Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Zkušený domácí stoper se před utkáním moc neztotožňoval s názory většiny, že by se měl zápas hrát o šest bodů. „Myslím si, že Opava je trošku někde jinde, než jsme třeba my a další týmy, které se perou o záchranu. Patří do jiných míst v tabulce. Má kvalitní kádr, který se v létě ani moc nezměnil, a všichni víme, že minule hrála o postup. Spíš bych to řekl tak, že záchranářský duel to sice byl, ale spíše pro nás než pro soupeře,“ poznamenal Buryán.


První půle, nervózní z obou stran a z té domácí ještě o něco více, moc šancí nepřinesla. Respektive na straně Karviné nepřinesla žádnou a na hostující jen dvě. Bylo znát, že se hraje o hodně? „První půli hodně ovlivnila rychlá branka Opavy. Tuším už ve třetí nebo ve čtvrté minutě jsme prohrávali a to nebylo dobré. Tak brzy jsme snad gól ještě nedostali. Možná proto ta nervozita, vyplynula z průběžného stavu. V kabině jsme si pak řekli, že kombinační hrou se k nim asi těžko dostaneme, takže se musíme vrátit k tomu, co nás zdobilo v předchozích domácích zápasech. Bojovat a bít se na hrotu o každý odražený míč, sbírat je. Chtěli jsme prodlužovat balony za obranu anebo zmenšovat prostor po dotáhnutí centru. Však taky vyrovnání padlo zrovna po jedné takové akci, po té první variantě, kdy Martin Opic skvěle prodloužil balon za Davida Souradu a ten propálil brankáře,“ chválil spoluhráče kapitán MFK.

Režisér hry opavského celku Milan Barteska, jenž táhl většinu akcí svého týmu, nakonec bod bral, byť herně měla navrch právě Opava. „Je to plusový bod. Každý zisk z cizího hřiště je plusem. Možná se to někomu může zdát málo, ale my si jeli pro body a jeden máme. Domácí nemají špatné mužstvo, vítězství si odtud jen tak někdo nepoveze. Karviná nás zatlačila ve druhé půli nákopy a dostala se do hry, ale zřejmě by to vypadalo jinak, kdyby se nám povedlo dát gól na 2:0. Je to škoda, ale opakuji, že bod je to dobrý,“ hodnotil další zisk do tabulky zkušený ligový hráč.


To opavskému kapitánovi Jaroslavu Kolínkovi se výsledný bod zdál málo. „Asi jsme měli více ze hry, hlavně jsme však měli pojistit naše těsné vedení. Šance k tomu byly, nejvíce nás může mrzet ta Milana Halašky. Tam kdybychom dali gól, tak už nejspíše vyhrajeme. Ale bod je nakonec dobrý, přeci jen jsme hráli venku a nebyl to snadný zápas,“ souhlasil Kolínek nakonec i s Barteskovými slovy.

David Sourada z Karviné si pětadvacet minut před koncem, kdy už bylo na hřišti spíše šero než vidno, naběhl na Opicův prodloužený balon a ve vápně skóroval. Gólman Novák mu ale nechtíc při obranném zákroku zle přejel holeň a Sourada musel být zanedlouho nuceně střídán. Přebila aspoň gólová radost z vyrovnání bolest, kterou v tu chvíli „Gazza“ zřejmě cítil?


„No, musím přiznat, že v tu chvíli tam radost z gólu moc nebyla. Spíš ta bolest,“ mohl se po zápase už přeci jen usmívat poslední domácí střelec Karviné. A jak viděl forvard MFK samotné utkání? „Jak já to vidím, tak jsme promrhali první poločas. Nedostali jsme se do šance, naopak ještě do dvou velkých pustili Opavu a zaslouženě jsme prohrávali. Byl to špatný výkon, takový syrový. Myslím, že každý hráč od nás věděl, že na tom hřišti neodevzdal vše, co bylo v jeho silách,“ uhodil hřebíček na hlavičku David Sourada.

Střelec opavského gólu a jeden z nejnebezpečnějších hráčů Slezského FC Pavel Šultes pociťoval po zápase zklamání z konečné remízy. „Je to na jednu stranu rozporuplné, protože jsme si sem jeli pro nějaký ten bod a tento cíl jsme splnili. Ale zase jsme měli velkou šanci dát gól na 2:0, vlastně Míla Halaška tam měl šanci do prázdné brány a pak bychom už asi tři body udrželi. Takže z tohoto pohledu to zklamání asi je,“ připustil nakonec Šultes.


Ten se trefil poměrně brzy, už po 190 sekundách hry. A ze vzduchu, odkud si Opavané vytvořili celkem tři slibné gólové příležitosti z celkových čtyř. Byl to záměr? „Ani ne, jenom Zdenda Partyš rád centruje, tak jsme ho nechali párkrát si zacentrovat,“ prohlásil v žertu. Pak vážněji pokračoval: „Ale ne, byl to od něj perfektní balon na první tyč. Máme to tak nacvičené a dneska nám to vyšlo už takhle brzy. Jen škoda, že jsme nepřidali další branky,“ zalitoval.

Olomoučtí trenéři jdou na odbyt

Derby utkání Karviné s Opavou ve II. lize mělo společné ještě jedno téma. A sice trenéry. Přesněji řečeno – olomoucké trenéry.


Pět z šesti severomoravských klubů mělo až do minulého týdne na svých lavičkách kouče z hanácké metropole. Než byl třinecký Miroslav Kouřil poslán „na dovolenou,“ jak znělo oficiální stanovisko třineckého klubu. Vedle něj nadále působí v Karviné Leoš Kalvoda, v Opavě Radoslav Látal, ve Vítkovicích Vlastimil Palička a samozřejmě v HFK Olomouc Josef Mucha.


Kromě známého pojmu olomoucká mládež se tedy fanoušci budou nejspíše učit pojem nový – olomoučtí trenéři. A pouze fakt, že do Olomouce se z Prahy přesunula trenérská škola, kde lze získat nejvyšší kvalifikovanost, v tom roli nehraje. Čím to tedy je?


Jedno z možných vysvětlení podal trenér MFK OKD Karviná Leoš Kalvoda. „Podle mě hraje značnou roli vliv našeho trenérského učitele Karla Brücknera. Ten je spojen především s týmem Sigmy Olomouc, kterým jsme si všichni vlastně prošli. On nás naučil nejen to, mít rád fotbal, ale i to, vést ke hře i naše další následovníky,“ podotkl Kalvoda.


Pod Brücknerem se učila spousta olomouckých žáků, bývalých aktivních fotbalistů, kteří přešli plynule od aktivní činnosti k trenérskému řemeslu. Radek Látal, současný kouč Opavy, si zase svůj fotbalový život zpestřil angažmá v cizině, konkrétně v Německu. Moc dlouho však s přechodem od aktivního hráče k trenérovi také neotálel. „U mě je to podobné. Také pamatuji trenéra Brücknera, od něhož jsme se všichni učili. On nás dokázal nadchnout i strhnout ke hře, vše vysvětlit. Na mé rozhodnutí stát se trenérem měla Brücknerova škola svůj podíl. A ne malý,“ přitakal Látal.


V době, kdy Kalvoda končil v Sigmě Olomouc, nastupoval do A týmu mladý zajíc Radek Látal, budoucí reprezentant a skvělý defenzivní hráč. „S Radkem se pochopitelně známe, možná jsme po Brücknerovi nějaké ty trenérské buňky zdědili. Přeci jen jsme dlouho žili fotbalem a asi nám bylo líto jen tak od něj ze dne na den odejít,“ pověděl Kalvoda a dodal, že podobný názor na účinkování olomouckých trenérů v moravských klubech, by měli jistě i ostatní hanáčtí kouči.


Znamená fakt, že olomoučtí trenéři úspěšně a v hojném počtu působí ať už v první nebo druhé lize, či poblíž v zahraničí (Slovensko, Rakousko, Polsko) i to, že jsou žádaní? „Tak to už musí posoudit jiní,“ rozloučil se úsměvem Leoš Kalvoda.

Mnohem více informací naleznete v pondělním a úterním vydání Karvinského či Opavského deníku