V kurzu je v těchto dnech dokument Sparty o Adamovi s názvem Předurčen k úspěchu. Co na něj říkáte vy?

Nevěděl jsem například, že se tam objeví i věci z doby, kdy byl ještě naživu první Adamův trenér (Jaroslav Stejskal, pozn. red.). To bylo hodně dojemné. Vůbec to, jak tam lidi o Adamovi mluví, s manželkou jsme na sebe koukali a říkali si, že to snad ani není možné. Měl jsem strach, když jsem viděl, že film má hodinu a čtyřicet minut. Ale vše se tam krásně prolíná, i když pro nás to má samozřejmě speciální význam. Jsme odzbrojení.

Jde tam vidět, jak je najednou z klučiny dospělý chlap. Jaké je to pro rodiče?

Zvláštní. Mám pocit, že nám to ještě pořádně nedochází. Bereme to trošku jako samozřejmost, protože Adam byl vlastně odmalička na každém turnaji nejlepším hráčem nebo střelcem. Člověk se na téhle vlně veze. Myslím, že nám to dojde, až přijedeme na Dortmund a uvidíme realitu.

Nakousl jste tam zajímavé téma týkající se výchovy mladých sportovců. Že pokud dítě má něco dokázat, musí sportu dát naprosté maximum a být pod drobnohledem.

Měli to tak také Zachovi, Rosičtí, Alex Král… Taky jsem takový trošku blázen. Před dvaceti lety děti pět šest hodin denně sportovaly. Automaticky. Nemusel je nikdo kontrolovat. Hrály vybíjenou, basketbal, lezly po stromech. To je vše průprava pro kterýkoliv sport. Když se tohle v dnešní době neděje, musíte to něčím nahradit. O.K., budeš na počítači, budeš mít, co chceš, ale tři nebo dvě hodiny chci, abys něco dělal. Nejen proto, aby z tebe byl vrcholový sportovec, ale už kvůli zdraví. Možná se s některými odborníky neshodnu, ale fotbal hrou? Ne. Podívejte se na Václava Černého. Jeho táta, šéftrenér, od rána do večera nad ním stál. Viděl jsem Vaška poprvé v jeho patnácti letech na Kouba Cupu. Nechal si dát žlutou kartu, táta si ho zavolal, dal mu v normálním zápase facku. Vašek jen řekl, že ví, za co to je. Takhle to bylo. Na Václavovi pak bylo vidět, jak byl někde úplně jinde. Proto je dnes v reprezentaci.

Kde je podle vás ta hranice, kdy už jde spíš o nucení dítěte do sportu?

Vím, co máte na mysli. Nabízí se, že dítě pak přestane sport bavit. Velké věci ale vždy dokáže právě to dítě, které daný sport miluje. Vidíte na něm touhu být nejlepší. A to jsou Václav Černý, Alex Král, Jaromír Jágr, Tomáš Rosický, Adam Hložek. Jestli si někdo myslí, že dítě si samo vezme míč a půjde si kopat, na to zapomeňme. Musí tam být velká dřina nejen toho hráče, ale i jeho rodiny.

Věřil jste, že stejně úspěšný bude i Adamův starší bratr Daniel, který musel kvůli zdraví s fotbalem skončit?

Věřil. Ale našli mu shluk nějakých cévek, kvůli kterému se mu při vyšším tlaku zamotala hlava. Padesátkrát se to nestalo, ale jednou jo. A když se vám to stane při zápase ve Spartě, kde máte profesionální smlouvu, je to špatně. Viděli jsme, že ani ten kluk to nedával psychicky. Nešlo to.

Byl Daniel stejně velký talent jako Adam?

Pan Paska, pan Nehoda, všichni říkali, že by ten starší mohl být ještě lepší. Má metr devadesát, je to levák, říkali o něm, že je to nový Patrik Berger. Ten když do toho práskl… Je to strašná škoda. Já věřil v oba syny. Viděli jsme, že byli pohybově nadaní, soutěživí. Oba moc chtěli. Adam úplně.

Jaké je pro vás sledovat Daniela, který už musí jen zpovzdálí prožívat kariéru bratra, přitom asi myslí na to, že na hřišti mohl být s ním?

Je to strašně těžké. Samozřejmě, že to se ženou řešíme. Víme, že to Adamovi na jednu stranu hodně přeje a pomáhá mu. Ale ve skrytu duše ho to strašně mrzí. On tvrdí, že se s tím vyrovnal, my si to taky myslíme. Ale někde vzadu je zlomený. Tu slávu mohl sklízet s Adamem. Pořádně ani já vlastně nevím, co se mu v hlavě honí.

Zdroj: Youtube

Adam už zamířil do Německa. Nechystal jste se odletět s ním?

Kdyby neměl přítelkyni, tak bychom asi se ženou šli s ním. Nebo minimálně já. V úterý odletěli sami, do konce července bude na hotelu, než se vybere nějaké bydlení. Letí za chvíli na soustředění, vrátí se a už se bude zařizovat a stěhovat.

O přestupu se mluvilo dva roky, konečně to přišlo. Otevřeli jste alespoň šampaňské?

Jo, byli jsme na večeři, oslavili to. Ale jak říkám, ani mně, manželce, Adamovi, to ještě nedošlo. Až uvidí ten stadion, pochopí, že je to úplně jiný svět. Musí se to zažít. V Německu je největší návštěvnost, lidé tím žijí.

A je Adam připraven na možnou kritiku a obrovský tlak ze strany fanoušků? Už teď na jaře si musel přečíst nějaké ne zrovna příjemné komentáře…

Patrik Schick mu říkal: „Žes prý byl po reprezentaci unavený? To vůbec neřeš. Teď tě hejtovaly dvě stovky lidí, tam to budou dva tisíce. Na mě pískalo sedmdesát tisíc lidí, byl jsem vyhlášený nejhorší posilou AS Řím.“ A dnes je Patrik pomalu nachystaný jít do Liverpoolu. Tak to prostě je. Je samozřejmě možné, že to tam Adamovi nesedne. To se uvidí.

O Adamovi se odmalička mluví jako o obrovském talentu. I název zmíněného dokumentu jako by automaticky počítal s tím, že Hložek dokáže velké věci. Není to špatně?

Od pěti, šesti let, kdy jsme začali jezdit po turnajích, musel každý turnaj něco dokazovat mně, spoluhráčům, protihráčům, ostatním rodičům, kteří mu to nepřáli. Pod tlakem je odmalička. On se na tu výzvu těší. Chce se dokázat posunout o poslední krok. Je to blbé říkat, ale všichni v hlavě někde vzadu máme třeba Premier League a Arsenal. Pokud ale bude deset let v Leverkusenu a bude se mu dařit, také se to povedlo. Nebudeme si nic nalhávat, je to v dnešní době asi fakt těžké.

Chystáte se do Dortmundu na první bundesligový zápas?

Ano, ale ještě nevím, jak je to s lístky. My máme i ve smlouvě ošetřené, abychom měli vždy dva lístky na domácí zápasy do VIP. Já bych chtěl Bundesligu projet celou. Člověk si říká, že na toto jsme celou dobu čekali, proto jsme to dělali. Když jsme včera seděli u známých, tak nám to ani nedocházelo. Že Adam odlétá do Leverkusenu. Je to mazec.

VIP lístky přímo ve smlouvě? To se tam řeší i takové detaily?

Já to chtěl. Myslím, že ve smlouvách bývají ještě úplně jiné věci. My jsme nevymýšleli, nespekulovali. Jakou smlouvu nám nabídli, tu jsme vzali. Myslím si, že je nadstandardní, mnohem lepší než ve Spartě.

A ve Spartě měl Adam lukrativní smlouvu?

Měl tam velice dobrou smlouvu. Viděl jsem nějaké platové žebříčky. Vím, že nebyl desátý. Byl první. Vím to, ale samozřejmě to sestavovali trošku jinak, aby se do něj netlouklo, že je nejlépe placeným hráčem Adam. Pan Paska je prostě chytrý. Ale peníze u Leverkusenu nehrály roli. Kdyby hrály, byly tam jiné kluby.

Jaké?

Newcastle byl třeba finančně úplně jinde. Byl tam Lyon, Sevilla, Dortmund i ten Bayern. Chtěli jsme tomu ale dát také rozum. Ale i v Leverkusenu je přes dvacet reprezentantů, třináct národností, to bude blázinec (úsměv).

Adam Hložek v dresu svého nového zaměstnavatele.
Bydlení i post vedle Schicka. Snad i góly budeme dávat spolu, doufá Hložek

Velkou roli také sehrál Patrik Schick, že?

Nebudu lhát, to se nabízelo. Věděli jsme, že Patrik zůstane, pan Paska nám to říkal. Hrálo roli i to, že máme stejného manažera, kapitána tam dělá Lukáš Hradecký. Adaptace tam bude jednodušší. Pořád je mu devatenáct let, je to takové děcko, které je někdy na facku (smích).

Přeci jen, lákavá nabídka z Newcastlu, to by měl Adam do vysněného Arsenalu o něco blíž, ne?

Ale on tam byl i Arsenal. Když už byl upečený přestup do Leverkusenu, dozvěděli jsme se, že tam byla obrovská intervence Arsenalu. Třeba Borussia Mönchengladbach za námi byla už před dvěma měsíci. Mluvili s Adamem, byli z toho nadšení, ale prostě neměli finanční sílu. Pan Paska řekl, že tam byla celá Bundesliga. Jen dva, tři týmy to ale mohly zaplatit. Dortmund, Leverkusen, Lipsko. Byl tam i Bayern.

A do Bayernu vás to netáhlo?

To je samozřejmě TOP. Nikdo ale nevěděl, že asi odejde Lewandovski. Kdybychom to věděli my, nebo oni, tak to třeba dopadlo. Strašně Adama chtěl také AC Milán. Ale Ibrahimovič, Giroud – jak tam chcete jít? To je v každém takovém týmu. Zájem byl i z Juventusu. Pavel Nedvěd intervenoval přímo u pana Pasky. Ale Itálie je specifická. Výborná destinace je to pro obránce. Ale nikdy neříkej nikdy.

Takže Bundesliga zkrátka byla jasnou volbou?

Ano. Musí se ještě učit. Německo, to je disciplína, poctivost, vše, jak má být. Neexistuje něco ošidit. Toto já chci. Tři, čtyři roky. A jestli to bude ještě na něco víc, uděláme to. Když ne, tak ne (úsměv).