„S Rendou jsme se o tom docela bavili," připouští s úsměvem Václav Cverna. „Ne, že bych to nečekal, ale snažil jsem se na každý zápas připravit nejlépe, jak jen jsem mohl. A bylo jedno, jestli naskočím do utkání od začátku, v průběhu hry, nebo zůstanu na lavičce. Snažil jsem se být trpělivý. Renda mě upozorňoval, že časem ta situace přijde a už je tady," je Cverna rád, že příležitost k pravidelnějšímu nastupování v karvinské jedenáctce opravdu zaklepala na dveře.
„Za důvěru, kterou mi trenéři dávají, jsem samozřejmě rád. Jen mě štve, že se zatím nedaří výsledkově. Za ten podzim jsme poztráceli strašně moc bodů. Ale na druhou stranu věřím, že se to otočí a že v tabulce půjdeme nahoru," je starší z bratranců Cvernových v karvinském dresu optimistou.
Na své pozici se pomalu stává stabilním členem sestavy. A nechybuje. „Učil jsem se od pana hráče," připomíná. Dvojnásobný mistr republiky René Bolf mu mohl sloužit jako ukázkový vzor. „Že bychom si někdy sedli na kafe a probírali herní situace, jak bych měl na stoperu hrát, to ne, ale Renda mi v kabině nebo na tréninku přispěl cennými radami a hlavně jsem se od něj snažil odkoukávat, jak co dělá, kde se pohybuje, jak vyplňuje prostor i jeho celkový přístup k tréninkovému procesu. To vše mi posloužilo k tomu, abych se mohl i já posunout zase o kus dál," přibližuje Cverna.
Celý článek ve středečním vydání Deníku
