Váš gól se ukázal být jako rozhodující, paradoxně v tu dobu už jste neměl být na hřišti. Věděl jste o tom?
„Ale ano, věděl, Dalibor (vedoucí mužstva Dalibor Knapik – pozn. red.) už rozhodčímu signalizoval střídání, ale ještě byla šance na jeden rychlý útok. Naštěstí pro mě rozhodčí nepřerušili hru, takže jsem měl šanci to tam s haluzí propálit (smích). Asi mám na to štěstí, už se mi to v kariéře jednou stalo.“
Překvapil vás odpor Dětmarovic?
„Ani ne, on to byl takový specifický zápas. Kluci z Dětmarovic určitě měli velkou motivaci tady uspět. Hráči se mezi sebou navzájem znají, bylo to takové sousedské derby. V obraně hráli hosté velmi dobře.“
Jak se vlastně seběhlo, že jste se ocitl zpět v Karviné?
„Naposledy jsem hrál v Hlavici, to je taková menší obec u Liberce. Byly tam ale nějaké problémy, tak jsem se vrátil, protože pořád jsem hráčem Karviné. Péťa Mašlej (manažer klubu - pozn. red.) mi nabídl, jestli bych se nechtěl vrátit, že mě vedení klubu dlouho nevidělo hrát, tak abych se předvedl a zkusil zase zabojovat o první tým.“
Zkusíte?
„Jasně, zkusím o áčko zase zabojovat, ale záleží, jestli tady budu i v zimě. Snad si mě nechají. O místo v kádru bych se chtěl poprat. A když budu hrát v béčku, tak mi to vadit nebude. Oběma karvinským týmům se daří, hrají nahoře, to se pak i samotným hráčům kope líp.“
Celý rozhovor v tištěném vydání Deníku
