Ve středeční dohrávce proti Frýdku-Místku asistoval u výhry 2:1. Byl rád, že si mohl zase zahrát, i když mu „život" znepříjemňovala maska, připomínající roušku, se kterou nastoupil. „V úterý jsem pro ni byl 
v Plzni, vlastně jsem čekal jen na ni. Už mě svrběly nohy," pousmál se po Šisler po vítězném zápase.

Jak jste se s maskou na hřišti cítil?
Pořádně jsem nevěděl, co od toho čekat. Ale naskočil jsem tam a hned můj první kontakt s míčem byl hlavičkový souboj. Odhlavičkoval jsem balon, nic se nestalo, tak jsem si řekl, že to bude dobré. Pak už to šlo.

Opravdu vás maska neomezovala?
No, dýchání je v tom trochu těžší, ale člověk si zvykne. Nějaké obavy jsem měl, protože jsem s ní absolvoval jen jeden trénink, ale člověk to po pár minutách na hřišti rozdýchá. Věřím, že mi maska pomůže 
a budu schopný ještě pár zápasů odehrát.

Neuspěchal jste návrat? Přece jen se čekalo, že se na hřišti objevíte nejdřív v květnu…
Doktor říkal, že šest týdnů se to bude hojit. Po těch šesti týdnech, když bych si sehnal masku, bych to mohl zkusit na hřišti, ale s dodatkem, že určité riziko tam pořád je. Já už ale chtěl hrát, protože jsem se celou dobu na kluky jen díval. Navíc už je všechno srostlé 
a maska je jen taková ochrana.

S trenérem jste byli domluvení, že už naskočíte do středeční dohrávky?
Ano, byla dohoda, že když 
v tom odtrénuju v úterý jeden trénink, že mě tam na deset patnáct minut pustí. V úterý ráno jsem pro ni byl v Plzni a stihl odpolední trénink. Nakonec z toho byla v zápase půlhodinka, takže bezva.

Věříte si na další starty?
Máme teď deset dní přípravy na další mistrák, tak doufám, že se tréninkově dám natolik do kupy, že zvládnu třeba i poločas.

Co spoluhráči? Dobírají si vás kvůli masce?
Ale jo, nějaké srandičky proběhly, něco ve stylu, že mi to konečně sluší a tak, ale to člověk v kabině musí brát.

Jak jste viděl vítězný zápas 
s Frýdkem-Místkem?
No, nebyl to podařený začátek. Dostali jsme gól hned z jejich prvního útoku, navíc od levého beka. Asi jsme si to špatně přebrali. Pak už jsme se jen snažili to otočit, vypracovali jsme si šance, dali góly na 2:1 a mohli přidat i potvrzovací na 3:1, což se ale nestalo, takže jsme se až do devadesáté minuty strachovali, jestli jim tam nespadne něco z rohu nebo standardky. Ale pořádnou šanci neměli, takže to nakonec dopadlo dobře a my to ukopali.

To je asi výstižné slovo. Druhý poločas diváky nenadchl…
No jo, ale zbývá nějakých šest kol do konce. Teď už nejde hrát na krásu, musíme rvát body za každou cenu, abychom dotáhli to naše snažení do postupového konce.