Kubíček o fondech a lidech na rozhodčí: U nás to jinak nejde

Jaké jste měli s Romanem Berbrem vztahy?
Profesionální. V roce 1995 jsem vystoupil proti němu, když byl ještě rozhodčí. Inicioval jsem hlasování o důvěře jednotlivých sudích a on jím neprošel. Ne já, ale kluby mu nedaly podporu. Pak řekl do televize, že za všechno může soudruh doktor Kubíček, že je to celé spiknutí proti němu a především Pučkovi. A ten mě zase obvinil, že jsem ho spolu s drnovickým Gottvaldem uplácel.

Fotbal plný lidové slovesnosti. Co je Berbrův suchý „záchod“?

Divoké devadesátky.
Později mi ale zase Roman Berbr pomohl v kauze Zbyňka Pospěcha, kterého jsem zastupoval. Podal jsem žalobu na asociaci, protože jej neuvěřitelně poškodil předseda arbitráže Bernard. Nakonec z toho byla dohoda. Musel jsem mu slíbit, že už nebudu kandidovat, ale to jsem stejně neměl v úmyslu.

Vy jste začal ve fotbale působit ještě za totality.
Tenkrát tam byl mocenský pakt jasně daný. Byly chráněné kluby. Pražská S, Dukla, Rudá hvězda Cheb, pak Ostrava a Vítkovice, uhlí i ocelové srdce republiky. Soudruzi horníci potřebují sportovní zábavu. Na Slovensku samozřejmě Slovan. Ostatní pak museli hrát dobře, aby nespadli.

Nebo platit?
Každý klub měl na tyto věci fondy. Tak to prostě bylo. Já tvrdím, že je něco jiného platit „výpalné“, abyste přežil, a něco jiného chtít získat výhodu. I když vím, že před zákonem by to neobstálo.

Rozhodčí, který šel proti zlu. U soudu už Berbr nemá šanci, říká Kocián

Jako ve špionážním filmu

Změní se to někdy?
Pořád se pracuje stejnými metodami. Na prvním místě získání výhody pro sebe, k získání bodů a umístění. Z toho se rekrutují peníze a z nich další síla mužstva. Byť existují výjimky jako nedávno Sparta, ale to je chyba managementu. Když máte peníze, pořídíte si ty nejlepší hráče a vládnete. Příkladem je Plzeň, která díky vydělaným penězům několik let působí ve špičce.

Bez toho to nejde?
Možná ve Švýcarsku nebo v Anglii. U nás těžko. V klubech jsou lidé takzvaně „na rozhodčí“. A faktem je, že tito lidé jsou prostě cenní. Je to podobné jako za totality. Když byl někdo kvůli ostudě vyhozený, tak se stejně vrátil a pro kluby to dělá jen v zákulisí. Zároveň je to ale hodně štve, že nejsou vidět a ty „úspěchy“ za ně sklízejí na veřejnosti jiní. Znovu ale opakuji, že je rozdíl mezi tím chtít těmito způsoby ničit konkurenci, anebo chtít, aby klubu nebylo ublíženo.

Do médií se v poslední době dostává jeden úryvek z odposlechů za druhým: Slavia, Plzeň, Sparta… Kdo se má ještě bát, že se tam objeví?
Všichni. Ale uvidíme, jak se s tím naloží. Může se stát, že stejně jako v roce 2004 se nepodaří některé věci vyhodnotit a ten, kdo měl nejvíce „zaděláno“ díky podvodníkům v disciplinárce a orgánech činných, přežil… Nebo, v Křetínského tašce bylo deset klubů a jeden moravský by sestoupil kvůli zápasu v Hradci Králové. Vyšetřovalo se devět měsíců a postupně odpadávaly jednotlivé věci. Každopádně podle Křetínského nebyly nastoleny podmínky k použití těch materiálů. Ostatně o tom hovoří jasně v rozhovoru s Luďkem Mádlem do knihy Kmotr fotbal. Z toho, co vím já, to bylo pořízeno jako ve špionážním filmu a celé to stálo móóc „děněg“ (rusky peníze – pozn. red.).

Odposlechy ve fotbalové kauze: Berbr měl přikázat pomoci Spartě

Rozlomili Moravu a zničili vztahy

Zdálo se, že po roce 2004 se přece jenom prostředí změnilo. Minimálně v tom, že už nešlo o peníze, ale spíš o vliv. Nenaštvat si mocné.
Ano, tak to narýsoval Berbr v Čechách. Rozhodčí musí být poslušný, aby stoupal soutěžemi. Až skončí přesouvá se na kraj, kde vládne listinám a delegátům. Tak vytvořil tu svou pověstnou mocenskou pyramidu. Podobné principy ale teď vidím na Moravě. Předseda Nezval si tam pěstuje pana Zahradníčka, protože tím ovládá tuhle oblast. Paradox celé situace: Teď se oba pasují do rolí těch „čistých“ a chtějí bojovat proti „berbrismu“. Jan Zahradníček je dokonce v komisi rozhodčích, která má udělat pořádek. Smutné i poučné, ale funkcionář klubu zvrací pořád stejně. Jen přímou metodu vystřídala ta podlá, kdy se vloudí do přízně a pak vás podělají za zády. A nejhorší je, že tím, jak rozlomili Moravu a odtrhli se od krajů a okresů, zničili i vztahy v celé vertikále. Proto jim vyhovuje například volba divizních zástupců na valnou hromadu a nikoliv sportovní a výkonnostní hledisko. Na to mají v zákulisí hráče jako je Dalibor Kučera (bývalý místopředseda ČMFS – pozn. red.), pověstný předáváním lístečků do ruky těch „určených“ před volbou.

Popravdě řečeno celé povídání vyznívá pořádně depresivně. Dá se takový systém vůbec nějak reformovat?
Dá, ale jedině postupně. V Čechách je situace taková, že za dva měsíce od vypuknutí Berbrovy aféry, to mají jeho pohrobci odpracované a volby v krajích a okresech tam dopadnou maximálně o třicet procent jinak, než by to bylo za Berbra. Spíš míň než třicet procent. (F)evoluci se tam smějí. V Čechách podle mě linie zůstane.

Lži o převratu v českém fotbale. Víme, co se řešilo na tajné schůzi se Šmicerem

Na předsedu podporuji Fouska

Kdo by měl být předsedou?
Já preferuji Petra Fouska a to dlouhodobě. Mluvil jsem o tom už před třemi lety v rozhlase. Bylo by dobře, kdyby byl předsedou. Tři roky je mimo ČR a dění v asociaci dlouhodobě, není s nikým spojen, ale fungování zná dokonale. Má velké kontakty na UEFA i FIFA. Je otázkou, jestli by dostal dost hlasů v Čechách. Pokud ano, nepochybuji, že ho Morava podpoří. Klíčové bude, jak bude složen výkonný výbor. Taky se ale může stát, že Čechy budou na předsedu prosazovat Malíka, pak si myslím, že předseda moravské řídící komise Nezval pak hlasy pro Fouska zobchoduje za výhody pro sebe. Třeba Zahradníčka v komisi rozhodčích, místa ve STESu, místa za podporu ve volbách, třeba pro někoho ze Sigmy. To je náš fotbal. Například jeden z olomouckých funkcionářů v roce 2006 a 2007 dokazoval, jak nás rozhodčí řezali, a dnes bývalému členu tehdejší „popravčí čety“ nadbíhá a přesvědčuje ty, kteří tehdy byli děti a dnes mají ambice…

Vy už kandidovat na žádnou funkci nebudete?
Asi ne. Za deset let, co jsem mimo fotbal, je mi dobře. V olomouckém okrese podporuji dosavadního místopředsedu Josefa Ondrouška. To je výplod funkcionářské kvality z klubu. S předsedou Kalábem je teď označují za „berbrovce“. Já s tím nesouhlasím. Standa Kaláb se uměl s Romanem domluvit, ale to já taky. A za berbrovce mě snad nepovažují. Podle mě je to znak dobrého funkcionáře, když se dokážete domluvit na kompromisu, ale zároveň se nenecháte tlačit do něčeho proti svému přesvědčení. V kraji a okrese také za poslední dobu žádný problém s rozhodčími nebyl. To v MSFL a divizích se vybírali rozhodčí, kteří se hodili předsedovi komise. Za berbrovské metody bych označil spíš toto.