„S vedením klubu jsem byl dohodnutý na roční spolupráci a tu jsem dodržel. Pokračovat bych asi mohl, ale jsem z Krmelína a čtyřikrát týdně dojíždět do šedesát kilometrů vzdáleného Bohumína je fakt moc. Teď mohu jen popřát funkcionářům i mužstvu, ať se jim daří v příští sezoně daleko lépe. V Bohumíně se mi pracovalo velmi dobře,“ konstatoval v dobrém se loučící Pavlidis, který poděkoval vedení, realizačnímu týmu i samotným hráčům za spolupráci. „Vedení klubu dělá pro fotbal v Bohumíně dost. Hráčům vytváří dobré podmínky,“ myslí si dnes už bývalý kouč Bohumína.


Ten se rovněž domnívá, že kdyby mužstvo zapracovalo na volně-morálních vlastnostech, mohlo skončit v tabulce o několik příček výše. „Potenciál mužstva je určitě větší. Záleží na samotných hráčích, jak budou přistupovat k zápasům a tréninkům, zlepší-li chuť do zápasů. Musí tam být takové to sebezapření a obětování se,“ burcoval odcházející kouč své nedávné svěřence.


Je zajímavé, že tohle shodně tvrdili i předcházející trenéři před Pavlidisem. Jenže je zřejmě těžké přinutit hráče amatérské soutěže, aby se na tréninku i v zápase vydali ze všech sil. V opačném případě by Bohumín skutečně mohl klidně pomýšlet i na divizi. I fanoušci a město samotné by si divizní soutěž zasloužili.


V hodnocení sezony nezapomněl Pavlidis upozornit ani na originální marodku, se kterou se mohli aktuálně měřit snad jen Turci na včera skončivším EURU.


Pavlidis začal se svým týmem na podzim skvěle. Bohumín se po letních peripetiích ocitl překvapivě na čele přeboru, který chvíli dokonce vedl. „S prvními šesti koly jsem byl opravdu maximálně spokojen. Byli jsme v plném počtu, předváděli slušný fotbal,“ vzpomíná Pavlidis.


Pak ale museli hned čtyři hráči na operace křížových vazů a zhruba od sedmého, osmého kola šil Pavlidis sestavu pokaždé horkou jehlou.
Z nejrůznějších důvodů mu chybělo hned několik hráčů. Marodka dostoupila svého vrcholu na jaře, kdy trenérovi scházelo až devět hráčů obvyklé základní sestavy.


„To bylo unikum, se kterým jsem se ještě nesetkal. Také je ale třeba vidět, že jsme měli problémy s defenzivou. To byla naše slabina, i s ohledem na zdravotní stav hráčů. Vždy je těžší nahradit obránce než hráče směrem dopředu. Součinnost obranné formace je pro hru mužstva mimořádně důležitá,“ upozornil Pavlidis.


Za pozitivní označil fakt, že to Bohumínu celkem klapalo v útočné fázi. „Dokázali jsme se dostávat do spousty šancí. Valnou většinu jsme jich sice neproměnili, ale když na tom hráči zapracují, mohou být v soutěži velice silným ofenzivním týmem, který bude mít u soupeřů značný respekt,“ zakončil optimisticky Leonidas Pavlidis.