Někdejší borec Vítkovic, Brna, Olomouce či rakouského Kapfenbergu se stal okamžitě po svém příchodu do města nad Olší vůdčí postavou jak v kabině, tak na hřišti. S více než jedenácti prvoligovými sezonami je to celkem logické. Spoluhráči na něj budou jistě hodně spoléhat. V sobotu s nimi mohl Patrik Siegl oslavit dílčí úspěch číslo 1. Jeho tým vymazal v derby Dětmarovice 3:0.

„Ten premiérový start se nám podařil, to je pravda. Čekal nás jeden ze soupeřů z čela tabulky, Dětmarovice mají velice dobré mužstvo. Ve spolupráci s celým týmem i trenéry jsme se na ně ale dokázali připravit. Podali jsme kvalitní výkon, x šancí ještě zahodili, na tu hru se dalo dívat. Takže myslím, že diváci byli spokojeni,“ shrnul utkání Siegl, který přesně před měsícem oslavil 36. narozeniny. Po zápase si na hřišti popovídal s Jakubem Kafkou, brankářem druholigové Karviné.

S ním se znáte odkud?

S Kafem se známe už strašně dlouho. Samozřejmě z ligových soutěží, ale už předtím z mládežnických reprezentací. Taky proti Karviné jsem za Třinec odehrál nějaká derby. On jako Těšíňák říkal, že se na mě bude chodit dívat, protože hrajeme domácí zápasy v soboty a Karviná v neděle (úsměv).

Zmínil jste, že výhra nad Dětmarovicemi je zásluhou celého kolektivu i realizačního týmu. Už jste poznal, že trenér Damek je v otázce přípravy na soupeře velmi pečlivý?

Jistě, připravil nás dobře. Potkali jsme se poprvé až tady v Těšíně, ale za těch pět tréninků jsem vypozoroval, že on bere mužstvo a mužstvo bere jej. Má jednoduché kvalitní tréninky, uzpůsobené hráčům na amatérské úrovni, které klukům hodně dají. To se také projevuje i na umístění Těšína v tabulce.

Můžete si takovým výsledkem 3:0 nad dalším z postupových kandidátů i předvedenou hrou vydobýt respekt u dalších soupeřů?

Když jsem do Těšína přišel, všude jsem slyšel, že jsme kandidátem postupu číslo jedna, ale my musíme naše ambice něčím podložit. Zbývá ještě hodně zápasů do konce. Beru, že naše hra vypadala dobře, Dětmarovice jsme do ničeho nepustili a asi to nějakou odezvu bude mít. My se však od toho musíme především odpíchnout. Teď v kabině se oslavuje, celý týden před mistrákem byla v mužstvu skvělá nálada, každý se těšil a makal naplno. Když to tak bude vypadat každý týden před utkáním, úspěchy se jistě dostaví. Jsme si vědomi toho, že pokaždé se vyhrávat nebude, nicméně je to dobrý předpoklad.

V Těšíně jste na hostování do konce sezony. Pak se vracíte do Třince, nebo zůstáváte?

V Třinci mám ještě rok a půl smlouvu, takže bych měl v létě normálně začít přípravu s áčkem. Moje budoucnost se ale bude řešit až v létě.

A nyní jste v Českém Těšíně proto, že byste na jaře za Třinec pravidelně nehrával?

Asi tak. Trenér Luhový se zkrátka rozhodl, že hrávat moc nebudu, a já jsem v šestatřiceti letech nechtěl jen jezdit na výlety do Sokolova, do Sezimova Ústí. S panem Huczalou (generální ředitel Třince – pozn. aut.) i trenérem Damkem jsme se dohodli, že moje hostování zde bude přínosné pro mě i pro oba kluby. S Třincem nadále trénuju, tady mám dva tréninky a zápas. Pro mě je dobré, že budu pravidelně hrát. Chci pomoci Těšínu k návratu do divize.

Celou kariéru jste se pohyboval po prvo a druholigových trávnících. Jak jste se připravoval na krajský přebor? Měl jste soutěž zmapovanou?

Neměl, já se taky dlouho rozhodoval, jestli do toho půjdu nebo ne. Z přeboru jsem znal akorát výsledky. Úroveň soutěže ne. Takže jsem sbíral informace, a ta kvalita tady je. Jen náš tým ji má velkou a podobně je na tom dost mančaftů v soutěži.

Celý rozhovor v tištěném vydání Deníku