Spokojen s dobře odvedenou prací byl po dalším domácím duelu 
s Olomoucí B (2:0) trenér karvinských fotbalistů Jozef Weber. Vypozoroval však, že se hráčů dál drží nervozita 
z jedinečné šance postoupit mezi elitu, kterou doprovází i značné množství chyb.

„Klukům bych poradil, aby byli na hřišti více spontánní a více se bavili fotbalem. Není třeba se tím nechat svazovat, je to pořád jen fotbal, což by měla být především hra a zábava," snažil se trenér oprostit své svěřence od tlaku.

Měli jste extramotivaci 
v tom, že jste chtěli vrátit soupeři jednu z mála porážek, které jste na podzim utrpěli?
Určitě to hrálo roli, aspoň kluci to vnímali, ale my na tu naši neporazitelnost tolik nekoukáme. V hlavě máme spíš to, že musíme pořád dotahovat naše největší soupeře.

Což se vám ale daří. Nesignalizuje to tudíž fakt, že je váš tým psychicky odolný?
Ale jo, odolnější vůči tlaku asi jsme, ale pořád mi tam chybí taková ta lehkost z podzimu. Konečně jsme se dostali do situace, kdy vyhráváme, daří se a nalákali jsme lidi na stadion. Ten tlak je bohužel nepříjemný, ale je třeba jej hodit za hlavu. V jistých chvílích mi někteří kluci na hřišti připadají ustrašení a nervózní.

Přesto jste ziskem 46 bodů dorovnali historický bodový rekord karvinského klubu ze sezony 2010/11 a z loňské sezony.
Vidíte, to ani nevím. A to na to máme letos o dva zápasy méně (úsměv).

Je to zatím nejúspěšnější sezona?
Nejúspěšnější bude, až postoupíme. Pořád není nic rozhodnuto, a když vidím, jak se našim největším soupeřům daří, tak bude třeba udělat ještě minimálně devět bodů. Nebo spíš dvanáct.

S čím do zbytku soutěže půjdete? Teď už vás čekají jen samí nároční soupeři…
On nebyl žádný snadný zápas ani doteď, ale upínáme se hlavně k nejbližšímu utkání v Hradci. Tady jsou karty jasné, pokud bychom to tam nezvládli, asi by se to zúžilo jen na nás a na Znojmo. Pojedeme tam s cílem zabojovat o co nejlepší výsledek a stejně tak tomu bude i v ostatních zbývajících zápasech.

Když to odlehčíme, bude na konci letošní sezony Weber otec gratulovat Weberovi synovi (hráči Znojma), nebo to bude naopak?
Cha, tak to nevím. Klukovi fandím a přeji mu jen to nejlepší, i když je v táboře našeho velkého protivníka. Je to specifické. Mám radost z jeho gólů i z toho, jak se mu daří. Když šel v zimě do Znojma, trochu jsem se obával situace, která by mohla nastat a ona je tady. Skutečně teď bojujeme proti sobě. No, abych se vrátil k otázce, jednomu 
z nás se to podaří určitě, ale raději bych byl, kdyby se to povedlo nám oběma.