„Nabídka pro mě byla novým impulzem do další kariéry,“ řekl pro Deník. V novém klubu Nea Salamina Famagusta se ihned zapsal jako jedinečný střelec. Zatím zaznamenal deset gólů a patří mezi nejproduktivnější hráče tamní ligy. Ani na ostrově však nenašel klid od nepříjemné pandemie. „Bohužel je vše zavřené, jak restaurace, tak obchody. Nejhorší je, že už jsem si pomalu zvykl i na ty prázdné tribuny,“ zasteskl si Wágner.

Tomáši, kariéru jste započal v Příbrami, na kterou rád vzpomínáte. Máte v plánu se tam jednou vrátit?
Ano, na Příbram nedám dopustit. Bývá zvykem, že se tam po čase vrací úspěšní odchovanci, kteří se dostali někam do světa. Člověk nikdy neví, ale mé přání to určitě je. Bude záležet na tom, zda klub bude mít zájem, já budu zdravý a podobně. S lidmi z klubu vycházím velmi dobře a kdykoliv jsem měl prostor, tak jsem tamní prostředí navštívil.

Jaký máte vztah s šéfem příbramského fotbalu Jaroslavem Starkou? Je jeho styl podnikání pro místní fotbal správný, nebo by klubu pomohl nějaký nový impulz?
Zajímavá otázka. Musím říct, že z dlouhodobého hlediska je přítomnost pana Starky v Příbrami zcela klíčová a jen jeho zásluhou zde fotbal stále funguje. Bavit se o tom, zda by to za někoho jiného bylo lepší, je složité, jelikož si na jeho místě nedokážu nikoho představit, vlastně ani nevím, kdo by v současné době měl chuť takový klub kupovat. Myslím si, že v okolí bychom nenašli jediného investora s takovým vztahem k příbramskému fotbalu. Určitě i sám Jarda by uvítal nějakého sponzora, s nímž by se mu práce v klubu dělala lépe. Ale je realista, ví, jaká je situace, a proto funguje s takovými prostředky, které má k dispozici. Pevně věřím, že se mu sázka na odchovance jednou vrátí v dobrém.

Z úspěšného angažmá u Litavky jste vyrazil do Plzně. V sezoně jste dokázal střílet branky, fotbalový pamětník jistě vzpomene vítěznou trefu v Lize mistrů proti CSKA Moskva, tak kde byl ten zásadní problém, že jste ve Viktorce nezůstal déle?
Nejdříve jsem tam byl jen na půlroční hostování, to pro mě bylo velmi těžké, jelikož jsem se poprvé objevil ve velkém klubu, který měl obrovská očekávání. Ve formě hrál Marek Bakoš, takže pro mě bylo téměř nereálné se probojovat do základní sestavy. Vrátil jsem se do Příbrami a pod panem Strakou jsem se střelecky prosadil. Pomohl jsem k záchraně, a to mi vystřelilo návrat zpět do Plzně. Ten nadcházející rok byl krásný, moc rád na něj vzpomínám. Tehdy se nám povedlo s kolegy z útoku nasázet dohromady asi třicet branek, navíc jsem si zahrál památnou Ligu mistrů. Klub po sezoně hledal dalšího útočníka a mně bylo řečeno, že by nějaké hostování bylo lepším řešením. Nakonec jsme později se Stanislavem Teclem odešli do Jabloncea Viktorka koupila Honzu Kopice. To je zkrátka fotbal, neohlížím se za tím zle.

Působil jste pod řadou špičkových trenérů. Dokázal byste vybrat toho nejoblíbenějšího, který vám nejvíce seděl po fotbalové i lidské stránce?
Ihned mě napadl trenér David Vavruška, kterého jsem potkal již v příbramském dorostu. Pro mladého hráče je nejdůležitější, aby zvládl ten klíčový přechod do dospělého fotbalu, a v tom mi hrozně pomohl. Následně přebral i mužský tým a když začínal, tak se nechal slyšet, že mě chce v útoku, protože mi věří. V momentě, kdy útočník cítí důvěru od kouče, jeho výkon stoupá vzhůru. Můj názor je, že trenéři, kteří si neuvědomují, že střelec potřebuje důvěru, tak nejsou dobrými mentory.

Byl jste i v Mladé Boleslavi pod Karlem Jarolímem. Deset branek ve čtyřiadvaceti zápasech, ale přesto po roce konec. Proč?
Angažmá v Boleslavi jsem bral jako roční hostování. Po sezoně jsem absolvoval sezení s Viktorií Plzeň, ale jednání nedopadla dle představ. Bylo to takové zvláštní období, do poslední chvíle jsem nevěděl, co se mnou bude. Zpětně mě to mrzí, protože ten ročník byl z mé strany povedený. Ale to bych se musel opakovat, mohlo to dopadnout jinak, dopadlo to takhle. Co by se stalo, kdybych odmítl nabídku Jablonce a šel bojovat do Viktorky, kdo ví. Pod trenérem Jarolímem se mi pracovalo velice dobře, neřeknu žádnou novinku, když zmíním, že je to trenérská extratřída. Má svůj přístup, nemusí každému sednout, přiznám se, že ani pro mě nebylo každodenní vážení úplně ideální (smích).

Jak nahlížíte na současné trápení Boleslavi? Myslíte si, že dnešní situace může být důsledkem dlouhodobě zanedbávané práce v klubu?
Názor na to určitě mám, ale pokud mě omluvíte, tak ho nebudu veřejně prezentovat. Myslím si, že už ta minulá sezona, kterou jsem zažil, nebyla dobrá. Herně jsme nepodávali výkony vhodné našich kvalit, nepamatuji si snad jediný zápas, kdy bychom byli jednoznačně lepší. Celkově z mé strany byl minulý rok jedno velké trápení. Když se nedaří, tak se logicky řeší různé problémy. Každý klub to dělá jinak, tady v Boleslavi třeba někteří hráči skončili v béčku. Já sám jsem si tímto procesem prošel. Nyní investovali do kvalitních hráčů, kteří by měli pomoct k záchraně. Ale někdy se stane, že dostatečné finanční prostředky nemusí znamenat úspěch.

Když se ohlédnete za všemi českými štacemi, které z nich vy osobně hodnotíte jako nejlepší po všech stránkách?
Velice rád vzpomínám na Plzeň, ty podmínky, které jsme měli k dispozici, byly výborné. Vedení investovalo do infrastruktury, za což mají můj velký obdiv. Za celou prací managementu pak stojí jejich skvělé výsledky. Nejvíce spokojený jsem byl v Karviné, možná to některé překvapí, ale je to tak. Krásný stadion, skvělé zázemí. Fotbalem tam žijí, fanoušci jsou opravdu skvělí. Když prohrajete, dají vám to najevo, když zvítězíte, prožívají to s vámi. Navíc se mi tam střelecky dařilo, jedinou nevýhodou byl boj o záchranu.

Máme krásný stadion

Po uplynulé sezoně jste kývl na nabídku kyperského celku Nea Salamina Famagusta. Pro některé fanoušky zcela neznámé prostředí. Jak se rodil přestup na ostrov ve Středomoří?
Přišlo to náhodou, jak to občas bývá (smích). Nebudu si nic nalhávat, taková nabídka se neodmítá. Fantastické klimatické podmínky, každý den krásné slunečné počasí. Po tom špatném roce v Boleslavi to bylo jako dar z nebe. Zatím jsem tu velice spokojený. V klubu jsme měli menší problém s koronavirem, ale situace je nyní lepší a vyhlížíme lepší zítřky.

Opět jste se rozstřílel, výkony v probíhajícím ročníku mluví za vše. Našel jste na Kypru herní klid a dobré rozpoložení?
Jak říkáte. Bohužel jsme se nezvládli s týmem probojovat do první šestky v lize, ale doufám, že boj o záchranu zvládneme. Daří se mi a snad to tak půjde dál. Jsem tady na přestup, což je velká výhoda. Na druhou stranu je Kypr někdy nevyzpytatelný, dost se tu mění jak hráči, tak i trenéři, takže člověk nikdy neví, jaký osud ho čeká. Ani já stále nevím, jestli tu o mě bude zájem, ale daří se mi, tak se to snažíme s agentem řešit a snad to dobře dopadne. Zatím tu bydlíme s přítelkyní v menším bytě, takže bych se časem rád porozhlédl po nějakém baráčku.

Nea Salamina je klub z Larnaky, druhého největšího města ostrova. U rivala působí krajan Josef Hušbauer, v lize pak několik dalších Čechů. Jste v kontaktu, máte čas se někdy navštívit?
Jasně. S Pepou jsem si byl sednout, když hrála naše reprezentace. Kousek ode mě bydlí Zdeněk Folprecht, který přestoupil do Ermisu (další klub z Larnaky, pozn. aut.), takže s tím se jednou až dvakrát týdně pravidelně vídám. Nejčastěji však trávím čas s Josefem Kvídou, který tu hraje za Pafos. Známe se od mládí z Příbrami, jsme dobří přátelé. Ale je to složité, nikomu se nechce jít na kafe a stát na ulici, podmínky jsou tu bohužel stejné jako v Česku. Ale musím říct, že je super tady mít také nějaký kontakt se známými, jelikož člověku časem začne chybět rodina i kamarádi.

Velkým překvapením je výsledkový propad dlouhodobého lídra kyperského fotbalu APOELu Nikósie, který nyní bojuje také o záchranu. Co za tím vězí?
V Nikósii je to podobné, jak jsme se bavili o Boleslavi. Zkrátka ne vždy peníze přinesou úspěch. V týmu teď máme hráče, který v Nikósii dlouhou dobu hrál, a ten říkal, že ve financích hlavní problém není. Vedení se rozhodlo kompletně obměnit kádr a výsledek se nedostavil. Nedokázali sehnat hráče, které chtěli. Samozřejmě to místní vnímají, přece jen se jedná o tradiční klub, který udělal za poslední dekádu několik titulů a hrál poháry. Na druhou stranu jsem poznal, že v lize působí více kvalitních mužstev, úroveň mě až překvapila. Dostat se do té elitní šestky není jednoduché.

Koronavirová situace zasáhla i ligu, takže zápasy se hrají pravidelně bez diváků. Je klub Salamina dosti vázaný na své příznivce, chybí hráčům přítomnost fanoušků na domácích bitvách?
Máme krásný stadion, na který chodí v průměru až pět tisíc diváků, což je na kyperskou ligu velice pěkné číslo. Fanouškovská základna je tu velká, kluci v kabině říkali, že zde fotbalem žijí. Na začátku sezony pustili třetinu kapacity a to bylo pěkné. Jsou tui týmy, které moc příznivců nemají, takže jsem rád, že my ano. Na Kypru se snad chystají malinko rozvolňovat, tak uvidíme, třeba nějaké diváky do hlediště pustí. O to víc bychom se na zápasy těšili.

Jak už jste zmínil, i ve vašem týmu máte dva krajany. Je to výhoda, mluvíte spolu česky i v kabině?
Jsem za to rád, hlavně na začátku mi pomohli k lepší aklimatizaci. Roba Veselovského jsem vůbec neznal, Pavel Čmovš tu byl o pár týdnů dříve než já. Dodnes si ze mě dělá legraci, že byl ten, kdo se přimlouval za moje jméno a podobně (úsměv). Vzpomínám si na jednu situaci, trenéři pouštěli videa z mých zápasů a on opakoval, že to nemůžou myslet vážně, že proti mně nestála seriózní obrana (smích). Ale jak říkám, vážím si toho, protože mít v kabině nějakou českou, respektive československou srandu je zkrátka fajn. Někdy jí spoluhráči moc nerozumí, ale to k tomu patří, jsme tu hodně mezinárodní parta, takže o zábavu není nouze.

Salaminu nyní čeká skupina o udržení, je účast v horší skupině nadstavby pro klub neúspěchem?
Po tom, co jsme byli na posledním místě a následně přišla nucená pauza kvůli výskytu koronaviru v naší kabině, tak se od nás moc očekávat nedalo. Svaz nám vůbec nevyšel vstříc, po pár trénincích jsme odehráli asi pět zápasů ve dvou týdnech. Tam jsme ztratili ty důležité body, které nám v závěru chyběly. Takže teď musíme vybojovat záchranu, máme nějaký náskok, ale nesmíme nic podcenit. Nebude to vůbec jednoduché.

Pokud by se závěr ročníku vyvedl a v létě se naskytla možnost přestupu, popřemýšlel byste nad touto možností?
Z logického hlediska by o tom člověk přemýšlel. Pokud jde o kluby, které pravidelně atakují nejvyšší příčky a disponují lepším zázemím, tak to láká snad každého hráče. Tím neříkám, že u nás jsou podmínky na špatné úrovni, to vůbec ne (úsměv). Zahrát si třeba Evropskou ligu, to zní více než lákavě. Ale může to také dopadnout tak, že na Kypru dále hrát nebudu. Situace se tu mění za pochodu a v létě může být všechno jinak. Každopádně pokud bych zůstal v Salamině, tak rozhodně smutnit nebudu.

V české lize se v současné chvíli probouzí hned několik dravých útočníků. Letos se nejvíce vryla do paměti příznivců jména Ondrášek, Kuchta, Juliš a v první řadě také mladý objev Sima. Sledujete stále alespoň očkem českou elitní soutěž?
Samozřejmě, stále sleduji. Když mám čas a prostor, tak se koukám na zápasy, řádově aspoň jeden za týden zvládnu. Nejvíce jsem teď koukal na Příbram, bohužel teď své důležité bitvy nezvládla. Co se týče Simy, netřeba slov. Mladý kluk, neskutečná čísla a fantastický tah na branku. Kuchtič (Jan Kuchta) se snaží prosadit ve Slavii, dostal teď od pana Trpišovského šanci, uvidíme… Zdeňka Ondráška si pamatuji ještě z dob, kdy hrál za České Budějovice a já za Příbram. Zase se opakuji, když ten útočník má důvěru a daří se mu, tak je zkrátka všechno dobře. Když nedáte třeba pět zápasů branku, tak to zase naopak může být zlé a všechna kritika jde právě na něj.

Fanoušci si vás jistě pamatují z reprezentace do 21 let, ale pozvánky do seniorského výběru jste se nedočkal. Čím to bylo?
Asi mou kvalitou (smích). Nevím, dnes mi přijde, že je mnohem jednodušší dostat se do národního týmu. Stačí vám zahrát pár zápasů dobře a už jste v hledáčku, což je z mého pohledu trochu špatně. Dvakrát nebo třikrát jsem byl v náhradnících, ale asi to nikdy nebylo z mé strany natolik dobré, abych se probojoval do finální nominace. V mé éře bylo zřejmě více lepších útočníků, s čímž jsem naprosto v pohodě. Jsem spokojen, čeho jsem dosáhl.