Kliknutím zvětšíte
„Pracuji jako fyzioterapeut v třinecké nemocnici, tak dlouho určitě chytám i díky mému povolání,“ říká gólman se zkušenostmi z Albrechtic, Dětmarovic, Havířova či Karviné, jemuž se vždy líbily brankářské styly Ikera Casillase, Gianluigiho Buffona nebo Petera Schmeichela. „Jsou to mí vrstevníci. Nebo spíše, já jsem jejich vrstevník,“ usmál se.
V Českém Těšíně jste působil šest let. Jak se vám s klubem loučilo?
Bylo to emotivní, jedna kapitola fotbalového života pro mě skončila. Dokonce jsme dostali gól po mé chybě, která asi byla následkem celé situace, ale naštěstí kluci zamakali, vyrovnali na 1:1 a postarali se o to, abych se neloučil porážkou.
Jak budete na angažmá v Českém Těšíně vzpomínat?
Některé roky byly lepší, jiné horší. Všude se dokážu přizpůsobit a rychle aklimatizovat. Je dobře, že jsme nesestoupili z krajského přeboru, což nám jednu sezonu hrozilo. Ale i to patří k fotbalovému životu. Každý den nemůže svítit sluníčko.
Co vás vedlo k odchodu?
Už jsem chtěl skončit dříve, asi jsem byl i trochu vyhořelý. Ne s každým si sednu, ale dokážu vyjít se všemi. V Těšíně už jsem si však nerozuměl s některými lidmi, tedy z řad hráčů a vedení. S trenérem to nemělo nic společného. Chtěl jsem jít dohrát kariéru do mateřských Albrechtic, ale potom přišla nabídka z polského Těšína. Byla to výzva.
Jak jste v Polsku zatím spokojený?
Jsme nováček soutěže, hrajeme na úrovni naší I.A třídy. Cítím se tady fajn, ostatně, jako relativně všude. Je tady cítit nováčkovská euforie a větší zápal do hry. Je to příjemná změna. Domluvili jsme se na roční spolupráci, vzájemně si vypomůžeme.
A potom se vrátíte do Albrechtic?
Uvidíme. Rád bych to zakončil doma, ale bude záležet na tom, zda já i klub budeme mít chuť. Aby to nebylo jen jednostranné.
Vraťme se ještě do Českého Těšína. Ten sází na mladé hráče a místní odchovance. Je to správná cesta?
Taková cesta by měla fungovat všude. Odchovanci mají ke klubu vztah, navíc je to i nejvýhodnější finanční řešení.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
