Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Bývalý gólman Baníku byl na skok doma v Karviné. Včera odcestoval zpět na britské ostrovy.

Honza Laštůvka dostal minulý týden šestidenní volno z West Hamu, neboť v celé Evropě je kvalifikační přestávka a využil ji návštěvou svého rodiště. Výsledek Karviné se Sokolovem ho tak jako všechny ostatní nepotěšil. „Kluci dneska neměli svůj den, ale to se stává. I když 1:4, to je docela slušný nášup,“ pokýval hlavou Laštůvka. Pak se ochotně pustil do rozhovoru.


Ve West Hamu jste zatím krátce. Jak jste zapadl do týmu?
Myslím, že jsem zapadl dobře. Já s tímhle nikdy problém neměl. V každém novém působišti mě ostatní kluci bez problémů přijali, snažím se vycházet s každým.


Jaká je po pár dnech vaše pozice v týmu?
Ta byla jasná už když jsem do West Hamu přicházel. Dělali mě jako dvojku, já jsem to věděl a byl jsem s tím smířen. Teď pracuji na tom být dobrou dvojkou Robertu Greenovi, který teď dokonce dostal pozvánku i do reprezentace a co bude dál, se teprve uvidí.


Ale zachytáte si?
Tak já doufám, že určitě (smích). Naštěstí hrajeme i dost přípravných zápasů a také utkání za rezervu mají svou kvalitu. O to, že bych vyšel z tempa, se rozhodně bát nemusím.


Zvláště když trenérem v klubu je Luděk Mikloško…
Přesně tak. Pan Mikloško má v celé Anglii velké jméno a já na nabídku West Hamu kývnul také kvůli němu. On je garance, že mě tahle štace může výrazně pomoci.


Jaké jsou vůbec tréninky pod touhle personou? Věnujete se třeba nějakým speciálním cvičením, které jste z Česka neznal?
Tréninky jsou dost tvrdé. První dny jsem toho měl opravdu plnou hlavu. Výjimkou nejsou dvouhodinovky, někdy dvě a půl hodiny. Pracuje se tvrdě a věnujeme se všemu, technickou stránku nevyjímaje. Především je to ale dřina. V Anglii to jinak ani nejde.


Dají se porovnat vaše dvě anglické angažmá vzhledem k vaší pozici? Je tam nějaký rozdíl?
V porovnání s mojí rolí v týmu je to asi stejné. I ve Fulhamu jsem byl brán jako dvojka a o své pozici jsem věděl. Podstatná věc je ta, že teď mám v Londýně i svou rodinu (manželku Lenku a dcerku Angelinu – pozn. aut.), což je markantní rozdíl. Musím přiznat, že když jsem byl ve Fulhamu, tak jsem z devadesáti procent nemyslel na fotbal, ale na to, že nemám své nejbližší u sebe. Dost jsem se tím ubíjel. To je teď jinačí. Rodinné zázemí je pro mě dost důležité.


Už bydlíte ve svém?
Ano, našli jsme si byt, který leží kousek od tréninkového centra West Hamu a je i blízko stadionu. Zařizoval nám to opět pan Mikloško. Byt je v pěkné čtvrti, vlastně je to blízko všeho. Bez problémů se dostanu všude tam, kde potřebuji. Malá bude chodit do první třídy a škola je také poblíž.


Jak se po Londýně pohybujete?
No, vzhledem k tomu, že já na nějaké památky moc nejsem, potřebuji se dostat vlastně jen do obchodu, na trénink a na zápas. Mám auto, takže jsem si zase musel trochu zvykat na jízdu po levé straně. Volant mám ale klasicky jako evropská auta, tedy taky nalevo. Tady jsem si na novoty zvykat nemusel (smích).


Zato West Ham si musí nyní zvykat na změnu kouče. Proč trenér Curbishley odešel?
Na trenéra byly už před zahájením sezony vyvíjeny velké tlaky. Sice jsme dva ze tří zápasů vyhráli, ale fanouškům ani médiím se nelíbil herní styl, jakým se tým prezentuje. Kouč proto minulou středu rezignoval. Teď je hlavním koučem trenér juniorky, ale nevím, jestli je to na delší dobu nebo jen provizorní řešení. Moudřejší budu po návratu do Londýna.


A mění se tím pro vás něco?
Pro mě ani moc ne, brankáře má na starosti Luděk Mikloško. Ale samozřejmě to vnímám a je jasné, že i já se musím v novém působišti nějak odrazit. Třeba dostanu šanci v nějakém pohárovém zápase a upozorním na sebe. Hlavně musím být připraven zaskočit v případě nouze za Roba Greena, abych nezklamal.


Teď jiné téma. Fanoušci West Hamu jsou známí jako jedni z nejvěrnějších. Přísloveční fanatici jsou jedni z největších klubistů, na své hráče nedají dopustit. Už jste to vypozoroval? Stalo se vám třeba, že by vás stavěli na ulici?
Tak zatím jsem tam jen krátce. Možná mě fanoušci jako druhého gólmana ani nepoznají, takže se mi to zatím nestalo. Spíš mě zastavují Češi, což mě dost překvapilo. Už jsem jich tam dost potkal (v Upton Parku, West Hamu a přilehlých čtvrtích jako East Ham, Leyton či Newbury Park je poměrně dost českých přistěhovalců, au-pair a studentů – pozn. aut.). Ale docela bych tomu i věřil, poněvadž co se děje na našich domácích zápasech, to se nedá popsat. To je zkrátka úžasná atmosféra, která se musí prožít. Je to fantazie.


Poslední věc – co téma reprezentace? Necítíte teď šanci dostat se do výběru A mužstva, když Blažek s Kinským vypadli z národního týmu?
Momentálně si na reprezentaci nepomýšlím. Role jedničky je jasná, Péťa Čech ji má pojištěnou na dlouho dopředu. Další posty jsou teď taky obsazené a já jsem pozvánku do reprezentace nedostal ani v době, kdy jsme s Baníkem získali titul. Takže tohle téma je pro mě teď docela tabu. Nezatěžuji se jím. Navíc nechytám pravidelně a vůči dalším klukům by bylo nefér, abych se cpal do nároďáku. Počkáme, co bude za rok, za dva.