O víkendu bojoval Hekera se svými spoluhráči na domácím turnaji Celostátní ligy ve Stonavě o to, aby si i letos sálovkáři Premia zahráli vyřazovací boje.

Zatím jsou hráči Premia na dobré cestě. V posledních čtyřech utkáních inkasovali pouhé dva góly. Za obranou stonavského týmu se o tuto lichotivou bilanci přičinil právě i Hekera, kterého jsme vyzpovídali po duelu s Prachaticemi (1:1).

Dnešní utkání bylo poměrně opatrné, viděl jste to podobně?
„Viděl, bylo to hodně opatrné, ale vyplynulo to z toho, že oba mančafty bojují o postupové pozice do play off. Pro nás se to vyvíjelo všelijak, tedy ne moc dobře, protože jsme chtěli a potřebovali vyhrát. Jenže gólově jsme se nemohli prosadit. Prachatice hrály skvěle z obrany."

A také skvěle v protiútocích. Dalo se tomu zabránit?
„Je pravda, že se za mnou párkrát otřásly tyče, ale my měli také šance. Když se moc chce, obvykle nějaké ty chybky vzadu vyrobíte. Ale máme aspoň bod, což je slušný vklad. Ne nejlepší, ale dobrý.“

V závěru jste za nepříznivého stavu hráli na riziko. Nechtělo to zkusit hrát riskantněji o něco dřív?
„Já to ale čekal taky, že do rizika půjdeme dřív. Od toho jsou ale trenéři, aby určovali taktiku.“

Jak se vám vlastně letos chytá za obranou Premia?
„Musím říct, že na devátém místě (po turnaji se Stonava posunula na místo sedmé – pozn. aut.) jsme v tabulce touhle dobou snad nikdy nebyli, je to pro mě novinka. Je to dáno tím, že nám nevyšel začátek sezony, ale poslední zápasy už branky nedostáváme. Začíná mi to připomínat staré dobré Premium.“

Minulý turnaj byl v tomto ohledu skvěle zvládnutý, tam jste téměř udrželi dvě nuly…
„A navíc to nebyli snadní soupeři. My jsme to po špatné první třetině základní části nechtěli zabalit, řekli jsme si, že ještě budeme bojovat, jelikož kdyby to nevyšlo, bylo by to pro nás obrovské zklamání. Dlouhodobě patříme spíše ke špičce ligy než na její spodek.“

Vy běžně chytáte i klasický fotbal, aktuálně v dresu Albrechtic. Jaké byste ze své pozice brankáře viděl největší rozdíly oproti velkému fotbalu?
„Pro mě osobně to zase takový rozdíl není, střely létají pořád stejně (smích), akorát v sálovce víc bolí, protože hráči soupeře se tady dostávají ke střelám z větší blízkosti. Jinak v sálovce se hraje častěji nohama a víc se uplatňují reflexy. Ve velkém fotbale to je spíše o čtení hry.“

Celý rozhovor v tištěném vydání Karvinského a havířovského Deníku