„Zvláště zápas v Hlučíně se nám vyloženě nepovedl. Soupeř hrál tužku, my taky, jediný rozdíl byl v tom, že oni dali gól a my svou šanci neproměnili,“ podotýká zkušený gólman karvinského celku Jakub Kafka, jednička mezi tyčemi, která se ale v posledních zápasech svezla s výkonem celého týmu.

Jaká byla náplň uplynulého týdne po nepovedeném vystoupení v Hlučíně?
Všechno jsme si vyříkali. Proběhl rozbor zápasu a každý hráč, který měl něco na srdci, si k tomu řekl své. Když máte na svém kontě ze čtyř zápasů jen dva body, je to opravdu na pováženou.

Přitom zápasy s Mostem a Zlínem byly z vašeho pohledu vydařené, nebo to vnímáte jinak?
Ono je pěkné, když hrajete dobrý líbivý fotbal, ale když neproměňujete šance, je to stejně o ničem. Fotbal vždycky byl a bude o gólech a ty nedáváme. Dnešní fotbal se zkrátka rozhoduje ve vápnech a tam si počínáme mizerně. Jak v tom vlastním, tak v soupeřově.

Po dvou dobrých partiích přišel naprostý výpadek v Hlučíně. Neříkalo si mužstvo něco ve smyslu: ano, hráli jsme solidně a teď už střeleckou smůlu zlomíme. Pak se možná čekalo, že se to na hřišti zlomí samo…
No jo, jenže ono se samo nikdy nic nezlomí. K tomu, abyste se vyhrabali z krize, je potřeba něco udělat. V Mostě jsme měli jednoznačně vyhrát, za tím si stojím. Pak proti Zlínu se mělo neprohrát. Pod třetí gól jsem se podepsal já sám, holt stane se. Je mi to líto. V tom Hlučíně to bylo spíš o tom, že oba celky už potřebovaly vyhrát, takže to byl zase klasický remízový zápas. Jenže my udělali ve vápně osudovou chybu a soupeř dal gól. A jsme zase u toho – fotbal se rozhoduje ve vápnech.

Na tréninku jste si to připomínali? Jaká vůbec mohla být během týdne nálada?
Jasně, že nálada nebyla bůhvíjaká, ale že bychom po sobě řvali, to zase ne. Víme, že situace je špatná a musíme se z ní dostat.

Jak?
Už jsem toho ve fotbale zažil dost, takže vím jedno – ať už jsem působil v jakémkoliv klubu a ten se ocitl v podobné situaci, zastávám názor, že zlomit se to dá opravdu jen poctivou prací. Tedy poctivým tréninkem, zdopovědným přístupem. Mám za to, že fotbal je v tomhle směru docela spravedlivý a když mu dáváte všechno, tak vám to vrátí.

Asi se nečekalo, že hned zkraje jara se tým ocitne ve výsledkové krizi, co vy na to?
To se určitě nečekalo. Ale když se podíváte na naši prvoligovou soutěž, tak bych rovněž neřekl, že týmy z čela jako jsou třeba Teplice nebo Jablonec, produkují nějaký extra fotbal. Ovšem bojují, poctivě dřou a pak se jim to na hřišti vrací. Nebo Sparta. Vede ligu, ale všech třicet kol dobře neodehraje, to prostě nejde. Musíte bojovat, dřít, pak díky tomu vyhrajete 1:0. To my teď musíme taky. Potřebujeme to.

Co na to trenér?
Řekl hodně dobrou myšlenku: o formu můžete přijít během dvou zápasů. Ale dostat se do ní, to trvá klidně i měsíc. Musíme to zkrátka zlomit mravenčí prací, obětavostí. Na hřišti musíme fakt makat. Pod pojmem bojovnost si samozřejmě nepředstavuji nějaké nesmyslné skluzy, ale spíš maximální koncentraci, stoprocentní přístup.

Dvakrát jste remizovali, pak dvakrát prohráli. Třeba teď dvakrát vyhrajete…
No, kdyby to takhle fungovalo, tak by to byla paráda. Ale jak říkám, samo do klína nám vítězství nespadne. Musíme mu jít naproti.

Je výhodou, že teď nastoupíte doma proti Jihlavě, která si hraje klidný střed tabulky a proto za každou cenu nemusí? Je to lepší než nastoupit proti týmu, který hraje o postup či o záchranu?
Z tohoto pohledu to určitě výhoda je. Nečekám, že třeba Vlašim, která přijede za týden, by u nás hrála nějakou otevřenou partii. Nejspíš zaleze na vlastní půlku a my budeme dobývat. Ovšem Jihlava, to je přeci jen něco jiného. Tam je herní kvalita, šikovní fotbalisté. Tady bych čekal, že soupeř nebude jen bránit, ale pokusí se hrát otevřený fotbal. My máme taky techničtější mužstvo, které se hodí spíše do kombinace, proto by nám to mohlo vyhovovat.