„Výsledky Orlové stále sleduji. Vím, že tam došlo ke změnám, mají krásný areál s umělou trávou. To za nás nebylo, já jsem vyrůstal na škváře. Už tam sice nebydlím, ani rodiče, ale vzpomínky na to, kde jsem začínal, mi zůstanou navždy,“ přiznává gólman, jenž si s Plzní v Lize mistrů zachytal proti Barceloně i AC Milán.

Jak vzpomínáte na vaše začátky v Orlové?

Byl jsem tady do patnácti let. Do třinácti jsem hrál v útoku, obraně i záloze, až potom jsem přešel do branky. Už když jsem byl v Orlové, tak jsem vzhlížel k ligovým fotbalistům a zahraničním hvězdám a chtěl jsem se k nim přiblížit. Neměl jsem to ale postavené tak, že nutně musím mezi elitu, fotbal mě bavil a chtěl jsem ho dělat co nejlíp. 

Co se musí stát, aby se brankář dostal z Orlové do světa velkého fotbalu?

Musí v tom být nějaký kousek talentu, bez toho to asi nejde. Ale myslím, že jsem se tam dostal pracovitostí a pílí, dřel jsem na sobě a snažil jsem se pro fotbal udělat maximum. Jak to dopadne, jestli z toho bude nejvyšší soutěž nebo třeba krajský přebor, to nejde ovlivnit, ale podřídil jsem tomu všechno.

S Plzní jste si zachytal i na slavném Nou Campu. Jak na to vzpomínáte?

Bylo to krásné, ale nejlepší pocity jsem měl, když jsem hrál na San Siru. AC Milán byl totiž mým nejoblíbenějším klubem, hráli za něho Maldini, Rijkaard, Gullit nebo Van Basten, byla to hvězdná sestava. Zápas na půdě AC Milán, který jsme prohráli 0:2, to byl můj nejkrásnější zážitek.

Na Nou Campu jste si zachytal i proti Messimu. Připravoval jste se na něj nějak speciálně?

V měsíci, kdy jsme hráli s Barcelonou, dali každému spoustu branek. My jsme do toho zápasu nešli s tím, že dostaneme nějaký velký příděl, nakonec to dopadlo docela dobře a prohráli jsme tam jenom 0:2. Rozhodně to nebyl průšvih. Jejich kvalita byla obrovská a moc jsme se s balonem nepotkali. Messi nějaké šance měl, ale gól mi nedal. Speciálně jsem se na něj však nepřipravoval, tým měl takovou kvalitu, že mohl udeřit kdokoliv.

Jsou právě starty v Lize mistrů tím, čeho si vážíte nejvíc?

Hodně pro mě znamenal i reprezentační start v zápase s Dánskem. Vážím si taky ligových titulů se Žilinou, Libercem a Spartou. Liga mistrů je úplně o něčem jiném, potkáte tam nejlepší hráče světa, a když z té konfrontace nevyjdete špatně, tak to zvedne sebevědomí. Pak víte, že to odříkání a dřina měly smysl.

V současné době jste trenérem gólmanů v Liberci. Chytání vás už neláká?

Pořád jsem sice na soupisce divizního Frýdlantu nad Ostravicí, ale z časových důvodů už se tam nedostávám. Už když jsem kariéru uzavřel, tak jsem kvůli motivaci a zdraví nechtěl chytat nižší soutěž. Ale pak jsem měl motivaci pomoct kamarádům, kteří byli ve spodních patrech tabulky a potřebovali zachránit divizi. To se povedlo a od té doby už jsem se tam moc neangažoval.