U Součků mají fotbal v krvi. Táta Petr chytával, později se dal na dráhu trenéra. „Ještě když jsem hrával, brával jsem Filipa na tréninky, ať už v Kravařích nebo Mokrých Lazcích, a to už ve dvou letech,“ vzpomíná pro Deník Petr Souček.

„Zajímavostí bylo, že když ho přestalo bavit kopání, sedl si a koukal na nás, jak trénujeme. Bylo až neuvěřitelné, jak ho to bavilo. Málokteré dítě v jeho věku by vydrželo sedět a zaujatě koukat na fotbalový trénink,“ přidává Filipův otec první postřeh. Mladý Sparťan hltal sport od plenek, a to nejen fotbal. „Je pravda, že autíčka či podobné hračky ho nebraly. Ani na pohádky nekoukal. Raději sledoval v televizi třeba basketbal. Za hračky považoval balon, hokejku nebo raketu, prostě sportovní náčiní,“ pousmál se současný kouč Břidličné.

S fotbalem začal Filip ve čtyřech letech v Kravařích. „Nakonec jsme se ale přesunuli do Hlučína, kde vedl malé kluky pan Duhan starší. Začalo to být časově náročnější. Kluci jezdili na spoustu turnajů, a to i na Slovensko. Rozhodně nám to ale nevadilo,“ hlásí Filipův táta.

V Hlučíně ale rodák ze Štěpánkovic nevydržel. „V devíti si sám řekl, že chce jít do Opavy. Šel k Davidu Sedlářovi a posupně prošel všemi mládežnickými kategoriemi až do mužů,“ začíná Souček senior hovořit o opavské štaci. Tomu, že by se Filip mohl živit fotbalem, začal věřit až někdy okolo šestnáctého až sedmnáctého roku věku.

„Nejsem typ otce, který by svému dítěti už odmala viděl profesionálního fotbalistu. Filip šel nahoru postupnými krůčky. V žákovském věku dokonce chtěl skončit, táhlo ho to do florbalové branky a dařilo se mu v ní. Na rovinu jsem mu řekl, že s tím problém nemám, že ho budu podporovat i ve florbalu, ale bude ho muset dělat pořádně. To znamená, že najdeme klub, kde se bude pravidelně trénovat, minimálně třikrát týdně,“ odkrývá Souček senior. „A ještě jsem mu kladl na srdce, že pokud chce skončit s fotbalem, bude muset svůj záměr oznámit trenérovi v Opavě. Nakonec se tak nestalo a Filip pokračoval ve fotbalové kariéře,“ pokračuje Petr Souček.

Současný hráč Sparty nebyl podle slov otce nejlepší ve svých kategoriích. „Jeho spoluhráči i protihráči ho převyšovali fyzickými dispozicemi. Dokázal se s tím vypořádat a srovnat, to bylo pro něj důležité. Měl taky velké štěstí na trenéry, každý mu něco dal. Možná to bude znít divně, ale Filipovi pomohlo, že opavská devatenáctka sestoupila z dorostenecké ligy. Filip byl tak přeřazen do divizního týmu mužů. Pro jeho vývoj to bylo strašně důležité. Přece jenom šlo už o kontakt s mužským fotbalem. Udělal velký posun,“ zdůrazňuje Petr Souček.

Mladý Filip začal dostávat prostor v ligovém áčku. Vše nakonec vyústilo v přestup do Sparty. „Nabídek bylo více, ale když jsme se s Filipem v minulosti bavili o tom, za který český klub z top trojky by v budoucnu rád hrál, řekl, že jeho snem je Sparta. Ten se mu nakonec splnil,“ říká pyšně Filipův otec, který měl vedle trenérů velký podíl na růstu svého syna. „Filip měl a má naši maximální podporu. Snažili jsme se mu vytvořit nejlepší možný servis. Vím, že stranou šla trochu škola, ale jinak to nešlo,“ přiznává Souček senior.

Záložník pražské Sparty má ještě mladšího bratra Tobiáše, ten se rovněž vydal po fotbalových stopách, stejně jako táta Petr stojí v brance. Momentálně chytá za šestnáctku Opavy. „Tobiáš je jiný než Filip. Když byl menší, byl hračkovitý. Když jsem ho vzal poprvé na trénink, myslel jsem si, že na další už nepůjde, ale šel. Chytlo ho to,“ pousmál se otec, který s oběma syny pěstuje kamarádský vztah.

„Má vzor ve Filipovi. Vidí, že i z malé vesnice se můžete dostat do ligového týmu. Jeho silnou zbraní je dobré čtení hry,“ vyzdvihuje přednosti svého druhého syna Petr Souček. „Stejně jako u Filipa to máme nastaveno na poctivé práci. Pokud chcete něčeho dosáhnout, je třeba to odmakat, a taky je třeba narazit na ty správné lidi,“ dodává pyšný otec.