Ve Zborovicích se vzdal své milované desítky na dresu. „Vždycky jsem hrával s desítkou. Tu má ale jeden místní kluk. Prý jsem jako Jágr, tak mi dali osmašedesátku,“ svěřil se útočník přezdívaný Pipo. Během podzimu si připsal dva hattricky. Na otázku, kdy hodlá kariéru definitivně pověsit na hřebík, odpověděl: „S předsedou a hlavním sponzorem jsme domluveni, že budu hrát do padesáti.“
Martine, jaký byl zkrácený podzim ve Zborovicích?
Předem chci říci, že covid mi zastavil kariérní růst. Jinak se nám ale dařilo. Vedeme tabulku, mně se podařilo vstřelit v devíti zápasech třináct branek. Mrzí mě, že nedošlo na konfrontaci s Němčicemi. Je to tým, který má také fazónku. Nicméně přezimujeme na prvním místě, a to díky lepšímu skóre.
Jaké to je kopat až v okresním přeboru?
Měl jsem z toho trochu obavy, ale ty se nenaplnily. Máme dobrý tým, soupeři s námi vesměs drží krok třicet minut, maximálně poločas. Pak je začneme jasně přehrávat. Prezident s hlavním sponzorem mají jasný cíl - postup. Vize je taková, že bychom se chtěli zastavit až v krajském přeboru.
Zprvu jste hrával na hrotu. Tam vám to moc nevonělo?
Nikdy jsem nebyl typicky hrotový útočník. Ale ve Zborovicích jsem byl jediným útočníkem, tak mě dávali na hrot a celkem to drhlo. Změna přišla až s novým trenérem. Z jednoho spoluhráče udělal útočníka a spolupráce nám sedla. Vyhrává osobní souboje, dokáže mě najít, mám větší volnost a mohu si chodit pro balony dozadu. Celkově hrajeme fotbal, máme na to tým. Nehrajeme nakopávanou, chodíme do kombinací. Co mě ale zarazilo je to, že zápasy řídí jen hlavní rozhodčí. Lajnoví jsou, jak se říká, z lidu, a to někdy bývá husté. Ale chápu, že nedostatek rozhodčích se nějak řešit musí.
Jak dlouho chcete ještě hrát?
Ve Zborovicích jsme domluveni, že budu hrát do padesáti (úsměv). Pak založím rodinu a budu pracovat na svém následovníkovi.
Jak to, že ve Zborovicích nehrajete se svou tradiční desítkou?
Je pravda, že desítka je moje číslo, ale ve Zborovicích ji už měl kluk, který s ní hraje také odjakživa, proto jsem na ní netrval. Když jsme byli na soustředění, kluci přišli s nápadem, zda bych nechtěl osmašedesátku jako Jarda Jágr, že prý se mu věkem blížím (smích). Od té doby tedy nosím dres s tímto číslem. Ve fotbale to není obvyklé, ale snad Jardovi nedělám ostudu (úsměv).
Zborovice jsou od vašeho rodného Bohumína vzdáleny skoro 140 kilometrů. Jak to máte s tréninky?
Je jasné, že do Zborovic trénovat nejezdím. Udržuji se doma v Bohumíně. Když hrajeme v sobotu doma, jezdím den předem, udělám s kluky předzápasový trénink, přespím u hlavního sponzora a odehraji zápas. Venkovní utkání jsou vesměs v neděli, na ně jezdím přímo.
Na vyšší soutěž byste si ještě troufl?
Tak pokud se Zborovicemi postoupíme, a já věřím, že ano, tak si vyšší soutěž zahraji rád. Jinak si myslím, že na divizi bych si ještě troufl.
Kde berete recept na to, že vám to tam stále padá?
Střelcem se musíte narodit. Musíte mít dobrý výběr místa, jako měl a má třeba David Lafata. Nutností jsou i dobří spoluhráči, kteří vás do šancí dostávají, a trocha toho štěstí. A taky musíte fotbal milovat, on vám to pak vrátí.
