Proč jste se rozhodl zrovna pro Havířov?

Moc lidí to asi neví, ale já jsem odchovancem Indiánů. Tady jsem začínal a mám k tomuto klubu nadále srdeční vztah. Po návratu z Kypru jsem zde trénoval a s kluky se hodně sžil. Mám to tu prostě hodně rád a chci Havířovu pomoci k záchraně. Je to možnost tomuto klubu konečně něco vrátit a jsem za to strašně rád.

Měl jste nabídky i z profesionálních klubů. Mluvilo se o vašem působení v prvoligovém Ústí nad Labem nebo nedaleké druholigové Karviné. To může Havířov konkurovat takovým nabídkám?

Co se týká financí, tak to určitě ne. Finanční situace Indiánů není tak dobrá a havířovská nabídka byla samozřejmě mnohonásobně nižší, než ty z výše jmenovaných klubů. Jenže v tomto případě vůbec nejde o peníze. I když se to možná někomu nezdá, je to holý fakt. Velkou roli opravdu hrálo to, že se jedná o můj rodný klub. Tady jsem vyrostl a není mi jedno, kde se momentálně tým nachází. S kluky v kabině i s vedením klubu si rozumím a máme společný cíl, takže z mého pohledu není co řešit.

Na čem ztroskotala jednání s ambiciózní Karvinou?

Karviná mi nabídla smlouvu minimálně na rok a půl, ale já bych to chtěl v létě zkusit ještě v zahraničí. Proto jsem nemohl podepsat tak dlouhou smlouvu. Po jejím vypršení by mi bylo dvaatřicet let, a to už je šance najít zahraniční angažmá malá. Když potom Karvinští změnili názor a nabídli mi smlouvu do léta, bylo pozdě, protože jsem už dal slovo Havířovu. Takhle budu mít jako volný hráč v létě při vyjednávání mnohem lepší pozici. Připouštím, že kdyby Karviná netrvala od počátku na delší smlouvě, že bych tam možná skončil. Každopádně si Petra Mašleje a Karla Kuly vážím, že mi dali nabídku a šanci hrát za Karvinou.

A co Ústí nad Labem?

S trenérem Svatoplukem Habancem jsem měl pár dlouhých telefonátů a vypadalo to velmi nadějně, ale v tomto případě hrála hlavní roli rodina. Nechtěl jsem se na tři měsíce stěhovat na sever Čech, přihlásit děti do školky a školy v Ústí a zase to pak měnit. Musím brát ohledy i na ně, protože u mne je rodina na prvním místě a bez ní bych nikam nejel. Myslím, že trenér Habanec to pochopil, za což si ho nesmírně vážím. Třeba se ještě někde potkáme, protože je férový chlap.

Nemyslíte si, že je to ve vašem případě hodně velký propad?

Na první pohled se to tak někomu může zdát, ale já to tak vůbec neberu. Víte, já se teď chci hlavně na fotbal těšit a mít z něj dobrý pocit. Divize je solidní soutěž, kterou brázdí borci, kteří také působili v lize. Například jenom v našem týmu jsou to zkušení David Sourada a Radim Sáblík. Hlavně jsem přesvědčený, že za tři měsíce nezapomenu hrát fotbal stejně, jako se ho za tu dobu nikdo nenaučí. Navíc mám do fotbalu obrovskou chuť, a to by mělo být vidět jak na tréninku, tak v mistrovských zápasech. Hodně jsem o tom přemýšlel, ale je to pouze moje rozhodnutí. To jestli bude dobré nebo špatné ukáže až čas, ale hlavně to bude pořád jen má volba.

Přišel jste do Havířova pomoci zachránit divizi. Myslíte si, že se vám to povede?

Není podstatné co si myslím já, ale jedno vím jistě, že celý tým od vedení, trenéra až po posledního hráče proto uděláme vše. To vám můžu slíbit. Myslím, že máme kvalitní tým, o čemž jsme se mohli přesvědčit v přípravě. Navíc se mi líbí, že hrajeme velmi útočně. Mě to hodně baví a lidem se to určitě musí líbit. Když v tom budeme pokračovat i v mistrovských zápasech, tak si na stadion najde cestu hodně lidí. Určitě je pro fanoušky lepší, když padá hodně gólů, než když se bojuje o jedinou branku. Návrat fanoušků na stadion, to je náš další cíl a útočná hra je jednou z podmínek. Věřím, že nám i fanoušci přijdou na stadion pomoct.

Mluvil jste o tom, že v létě to chcete opět zkusit v zahraničí. Už máte něco konkrétního?

Ano. Chtěl bych to ještě zkusit, ale teď je ještě předčasné o tom hovořit. Chvíli to vypadalo, že to stihnu ještě před jarem, ale nakonec to nevyšlo. Každopádně se chci teď soustředit pouze na výkony v Havířově, a co bude v létě, to budeme řešit až potom.