V pondělí 18. září oslavil bývalý hráč SK Fryštát, Lokomotivy Plzeň či Baníku 1.máj Karviná kulaté jubileum. K osmdesátým narozeninám se vedle jeho nejbližších a zástupu gratulantů připojuje i redakce Deníku.

Jaroslav Kotlorz začal chytat v rodné Karviné jako žák a dorostenec za SK Fryštát. Do brány prvního mužstva se postavil jako teprve šestnáctiletý v roce 1953. Jaké to pro něj bylo? „Než jsem mohl nastoupit, musel jsem nejprve na lékařskou prohlídku do Ostravy, protože mi bylo teprve šestnáct. Ale prošel jsem a nastoupil do prvního zápasu proti Frýdku-Místku. Vyhráli jsme a pak už jsem pravidelně nastupoval v každém zápase," vybavuje si i po letech velmi dobře.

Jaroslav Kotlorz (zakroužkovaný) na historických snímcích v sestavách karvinských týmů.

Na vojně proti Chebu

Fotbalovou branku neopustil ani v době základní vojenské služby, kdy chytal za Lokomotivu Plzeň. „Ta měla tenkrát divizní mužstvo, takže pro mě skok a nastupoval jsem proti takovým celkům, jako ve své době byly Rudá hvězda Cheb, Dynamo České Budějovice nebo Dukla Olomouc," vzpomíná Kotlorz.

Po svléknutí vojenské uniformy se opět vrátil do Karviné, kde aktivně působil ve fotbalových klubech SK Fryštát, Polonia Karviná, NHKG Karviná a Baník 1. máj. „Když jsem z Baníku přešel do VOKD Darkov, vybojovali jsme s týmem I.A třídu,“ vzpomíná na postupový úspěch.

Tepláky? Nezájem

Jaroslav Kotlorz se nebál žádné rány ani odřeniny, nebál se upadnout, i když se spousta zápasů odehrála na škváře. „S tím, co mají dnes hráči k dispozici, se to moc srovnávat nedá. Já vždycky chytal v dresu a trenýrkách. Tepláky jsem na sebe neoblékl ani jednou,“ směje se karvinská legenda.

Jaroslav Kotlorz (zakroužkovaný) na historických snímcích v sestavách karvinských týmů.

Dodnes vzpomíná na své první spoluhráče, kterými byli pravý bek Rudolf Korbas, Milan Sadílek, z mladších pak sourozenci Burkovi, G. Karas a další. „Těch spoluhráčů byla za ta léta spousta, nerad bych někoho opomenul. Byli jsme vždy dobrá parta a každý zápas jsme po jeho skončení dlouho rozebírali,“ vypravuje.

Honorář: čtyřicet korun!

Mimochodem, tehdy hráči dostávali v nižší soutěži za utkání honorář čítající plných čtyřicet korun. „Za vyhraný zápas se taxa zvyšovala," doplňuje Kotlorz.

Když přenechal své místo v brance mladším, stal se trenérem mužstva v Darkově. Později trénoval i mladé svěřence - brankáře - v NHKG  Karviná. „Práce s mladými mě naplňovala, považoval jsem to za jakési uzavření mé fotbalové kariéry,“ dodává.

Kulaté jubileum oslavil v těchto dnech Jaroslav Kotlorz. Před utkáním s Olomoucí jej ocenili představitelé karvinského klubu Jan Wolf a Petr Hort (vpravo).

Na fotbal stále nedá dopustit. I ve svém pokročilém věku jej stále baví. „V televizi nevynechám snad jediný fotbalový zápas, a manželka se dívá se mnou. Má v tom fotbalu přehled už někdy větší než já,“ směje se.

Samozřejmě si nenechá ujít ani žádný domácí zápas ligové Karviné. „Líbí se mi nový fotbalový stadion, klukům přeji, aby se v lize udrželi. A fandím i fotbalovým klubům u nás v Petrovicích, kde bydlím,“ uzavírá čerstvý jubilant.