V sobotu si jeho tým po kostrbatém výkonu poradil s Brumovem 3:0, když osmdesát minut bylo zcela vyrovnaných. „Ten rozjezd máme pomalejší. Brumov hrál dneska dobře, měl i náznaky šancí, nebylo to proti němu vůbec jednoduché,“ připustil po utkání Thiago plynulou češtinou.

„Výhru jsme spíše ubojovali. Ale v zásadě jsme čekali, že to dnes bude tak těžké. Připravovali jsme se na mokrý trávník i na to, že proti nám bude stát zarputilý soupeř. Ne každý se dneska chce a umí prosadit fotbalovostí. Je to spíše boj,“ pokračoval.

Ovšem ten mu podle vlastních slov nevadí. Už když přicházel do polské ligy, plně si přivykl tamnímu agresivnímu stylu. Co se týče jeho herního zaměření, do středoevropské končiny plně zapadl. „Jsem sice Brazilec, ale na techniku jsem levý,“ směje se Thiago. „Většina Brazilců je technického ražení, ale ne úplně všichni. Ne každý má ten dar. Charakterizoval bych se spíše jako bojovník a dříč,“ míní.

A jak se vlastně objevil v Evropě? „Dostal jsem se tady přes mého manažera. Polský Štětín měl jednou v Brazílii soustředění a já jsem nějak padl do oka Liboru Palovi. Ten si mě vyhlédl. Ani jsem se nemusel dlouho rozhodovat. Snem každého brazilského hráče je působit v Evropě,“ vysvětluje Thiago.

Češtinu zvládá perfektně. Spoluhráč Michal Kovář říká, že kvůli tomu, aby mohl balit holky na diskotéce. „To si dělá srandu. Jako obvykle,“ mává rychle rukou Thiago. Ale směje se při tom. „Chtěl jsem se češtinu naučit. Když jsem tady sám, musím komunikovat. Tak jsem studoval slovníky, četl knížky a sledoval televizi,“ objasňuje, jak se vypořádal s pády, skloňováním a jinými záludnostmi českého jazyka.

Celý článek v tištěném vydání Deníku