Dominiku, jaký je hlavní důvod vašeho setrvání v Karviné?

Tím hlavním je to, že jsme se s klubem domluvili na dalším pokračování naší společné cesty. Vědělo se, že už jsem pokukoval po zahraničním angažmá, něco se rýsovalo, ale i kvůli mému zranění ze závěru loňské sezony z toho sešlo. Zůstal jsem, a myslím, že to je dobrý krok a jsme rád, že tu můžu pokračovat.

Jak jste chvíle poté, co jste se po tvrdém zákroku plzeňského obránce zranil, prožíval?

Hodně těžce. Je pravda, že tehdy jsem s nikým, ani s novináři, nechtěl mluvit, to je myslím pochopitelné. Byl jsem naštvaný a zklamaný. Byl to nejdůležitější zápas sezony, od titulu nás dělilo nějakých 40 minut, ale stalo se to, co se stalo. Přiznám se, že jsem to obrečel, ale takový je prostě život a sport, ale litovat se a brečet v koutě ničemu nepomůže. A i proto si myslím, že teď budu mít společně s kluky z týmu motivaci si titul vzít zpátky.

Kolem vašeho zranění a onoho zákroku bylo hodně emocí. Jak byste to okomentoval?

Nechci to komentovat. Ale kdybych to měl říci oklikou, nehrajeme šachy. Házená je kontaktní sport. Jestli ten zákrok na mě byl za hranou, nebo ne, už nemá smysl rozpitvávat. Taková je házená a někdy některé věci ovlivníte, jindy ne. Obviňovat ale nikoho z něčeho nechci.

V jakém zdravotním stavu aktuálně jste? Kdy si hodíte pořádně na branku?

Doufám, že brzy. (úsměv) Momentálně jsem ve fázi, kdy jsem se s týmem lehce zapojil do přípravy, ale na střelu z dálky to ještě není. Už jsem ale zkoušel přihrávky a je to v pohodě, ruka drží. Teď už bude záležet na finální kontrole u operatéra a pak na mém pocitu.

Dá se říci, že důvodem, proč jste zůstal v Karviné je i to, že se chcete loučit titulem?

Kdo by se nechtěl loučit titulem?! Ale zatím jsem tady a chci odvádět maximum. Rozhodně ale teď neříkám, že za rok budu odcházet. Nechávám tomu volný průběh. Jsem v Karviné spokojený, chci být součástí tohoto týmu a vrátit Karvinou tam, kam patří, na vrchol.

Minulá sezona pro vás nebyla jednoduchá, byl jste zraněný vícekrát…

Ano, nebyla to příjemná sezona. Předchozí finále, kdy jsme získali titul, jsem odehrál s únavovými zlomeninami, byl jsem na prášcích a injekcích. A to si pak vybralo svou daň, prakticky pět měsíců jsem nehrál a když jsem se vrátil, nebylo to úplně ideální. A když jsem se konečně dostal do tempa a fungoval, tak přišla ta zlomenina…

Nemáte strach, že takový nápor vaše tělo do budoucna nevydrží?

Ne. Já jsem v tomto magor. Mě můžou zpomalit, ale ne zastavit. Hodně lidí se mě ptá, jak budu hrát, zda nebudu mít strach po tom zranění, ale já to tak nemám. Nemám strach.

Sezona začíná už začátkem září. Předpokládáte, že naskočíte hned do prvního zápasu?

Neříkám, že budu stoprocentně připravený, ale věřím, že na pár minut bych na hřiště mohl. Ale uvidíme, situace se může ze dne na den změnit.