Jako gólman do brankářské sítě míče pouštět nechtěl, nyní naopak do sítě firemních služeb chytá co nejširší spektrum finančních produktů, které by obyčejným lidem ulehčily jejich situaci. „Ta práce mě hodně baví, protože jsem vždy měl k oblasti peněžnictví blízko a zajímalo mě, co vše se s příjmy a výdaji může dělat. Polovina lidí třeba ani neví, že jim z celkového ročního příjmu zmizí pětina. Jen tak. Přitom nemusí," vysvětluje Jakub Kafka.

Jak jste se k této práci dostal?
Náhoda - ta obvykle stojí za většinou životních rozhodnutí. Kamarád shodou okolností pracoval ve firmě už dříve a dal mi nabídku. Zaujalo mě to. Oslovila mě hlavně ta možnost jednat s lidmi o jejich situaci, pomoct jim vylepšit rodinný rozpočet.

Kariéru jste ukončil coby brankář druholigové Karviné. Co vás přimělo k tomuto rozhodnutí?
Bylo to více faktorů. Ale posledním takovým momentem bylo, když mi do práce začali mluvit lidi z vedení. Rozebíraly se inkasované branky, že ta se dala chytit a za další můžu vyloženě já, že téhle a tamté situaci šlo zabránit. To mě namíchlo. Nechápu, proč by se k tomu měl vyjadřovat někdo, kdo v životě nestál v bráně. To ten můj konec definitivně urychlilo.

Cítil jste v Karviné větší nátlak ze strany trenérů?
Trenéři byli v pohodě, dusno přicházelo úplně z jiných pater (smích). Navíc já jsem člověk, který se umí ozvat. I to možná některým lidem v klubu nebylo po chuti.

Plánujete v budoucnu trenéřinu?
Je to alternativa. Spousta brankářů je kvalitními trenéry. U mě by to ale muselo splňovat jedno podstatné kritérium a sice, abych na té trenéřině nebyl finančně závislý. V opačném případě vám totiž do toho bude mluvit i uklízečka a vy to budete muset snášet, pokud nebudete chtít přijít o práci.

Když se ohlédnete za svou fotbalovou kariérou, jak ji hodnotíte? Byla působiště, která jste si mohl vynachválit a byla i ta, kde jste byl nerad?
Ohlížet se za kariérou se můžu, i když jak říká Jarda Starka, kterého jsem v Příbrami také zažil, je to už jen civění mrtvému koni do zadku. Když se mě na to někdo zeptá, obvykle odpovím, že jsem podle mého soudu byl nadprůměrný druholigový gólman a průměrný ligový. Takový standard, kterému to vystačilo na slušnou kariéru. A ta působiště? Nejraději vzpomínám asi na polské Jastrzebie, hlavně kvůli zapáleným fanouškům. Z ligy pak na Budějovice, kde jsem pravidelně dostával šanci. A ta horší? Nevím, ne všude to bylo ideální, i když vyloženě nerad jsem nebyl nikde.