Vítkovický odchovanec nyní tráví pár dní volna po konci sezony ve švýcarské Basileji a před reprezentačním soustředěním v Rakousku, kde národní tým v příštích dnech změří síly s Austrálií a Nigérií.
A jelikož jeho bratr Richard působí aktuálně právě v týmu nováčka čtvrté nejvyšší soutěže, způsob naplnění volného času byl rychle na světě. „A musím říct, že jsem si to užil,“ přiznal Deníku Vaclík.
Rychlá rozcvička, hbitá střelba, při které několikrát ukázal svou kvalitu, ovšem také domácí střelci v čele s Davidem Jatagandzidisem, Martinem Hanusem nebo mladým Miroslavem Nadhajským na něj nejednou vyslali projektil, za kterým se natahoval marně nebo dokonce jen ohlédl.
„Vzali to vážně,“ uznal Vaclík.
Naopak pro bratra Richarda působil zakletě. Bohumínský šutér s kanónem v nohou ohrožoval pouze Švrčinu. „Bráchovi to nelítalo, nedával bránu. Na Švrču ji trefoval, ale proti mně to chtěl urvat a nevyšlo to,“ pokrčil rameny Tomáš Vaclík s tím, že s mužstvem na podobné úrovni trénoval poprvé.
S dočasnými spoluhráči nakonec Vaclík absolvoval i soutěž v trefování břevna z poloviny hřiště nebo v délce nákopu z ruky. Bez jakýchkoli hvězdných manýrů, se skromností, jaká je mu i v jeho pozici vlastní. A jak ho každý zná.
Po více než hodinovém tréninku se trpělivě fotil s žáky místního Bosporu, kteří na něj přišli a čekali. „Jak říkám, bavilo mě to. Čekal jsem, že tu budou srandičky, budou si dobírat mě nebo bráchu, ale kluci to vzali vážně a za to jsem rád. Je vidět, že to chtějí dělat správně a naplno,“ řekl.
close
info
Zdroj: Deník / Pavel Sonnek
zoom_in
Nakonec ale došlo i na legrácku. Jejím předmětem se stala ragbyová helma právě Jakuba Švrčiny, který ji od dubnového otřesu mozku v Kozlovicích používá. Kdekomu se hned se vybavila spolupráce Vaclík – Čech. „Jasně, Čechíno. Trochu mě ho to osvěžilo,“ pousmál se Vaclík.
Když vše podstatné ve Fotbalovém areálu Pavla Srnička skončilo, vyrazil k ještě jednomu „úkolu“. Právě k památníku české brankářské legendy a místního rodáka, po němž je domov FK Bospor Bohumín pojmenován. „Co na to říct? Jako trenér mi hodně dal, sám nebyl takový, že by neměl životosprávu nebo kašlal na pohyb. Nechápu, že zrovna jemu se přihodilo něco takového,“ povzdechl si Srničkův někdejší svěřenec.
Po pár vteřinách se ale otočil, namířil si k rozhovoru pro Deník a pak do šaten. Směrem k dalším fotbalovým zítřkům.
Švrčina byl po letech nadšený
S Tomášem Vaclíkem se zná ještě z dob, kdy působili ve Vítkovicích, po zhruba deseti letech dostal možnost si s ním zase zatrénovat. A Jakub Švrčina to bral neobyčejně. „Byl to pro mě zážitek. Známe se už dlouho, já byl tehdy ještě mladý ucho u dorostu a Tomáš top český brankář mladé generace, kdy měl těsně před odchodem na Žižkov,“ přiblížil šestadvacetiletý Švrčina.
Blízko má také k bratrovi Richardovi. „Hodně si ho vážím, protože jsme spolu vyrůstali od konce základky a díky němu jsme mohli Tomovu kariéru sledovat úplně z jiného pohledu, než to mají třeba lidé z novin, televize či internetu. Vyjeli jsme spolu na Spartu, Basilej nebo reprezentační zápasy,“ popsal Jakub Švrčina.
Zatímco opora reprezentace má po sezoně, Bospor i se Švrčinou v brance čeká těžký závěr v boji o záchranu. „Dnes mě překvapil, měl jsem náš trénink vést. A pak jsem pochopil, jak je Tomáš skvělý člověk, kamarád a brankářský kolega. Věděl, že nás čeká těžký zápas a snažil se mě na něj maximálně připravit,“ ocenil brankář, který je povoláním učitel.
„Samozřejmě jsem se jej na pár rad zeptal, během celého tréninku došlo na spoustu témat. Jsem rád, že jsem se s ním mohl opět potkat na jednom hřišti,“ dodal nadšený Švrčina.
