Exligový hráč a dřívější opora Baníku Ostrava či pražské Sparty nyní kope za MFK, kterému by rád dopomohl k záchraně v divizní soutěži. Po utkání, kdy jeho spoluhráči prohráli s Novým Jičínem 0:1, byl hodně zklamán. Jeho cit pro míč, milimetrové přihrávky a rychlost rozhodování se ne vždy setkaly s pochopením u spoluhráčů.

Tábor domácích měl po zápase evidentní radost…
Tak jste to viděli, Nový Jičín měl v podstatě jeden dobrý centr během celého zápasu a padla z toho branka, a hned vítězná. Určitě jsme dnes drželi déle míč, ale bylo to jen po vápno, bez šancí. Když už jsme si pak nějakou vypracovali, tak jsme ji neproměnili. Domácí se poté hodně zatáhli a do plných se hraje pokaždé špatně.

Zvláště druhá půle byla ve znamení dobývání novojičínské poloviny hřiště, kdy domácí čekali pouze na rychlé brejky. Čekali jste to?
Takhle je to v podstatě každý zápas. Dá se říct, že skoro každého přehrajeme, dokonce i s béčkem Baníku jsme hráli vyrovnanou partii, ale trápí nás to, že nevyužijeme vypracované šance. Také celkem pravidelně inkasujeme. Buď ze standardní situace, nebo rychlého protiútoku, jako třeba dnes. To nás, bohužel, dost sráží dolů.

V tabulce jste stále poslední. Odhadnete, jak se bude situace vyvíjet dál?
Musíme se pořád rvát. Až do posledního kola. Ještě je ve hře spousta bodů a stále věřím, že to nějak dopadne. I když dnešní zápas byl pro nás důležitý a my ho prohráli, stále věřím v záchranu. V tomto týdnu hrajeme hned dva zápasy a máme tak šanci získat šest bodů. Pak by ta situace byla hned veselejší. Asi nejdůležitější bude co nejrychleji zapomenout na tento zápas.

Každý se vás jistě ptá, proč jste zvolil zrovna angažmá v divizním Havířově?
Už jsem na to mnohokrát odpovídal. Rozhodl jsem se tak, protože jsem sám chtěl. Je to mé svobodné rozhodnutí a rád bych pomohl k záchraně klubu, kde jsem fotbalové vyrůstal. Nyní se soustředím na zápasy a co bude v létě, to budu řešit až potom.

Dnes jste na hřišti rozdával jednu přihrávku za druhou…
Trenér chtěl, abych hrál spíše volného hráče, abych dával hře určitou myšlenku. Rád jsme v kontaktu s míčem, a taky si pro něj neustále chodím a dávám centry a finální přihrávky. Pár jich bylo i dnes, ale prostě nedáme branku.

Přišlo mi, že někteří hráči nedokázali tak pružně reagovat na rychlou hru, kterou jste se snažil hrát. Nejsou na to zvyklí?
Přesně o tom to je. Trochu mě to mrzí a taky sráží. Snažím se hrát tak, jak jsem hrál vždycky, ale opravdu někdy se můj nápad nesetká s pochopením. To mě trochu mrzí stejně jako to, že hrát chtějí vždy dva tři hráči a zbytek mužstva se snaží schovat. Pořád říkám, že to je fotbal a ne hra na schovávanou. Ten, kdo nechce míč, ať raději fotbal ani nehraje.