžeme tak udělat nové střídačky či sprchy,“ krčí rameny.

Jako na každé správné vesnici je fotbal i v Jeseníku velkou událostí. „Největší derby je pro nás se Starým Jičínem. To přijde i čtyři sta diváků. Lidí ale s námi jezdí i ven. Vždyť hráči si kolikrát v autobuse nemají kam sednout,“ usměje se předseda.

„Fanoušci jsou úžasní a myslím, že to berou jako jednu z top zábav na vesnici. Zároveň ale neděláme jen fotbal, jsme součástí TJ a ta žije společenským životem, dělá se řada akcí,“ dokládá.

ÁČKO PŮL NA PŮL

Největší očekávání jsou pochopitelně od A-týmu, který nikdy nebyl výš, než je současná meta I.B třída. Před rokem sice přezimovalo první, koronavirus ale postupové sny rozmetal. Macháče však těší, že na rozdíl od dřívějších dob je v mužstvu více odchovanců. „Před dvěma třemi lety byla většina hráčů z Nového Jičína a samozřejmě řada lidí nám to dávala najevo. Teď se nám postupně kluci vrátili a máme to půl na půl,“ zdůrazňuje.

Mezi nimi jsou i dva exligisté Martin Černoch a Lukáš Polónyi. Posilou by mohl být i navrátilec Marek Staněk. „Dosavadní podzim byl zvláštní, protože jsme měli spoustu zraněných, a když dva tři hráči ze základu vypadli, bylo to poznat. Kdyby se nám ale podařilo postoupit, byli bychom rádi,“ neskrývá ambice Macháč při vědomí, že tým je druhý jen o skóre za vedoucí Ostravicí.

„Já cítím, že I.B je tady tak akorát, pokud bychom ji vyhráli, tak postup neodmítneme a je to i do budoucna takový cíl. Hlavně bych ale chtěl, aby zde hrálo více místních kluků, než přespolních,“ přiznává. „Každopádně vždycky jsem chtěl, aby tady bylo rodinné zázemí. A to si myslím, že tady teď je. Aby hráči tady hráli rádi, byli tu spokojení a chtěli tu působit. Na to sázíme. Jde o to, aby se tu všichni cítili, jako doma,“ uzavírá Libor Macháč.

Martin ČernochZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad OdrouČernoch: Končit ještě nehodlám. Stále hraju, abych neztloustl

Neobvyklou fotbalovou osobnost mají ve svém středu v Jeseníku nad Odrou. Obránce Martin Černoch je nejen bývalým profesionálem, kromě Plzně či Slavie působil totiž i v Rumunsku. „Dokonce bych řekl, že jako první Čech,“ odhaduje.

„Musíte to mít v sobě odmalička, jít si za tím a přidávat si. Svou pílí a cílevědomostí to můžete dokázat. Já navíc v té době skoro bez manažera,“ přibližuje Černoch na úvod rozhovoru svou cestu.

Jste z Nového Jičína. Jak jste se dostal do klubů jako Plzeň či Slavia?

Já od patnácti let studoval sportovní gymnázium a do toho jsem hrál první dorosteneckou ligu za Vítkovice. V osmnácti jsem přešel do mužů, bylo tam pravidlo, že jeden nebo dva v tomto věku museli hrát. A já byl jeden z nich. Posléze jsem se dostal na Slovensko, do Humenného, odkud jsem přešel do Spartaku Trnava, ale tam jsme se nepohodli, takže jsem měl menší pauzu. Šel jsem ale do Jihlavy, kde jsem za půl roku dal sedm branek a tam si mě vybral manažer Zdeněk Nehoda.

A pak přišla Plzeň…

On v té době byl s Plzní často v jednáních, a když se tato štace naskytla mně, šel jsem. Tam jsem zažil dva postupy do ligy, a když se to podařilo podruhé, tak mě sice chtěli udržet, ale já se rozhodl jít výš. Ve Slavii byla ještě stará sestava Suchý, Adauto, Fořt, Zbončák… Po půlroce mě trenér Jarolím a manažer pan Puček nechtěli v áčku ani béčku, přes manažera Talpu jsem se dostal ke kontaktům do Rumunska. Jel jsem na týdenní zkoušku a klaplo to.

Čeští fanoušci rumunskou ligu podceňují, tehdy se to asi bralo jako exotika, co myslíte?

To určitě, já byl možná první Čech, který v této zemi hrál. Ale to nechci kecat. To bylo někdy v roce 2006. Když jsem tam přijel, všude okolo byly škaredé budovy, zvenku to vypadalo hrozně, jenže vešel jste dovnitř, a vše perfektně vybavené. Třeba obchodní domy byly lepší než u nás. Na druhé straně jim tam chybí střední vrstva, je tam velký rozdíl mezi bohatými a chudými.

Zároveň ale místní fotbal hltají, ať už na stadionech, nebo u televize, kde běží liga celý týden, viďte?

Určitě. Co si vzpomínám, tak 90 procent zápasů bylo v televizi, protože tam je sedm sportovních rumunských kanálů, takže oni tím opravdu žijí a dělají pro to cokoliv. Celkově si myslím, že to angažmá bylo v klidu, ale už je to dávno, takže si z toho člověk tolik nepamatuje. Jen to bylo složitější, že jsme byli dost na stadionu zavření a rozdíl proti Česku byl v tom, že tam jejich děti trénovaly v roztrhaných teniskách na betoně. Naše děti by si podmínek, které tu mají, měly vážit.

V klubu Politehnica Iaşi jste byl 2,5 roku. Co bylo pak?

Oni se mnou chtěli prodloužit smlouvu, ale já byl v kontaktu s jedním manažerem, bohužel jen po telefonu, což byla chyba. Pořádně jsem ho ani neviděl, a sliboval mi Ukrajinu, ruskou ligu a podobně. To nedopadlo a Politehnica si během mého váhání vzala jiného hráče. Takže jsem na poslední chvíli přestoupil do Ceahlăul Piatra Neamţ, ale tam jsem vydržel jen půl roku. Tam to bylo špatné. Holt v Rumunsku je každý klub jiný a já měl ve smlouvě, že když spadnou do druhé ligy, jsem volný.

Poté jste se vrátil…

Byl jsem v Řecku ve druhé lize, ale během těch třech týdnů klub zkrachoval. (úsměv) Do Česka jsem se vracet nechtěl, venku jsem nic nenašel, takže jsem to ukončil. Ale s tím, co jsem prošel, jsem spokojený. Jistý talent jsem možná měl, ale hlavně jsem si vše vydřel, jsem rád, že jsem měl možnost nasbírat spoustu zkušeností, vidět hodně zajímavých věcí, takže si nestěžuju.

Co vás ještě ve 42 letech drží u fotbalu?

Pohyb, že neztloustnu a navíc tu hru mám rád. K tomu se u toho uvolním, rozhodně nejsem člověk, který by celý den proležel u televize. Končit tedy ještě nehodlám.

Jak to teď vidíte v Jeseníku?

Samozřejmě kdyby se naskytla příležitost hrát I.A třídu, tak bychom do toho šli, nicméně skupina D je tady tak vyrovnaná. První může prohrát s posledním a je to spíše o tom, který mančaft si udrží stabilní formu celý rok. Uvidíme.

Anketa: Jaký je váš nejsilnější fotbalový zážitek?

LIBOR MACHÁČ, brankář

Jako hráče asi postup z okresu do krajské soutěže I.B třídy, to byl pro mě zážitek, na který se jen tak nezapomíná. A potom každý zápas tady v Jeseníku, chodí hodně lidí a pro mě je Jeseník srdcová záležitost.

Libor MacháčZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

DANIEL INDRÁK, obránce

Asi sezona v dorostenecké divizi za Nový Jičín, když jsme skončili jen o jediný bod druzí. Bohužel. Dařilo se nám, neprohráli jsme snad 25 utkání v řadě, ale na první místo to nestačilo. Jinak skvělý ročník.

Daniel IndrákZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

MILAN FOJTÍK, obránce

Futsalová divize v Tornádu. Byla to třetí nejvyšší soutěž na republikové úrovni, takže už docela kvalitní a člověk díky tomu získal dobré zkušenosti, které se mu navíc hodily i do velkého fotbalu. Rád na to vzpomínám.

Milan FojtíkZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

ZBYNĚK HROMÁDKA, obránce

Asi postup z I.B třídy do I.A v Hodslavicích. Byl jsem mladý, takže jsem to dost prožíval, navíc pro celou obec to byla velká událost. Všichni jsme tím žili. Hodně se to slavilo. Euforie.

JIŘÍ KUMAN, záložník

Přestup do Slavoje Jeseník nad Odrou. Skvělý klub, výborné prostředí i zázemí, spoluhráči, super kabina, celkově fajn lidé. Jsem rád, že jsem tady šel.

Jiří KumanZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

RADIM KOŘENÝ, záložník

Měl jsem množnost si v jednom týmu zahrát s taťkou, který mě k fotbalu vůbec přivedl. Je to citová vazba, bude těžké to něčím překonat.

Radim KořenýZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

LUKÁŠ GRULICH, záložník

Jsem ještě mladý, takže věřím, že na něj teprve čekám. Asi to ale bude chycená penalta v Havířově, ještě v době, kdy jsem v Novém Jičíně byl brankář.

Lukáš GrulichZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

PETR KRATOCHVÍL, záložník

Loňský výlet do Trevostova. To je partnerská vesnice na Slovensku, se kterou každé léto hrajeme přátelský zápas. Když jsem přišel z Jičína, tak to byl můj první přátelák a celkově ten výjezd byl velkým zážitkem.

Petr KratochvílZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

LUKÁŠ POLÓNYI, útočník

Když jsem žil ve Francii a byl na fotbale v Marseille, kde řádili Ribéry, nebo Nasri, a já je viděl naživo. Zrovna proti Petrohradu, který vedl trenér Petržela. Jako hráč jsem postoupil s Jihlavou do čtvrtfinále poháru. Vypadli jsme až na Baníku. A i nějaké postupy.

Lukáš PolónyiZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

MAREK STANĚK, útočník

Asi když jsem hrál ještě divizi v Novém Jičíně, tak gól v MOL Cupu proti Vítkovicím ze třiceti metrů nádherně do šibenice. Zatím životní branka, navíc proti druholigovému soupeři. Na to se nezapomíná.

Marek StaněkZdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

MUŽSTVO

Horní řada zleva: R. Glogar, P. David, M. Fojtík, J. Goláň, L. Macháč ml., L. Grulich, R. Kořený, J. Pernický, J. Ševčík. Dolní řada zleva: M. Staněk, D. Indrák, P. Horák, M. Černoch, L. Macháč st., L. Polónyi, P. Kratochvil, J. Kuman, M. Gonda.Zdroj: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou

MUŽSTVO JESENÍKU NAD ODROU. Horní řada zleva: Radim Glogar, Pavel David, Milan Fojtík, Jan Goláň, brankář Libor Macháč, Lukáš Grulich, Radim Kořený, Jiří Pernický, Jakub Ševčík. Dolní řada zleva: Marek Staněk, Daniel Indrák, Patrik Horák, trenér a hráč Martin Černoch, předseda Libor Macháč, kapitán Lukáš Polónyi, Petr Kratochvil, Jiří Kuman, Matěj Gonda. Foto: TJ Slavoj Jeseník nad Odrou