Hned tři fotbalové kluby fungují na území města Bohumín. Kromě už divizního Bosporu jde o Slovan Záblatí a také o Viktorii Bohumín.
A právě Viktorka se stala naší další návštěvou v nedávno otevřeném seriálu.
Místní klubovnička na hřišti, před kterou se grilují klobásky, vyhlíží útulně. Na zelených stěnách visí sestavy bývalých mužstev jako připomínka slavnějších časů. „Snažili jsme se to tady trochu zútulnit," usmívá se Lucie Miškowiecová, místopředsedkyně klubu, která během zápasů čepuje pivo.
Za okénkem s tekutým občerstvením je totiž výčep. Štamgasti si chodí pro pivo a kofolu. V rohu místnosti je nástěnka věnovaná nejslavnějšímu odchovanci nejen místní Viktorky, ale vlastně celého Bohumína. Pavel Srniček zde dělal první fotbalové krůčky.
Schází finance
Borci místního klubu jsou již léta stálicí okresního přeboru, jenže kdo ví, na jak dlouho. Představitelé klubu přiznávají, že ohledně financí si rozhodně nemohou vyskakovat.
„Situace opravdu moc dobrá není, je spíš vážná," připouští Miroslav Strakoš, který ve Viktorii působil jako předseda, pokladník, tajemník, trenér i vedoucí mužstva. „Na provoz klubu sami nevyděláme, ale dotace nejsou takové, abychom pokryli všechno, což se samozřejmě promítá do úrovně mužstva. A co vybereme za vstupné, je pakatel. Jen rozhodčí stojí víc," říká.
Doplňuje ho Lucie Miškowiecová. „Město nám přispívá na mládež, zaplaťpánbůh aspoň za to. Jinak se staráme, jak se dá. Je třeba platit energii, vodu, správu hřiště. Jsme součástí tělovýchovné jednoty, která sdružuje i další sporty, ne jenom fotbal. Je tady kulturistika, volejbal, šachy, asociace sportu pro všechny. V dnešní době je mimořádně složité sehnat peníze na chod klubu. Nikdo neví, co bude další sezonu," naznačuje Miškowiecová.
Fotbal na takové úrovni je ještě více o místních lidech a srdcařích. Na nejnižší úrovni se to jinak ani nedá. Na Viktorce se v rámci možností drží.
„Zápolíme s nedostatkem hráčů. Když nejsou lidi, těžko vytvoříte mančaft. Jen výjimečně máme na utkání třeba tři hráče na střídání," přibližuje Strakoš, který v klubu vyrůstal a ke sportu to měl v životě vždy blízko. „Hrál jsem tady po kategorii dorostu, pak jsem skončil, protože jsem působil ve speleologickém kurzu, tedy u jeskyňářů. Ale věnoval jsem se třeba i volejbalu," vypráví.
Vlastní zásoby nestačí
Viktorie jako provinční klub vždy zásobovala svými hráči konkurenci, která působila ve vyšších soutěžích. Své o tom ví dlouholetý trenér Josef Brabenec. Dnes už působí jen jako člen pořadatelské služby. V ruce má pivo a upřesňuje: „Snažíme se to stavět na vlastních odchovancích, malým klubům nic jiného nezbývá."
Jak dlouho se kolem kopané ve Starém Bohumíně pohybuje? „Jsem tady už třicet let. Jó, u fotbalu to utíká velmi rychle," uznává. „Dělal jsem s žáky, s dorostem i s muži," otře si pěnu z úst. Je patřičně hrdý na to, že v mužstvu má pět hráčů, které sám před časem trénoval.
„Viktorka hrála jen okres, jsme menší klub. A to, co se vychovalo, skončilo jinde. Bohužel někteří z těch hráčů v nových klubech už ani nehrají," lituje. „Naše situace je specifická, je tady dost Romů, ale já jich měl v žácích třeba deset a ukočíroval jsem je," směje se. „Kluci jsou šikovní, bohužel nás není tolik a hráči chybí," připouští Brabenec.
To potvrzuje i Miroslav Strakoš. „Jsou tady místní kluci, kteří ale občas ani nepřijdou na zápas. I tak se snažíme – máme přípravku, starší žáky i dorost. Na doplnění do áčka to ale nestačí. Právě v dorostu se to celé láme a kluci se rozhodují, jestli budou u fotbalu pokračovat. Nějaké odchovance sice máme, ale není jich moc," uznává.
Nejslavnější odchovanec
O co horší je aktuální situace, o to častěji se vzpomíná na dřívější časy a na dobu, kdy na Viktorce začínal bývalý skvělý reprezentační gólman Pavel Srniček.
„Hrál tady od žáčků, super chlap. Přišel v deseti letech, v dorostu odešel do Faje, tedy bývalého ŽD Bohumín a odtamtud pak do Baníku Ostrava," přibližuje Strakoš.
Srniček pak mohl díky faktu, že jeho matka byla Francouzka, už v roce 1991 přestoupit do anglického Newcastlu. „Vzpomínáme na něj rádi, fotbal dělal vždycky na sto procent," přidává se Miškowiecová. Ne nadarmo to Srniček dotáhl do zahraničí a národního týmu.
„Zajímavé je, že táta ho od fotbalu spíš odrazoval. Bál se, že se zraní. Všechno je v jeho autobiografii. Na dovolené jsem ji celou přečetl," zakončuje Strakoš.
ATRAKTIVITA HRY
Tak tady to není nic moc, ostatně poslední místo v soutěži vypovídá o mnohém. Ale snaha se borcům v oranžových dresech nedá upřít a třeba proti béčku Havířova hráli celkem vyrovnanou partii.
CENA VSTUPNÉHO
Ačkoliv je to k nevíře, diváci na fotbal chodí v hojném počtu i když se hraje poslední místo tabulky. Vstupné činí pouhých 15 korun.
OBČERSTVENÍ
Nejlevnější klobáska v soutěži je k mání za 35 korun. V klubovně ji pak můžete spláchnout pivem nebo nealkem. Radegast nezklame, čepuje se desítka i dvanáctka (25, resp. 28 Kč), tedy obvyklý standard.