Osobnost Deníku
Přečíst článek >


Přestože do středeční vítězné přípravy proti polské Wodzislawi (3:2) nezasáhl, po zápase se ochotně rozpovídal o dojmech z nového působiště, o svých klubových štacích i o fenoménu fotbalu v zemi našich severních sousedů. A vypadá to, že v kabině bude s Jakubem docela legrace. Posuďte sami.


Proti Wodzislawi jste nechytal, ale jeden zápas už jste za Karvinou v letní přípravě odehrál. Jaké jsou zatím vaše dojmy?
Na dojmy je ještě brzy, vždyť jsem tady tři dny i s cestou. Tréninky jsou ovšem kvalitní, to mi bylo jasné hned po prvním dnu přípravy. Potřebuji se však hlavně pořádně rozkoukat v novém prostředí. My gólmani máme jako noví hráči svou pozici specifickou, o něco těžší než klasičtí hráči do pole.

Právě na to směřuje otázka, co pro brankáře, který přichází do úplně nového týmu, bývá nejtěžší a nejdůležitější?
Samozřejmě komunikace na hřišti. Musím poznat hráče, ještě pořádně nevím, jak se kdo jmenuje. Gólman by si měl obranu před sebou dirigovat, když ale nevíte, jak se kdo jmenuje, tak to jde těžko. Kluci byli určitě zvyklí na určitý způsob komunikace a na svou hru, já jsem zase navyklý jinak. Chce to čas.


Ale toho zrovna moc není…
No právě. Letní přestávka je v tomhle směru náročná. Máte vlastně čtyři týdny společné přípravy a pak se jde na věc. Já mám zažité určité věci, kluci v obraně taky, takže jde o to souhru postupně vyladit. Ale to se skutečně dá jen časem.


Co soudíte o karvinském kádru? Jsou tady zvučná jména.
Jistě, ale jména jsou jedna věc a výkony na place druhá. Kdyby se rozhodovalo jen podle jmen, pak by nikdo žádné soutěže ani nemusel hrát. Ještě před ligou by se sestavilo konečné pořadí. Sparta by řekla, máme dost kvalitních jmen, budeme první. A Slavia by řekla: Tak jo, my skončíme druzí. Je to samozřejmě fotbal, papírové předpoklady občas nevychází a to je na fotbale to krásné.


Karvinské výsledky byly na jaře vynikající, co myslíte?
Ano, Karviná prohrála tuším snad jen dva zápasy, což svědčí o mnohém. Jaro bylo z jejího pohledu brilantní. Povedly se jí nákupy, Radek Slončík je pojem. Když tady tak pozoruji spoluhráče v kabině, měli bychom v tabulce hrát do pátého místa. Ale jak říkám, kvalitu na papíře musíte podložit hlavně výkony na hřišti. Pak se dostaví i výsledky.


S jakými ambicemi do klubu přicházíte? Předpokládám, že s rolí jasné dvojky byste se asi nesmířil, nebo ano?
Víte, já do Karviné přicházím ne jako jednička nebo dvojka, ale jako Jakub Kafka. Samozřejmě, že každý hráč chce hrát v základu a také já udělám vše pro to, aby se mi to povedlo, ale konečné slovo má stejně trenér a já budu jeho rozhodnutí respektovat. Prvořadé je, aby se dařilo týmu. A je jedno, jestli s Kafkou v bráně nebo na lavičce. Anebo na tribuně (smích).


V souvislosti s Karvinou se hovořilo o vašem příchodu už v zimě, zájem o vás byli před rokem, je to tak?
Řeknu to takhle – s Péťou Mašlejem (sportovní manažer MFK OKD – pozn. aut.) se velmi dobře a dlouho znám, takže když mi volal, hned jsem mu řekl, že Karvinou okamžitě beru. Problém byl v dohodě s klubem, jehož jsem byl hráč, a to byly České Budějovice. Vlastně i do Karviné jsem přišel jako hráč Budějovic. Já totiž šel do Polska bez souhlasu klubu, v čemž byla asi potíž.


Když se ohlédneme za vaši dosavadní kariérou, na jaké angažmá nejraději vzpomínáte?
Ohlédneme za kariérou, to je pěkně řečeno (smích). Já se zpátky moc nedívám. Když jsem byl v Příbrami, její majitel pan Starka říkával, že ohlížet se dozadu je jako dívat se mrtvému koni do zadku. Až skončím s kariérou, tak budu bilancovat.

Pojďme to aspoň zkusit.
Tak dobře, začínal jsem jako žáček v Českém Těšíně, odkud jsem později dojížděl do Třince. Od dorostu už jsem byl v Baníku Ostrava, kde jsem taky poprvé dostal šanci chytat ligu. To bylo perfektní, ale dovedl bych si představit, že dostanu více šancí mezi ligovými tyčemi. Přesto jsem Baníku vděčný aspoň za ligovou premiéru.

Takže jste šel do druhé ligy…
Chytal jsem v Třinci, dlouho ve Vítkovicích, ale pochopitelně jsem chtěl výše.


Když se objevily prvoligové nabídky z Příbrami i z Českých Budějovic, muselo to být příjemné, ne?
Určitě, v Budějovicích jsem chytal rok a půl, na to vzpomínám rád, poněvadž jsem pravidelně nastupoval. V Příbrami jsem moc dlouho nepobyl. Tam to pro mě osobně bylo spíš zajímavé než fotbalové.


Povídejte.
No jako mlaďas jsem seděl v kabině s takovými veličinami jako Horst Siegl, Víťa Tuma, byli tam Šmejkal nebo Kulič. To jsem akorát valil bulvy. Tenkrát se rozpadly Drnovice a Jarda Starka získal jejich hráče v nějakém obchodním balíku společně s převodem drnovické licence. Tak nějak to bylo. V šatně se nás tísnilo asi čtyřicet. To jsem pak nikde jinde nezažil.


Nicméně jste si vyzkoušel i zahraniční angažmá a to právě v uplynulé sezoně v polském Jastrzebie-Zdroj. Jak to tam vypadalo?
Všelijak. Hráli jsme o záchranu, ale to mi nevadilo. Vlastně mám rád, když se o něco hraje. Potřebuji ten adrenalin. Řekněme si upřímně, když hraje tým sedmé až desáté místo v tabulce, tak to zrovna nikoho dvakrát nenadchne. Mám rád emoční zážitky, plácat se ve středu a nehrát o nic, to mi prostě nesedí. Daleko zajímavější je, když bojujete o záchranu nebo o postup.


Takže s Karvinou byste chtěl hrát o postup?
Uvidíme. Kádr na to tady je, prvoligové ambice asi ne, ale neznám hráče, který by nechtěl vyhrávat.


Zpět k vašemu polskému angažmá. Byla to těžká sezona?
Polská druhá liga je výjimečná v tom, že sestupuje šest týmů, respektive čtyři přímo a dva hrají baráž. My skončili šestí od konce se ziskem 43 bodů. To by v minulých sezonách bohatě stačilo k udržení. Jako klasičtí smolaři jsme ale museli absolvovat nervní baráž. Nakonec jsme ji zvládli. Bylo to ale hektické, celá sezona byla fakt náročná.


Dá se porovnat úroveň tamní druhé ligy s tou českou?
Co se týče fotbalové stránky, nevidím v tom žádný rozdíl. Daleko markantnější jsou přejezdy. Polsko je asi čtyřikrát větší než Česko, a jelikož je druhá liga celostátní, tak jsme se docela najezdili. Když jsme hráli třeba ve Swinoujsciu, tak to jsem si rovnou mohl vzít nějakou beletrii. Cesta tam trvala totiž dvanáct hodin. To je jako bychom odtud jeli na dovolenou do Chorvatska…


Fotbal v Polsku je obrovsky sledovaný, pocítil jste to?
Aby ne. Když vám na druhou ligu přijde sedm tisíc lidí a zápas zpracovávají dva televizní štáby, tak vám to neunikne. Ve druhé lize byly báječné především divácké návštěvy. Třeba u nás nespadly pod tři tisíce. Obvykle chodilo tak pět tisíc a například v Katowicích jich dorazilo dvanáct. Nádhera. Tři zápasy z příslušného kola běžely v televizi, po zápase na tiskovce bylo vždy minimálně deset zástupců médií. Polský fotbal je prostě sledován na mnohem vyšší úrovni než u nás doma. Na prvoligové hráče se tam pohlíží skoro jako na bohy, bez legrace.


Vedle klubových štací jste v mládežnických kategoriích prošel i reprezentačními výběry. Jak vzpomínáte na to?
To jsou pochopitelně příjemné vzpomínky. Nastupoval jsem v 17, 18, 19 i jednadvacítce, ale tam už jsem se jako první gólman dlouho neohřál.

Proč to pak nešlo i v seniorském výběru?
Jo, každý nemůže mít kariéru jako Péťa Čech. To bychom pak všichni byli v Chelsea (úsměv).


Zásadní problém spočíval tedy v čem?
V tom, že jsem pravidelně nechytal v klubu. V „21“ byli Tonda Kinský, který chytal v Dukle, Michal Václavík, který chytal v Karviné, a já, který seděl v Baníku. Ono to bylo v Baníku vždy obtížné prosadit se do základu. Revoluci v tomhle směru provedl až trenér Jarabinský, který nechal chytat osmnáctiletého Honzu Laštůvku.


A ve své době jste se v Baníku s Honzou Laštůvkou potkal?
To jsme se minuli. Já odešel, on přišel. V Baníku jsem zažil Bernadyho, Schmuckera, Juračka, Vorla. On Baník vedle svých odchovanců ještě vždy někoho před sezonou koupil, prosadit se na post jedničky bylo fakt těžké.


Takže skutečnost, že jste pravidelně nechytal ligu, měla za následek, že jste brzy z národního týmu vypadnul?
Asi tak. Když nebyla šance v první, vzal jsem zavděk druhou ligou. Chytal jsem ji skoro pět let, kromě Třince jsem hrál pomalu tři roky ve Vítkovicích. Tohle ale byla nejspíš chyba. Myslím fakt, že jsem se smluvně zavázal s jedním klubem na tak dlouho. Ale tenkrát jsem se nechal zviklat, byl jsem mladý. Pan Vlk říkal, že budeme ve Vítkovicích hrát o postup, místo toho jsme tři roky hráli o záchranu. To jsem byl zrovna v nejlepších letech, měl jsem chytat první ligu a ne druhou, pak by se má kariéra odvíjela bezpochyby jinak.


Druhá liga je oproti nejvyšší soutěži v temném stínu, že?
Přesně. Já byl během těch druholigových sezon celkem pravidelně na špici v hodnocení brankářů, myslím, že jednou jsem byl zvolen i nejlepším gólmanem, ale na to se v první lize moc nehledí. Druhá liga tam není sledována prakticky vůbec. Ano, registrovali ji, ale nezajímali se o ni. Poznal jsem to v Příbrami. Pan Starka se mě tam zeptal: A jakou jsi měl hochu vlastně sezonu? To mě trochu zaskočilo, protože to bylo právě po té mojí nejlepší druholigové sezoně. Tak jsem řekl, že asi dobrou. A Jarda Starka řekl: Tak jo. A víc se o to nezajímal.


Už jste to naťukl, ale kde by se Karviná mohla v nové sezoně II. ligy pohybovat?
Vedení řeklo, že bude spokojeno s tím, když se bude předvádět atraktivní fotbal pro diváky. My hráči pro to budeme dělat maximum. Když se bude naplno přistupovat k zápasům, ale i tréninkům, bude to dobré, o tom vůbec nepochybuji.


Sledoval jste z Polska výsledky karvinského týmu?
Jasně, vždyť já byl daleko více doma v Těšíně než v Polsku. Karvinou jsem sledoval podrobně, tři zápasy jsem navštívil osobně.

Působením v Karviné skoro zkompletujete svá angažmá v klubu našeho regionu. Baník, Třinec, Vítkovice, Karviná. Z těch větších měst už chybí snad jedině Opava.
A tak to asi ne. Opava už je na Prajské, to je daleko (smích). To spíš chybí Frýdek-Místek, ale ten teď druhou ligu stejně nehraje.

Údajně má ale ambice ji do tří let hrát.
Jako že bych tady vydržel dvě sezony a pak si to šel zkompletovat do Frýdku jo? Ale špatná představa to není (smích).

Ovšem je to zajímavost, takhle zkompletovat kluby regionu se nepovede kdekomu.
Zajímavost to je, třeba já osobně bych preferoval zkompletovat napříkald španělské kluby jako Barcelonu, Real a Sevillu, ale i tahle bilance není k zahození (smích).