„Byl jeden z těch, kteří zachraňovali zápas. Patří mu velký dík, že mužstvo v důležitých situacích podržel,“ uvedl trenér. Dá se očekávat, že jeho podporu bude mančaft potřebovat i v nedělním zápase, který odehraje na horké půdě pražské Sparty. „Dá se tam bodovat, ale musíme plnit taktiku a pokyny trenéra,“ říká odvážně rodák z Hlučína Daněk.
Jaký čekáte na Spartě zápas?
Hrozně těžký. V momentální situaci nikdo neví, co od Sparty očekávat. Mají svoje vnitřní problémy, ale na druhou stranu to musíme brát jako další ligové utkání. Nesmíme se z toho podělat, musíme hrát podle svého a plnit taktické pokyny trenéra. Pokud to všechno splníme, tak si můžeme z Letné odvést nějaký slušný výsledek.
Myslíte, že bude mít na výkon Sparty výsledek ze čtvrteční pohárové odvety proti Subotici?
Mohlo by to něco napovědět. Pokud Sparta vyhraje a postoupí, tak by se mohla trošku uspokojit a podcenit nás, ale znovu říkám, že v naší lize můžeme bodovat s každým mančaftem. Všechny zápasy začínají za stavu 0:0.
Vraťme se ještě k uplynulému kolu. Proti Baníku jste si docela zachytal, že?
Tak jasně, zachytal. Musím také říct, že v první půlce jsem tam měl při jedné rozehrávce střet myšlenek. Jsem rád, že jsem kluky podržel. Věřím, že když bude potřeba, tam mi to vrátí. Myslím si, že jsme zápas proti Baníku (2:1) zvládli hlavně jako tým, ne jako jednotlivci.
Za Baník jste hrával, pocházíte z toho regionu. Byl to pro vás prestižní zápas?
Proti Baníku je to pro mě vždycky víc oživující jako jiné zápasy. Už jsem říkal před sezonou, že moje kariéra už nebude v uvozovkách dlouho trvat, i když si pořád myslím, že takové tři, čtyři sezony bych mohl ještě chytat. Je jasné, že musím být zdravotně v pořádku. Chci si všechny zápasy, které chytám a budu chytat užívat, chci trenéru dokázat, že na to pořád mám. Vděčím mu za to, že mě do branky posílá.
Po vítězné brance v poslední minutě jste běžel oslavovat přes celé hřiště. Radost byla asi obrovská…
Bylo to spontánní. Dát branku v poslední minutě je vždycky něco neuvěřitelného, ještě když je to vítězný gól. Ta radost byla opravdu velká. Byla o to větší, že jsem měl v hledišti rodinu, nejvíc spokojený byl asi kluk.
Ke konci zápasu jste měl na polovině hřiště nějakou potyčku s hráči Baníku. Co se tam dělo?
Nic zvláštního tam nebylo. To jsou emoce, pokud bychom tu branku dostali my, tak bych ty emoce měl třeba já, tak je měl Milan Baroš i Fleišman. Něco jsme si řekli, neberu to tak, že bychom měli nějakou potyčku. Po zápase se na všechno zapomnělo.
Teď musíte vaše emoce trošku ovládat. Na soupisce jste nestarší hráč Slovácka. Jak se vám to poslouchá?
Je to pravda, suverénně tomu vládnu. Skončil Šumi (Šumulikoski) a jsem nejstarší, u hráčů je pětatřicet let taková konečná. Jsou ale i výjimky, někdo vydrží ještě další dvě nebo tři sezony. Když se třeba podíváme do Příbrami, tak ta je toho příkladem, je tam víc takových fotbalistů. Znovu říkám, pokud by bylo na mě a bude držet zdraví, tak bych chtěl klidně chytat do nějakých osmatřiceti.
Jako třeba legendární maďarský gólman brankář Gábor Király, který chytá celou kariéru v teplákách? Na soustředění proti vám chytal. Jak na vás působil?
Já jsem zvyklý chytat bez tepláků (směje se), ale vážně, myslím, že je mu 42 let. Klobouk dolů před ním, proti nám chytal skvěle.
Pojďme zpátky k lize. Ze dvou zápasů máte tři body. Co vám napověděl úvod soutěže?
Osobně bych byl rád, pokud by ty body byly alespoň čtyři. Na Bohemce jsme určitě měli na to, abychom zápas otočili. Body nás stál první poločas, to byla velká škoda, ale liga je teprve na začátku. Moje přání je, abychom se pohybovali v tabulce tam, kde jsme teď. To znamená kolem středu tabulky. Nechci hrát do posledního kola o záchranu.