Mlcáskové. Kapitola 10: Jak spadla sova do komína

Ve velké světnici se ještě svítilo a Růžovinka slyšela, že babička Šedivinka něco povídá dědovi Šedivkovi. A protože byla tuze zvědavá, tak se opatrně postavila ke dveřím a poslouchala, co si to děda s babičkou povídají. "Babičko, to je štěstí, co říkáš?" "Inu, zase spadne sova do komína a to je velké štěstí." "A na to se napijeme," řekl děda Šedivka a dal babičce Šedivince velkou pusu.

Růžovinka úplně zapomněla, že má žízeň, a honem tiše utíkala vzbudit Modrouška. "Modrouši, vstávej, vstávej, honem…" lomcovala se spícím bratříčkem. "Růžovice opice, zbláznila ses velice, co mě budíš?" A tak mu Růžovinka rychle pověděla, co se doslechla.

Speciál Deníku: Pište pohádky

"Hm, to je zajímavé, víš co, zítra, až maminka s tatínkem nebudou doma a děda s babičkou si po obídku půjdou lehnout, vyšplháme se ke komínu a tu sovu prostě chytneme a pustíme ji na svobodu." "A víš co, Modroušku, třeba nám ta sova splní nějaké přání, když je to takové štěstí, jak říkají babička s dědečkem," dodala Růžovinka.

Ani se nemohli dočkat rána, a když bylo po obědě, popoháněli babičku s dědou, ať už si jdou zdřímnout. "Copak máte vy dva mlcásci za lubem, co?" zeptala se vševědoucně babička Šedivinka. "Ale nic nic, babi, my si půjdeme ven házet míčem," řekli Modroušek a Růžovinka téměř současně. A tak se děda Šedivka natáhl na kanapíčko ke krbu a babička se uvelebila ve svém houpacím křesílku.

Sotva začali podřimovat, vytáhli Modroušek s Růžovinkou velký dřevěný žebřík, který stojí od nepaměti ve stodole, a postavili ho k mlcáskovému domečku. "Nejdřív polezeš ty, Růžovinko, a já tě budu jistit," řekl moudře Modroušek, ale vlastně se tak trochu bál. Nahoru nakonec vylezli oba dva, ale u komína se marně rozhlíželi, žádnou sovu tam neviděli.

"Víš co, Modrouši, v komíně je taky žebřík a ta sovička tam spadla, a tak ty tam pro ni musíš vlézt." A tak Modroušek, aby nevypadal zbaběle, opatrně do komína vlezl. Jenže mu uklouzla nožička a padal a padal někam dolů. "Pomóc, pomóc," křičela Růžovinka a málem taky spadla ze střechy mlcáskového domečku, jak se rychle snažila slézt dolů.

Máme splněno! Povedlo se nám potěšit děti

"Copak to vy dva zase vyvádíte," hromoval už ode dveří děda Šedivka. Mezitím babička vedla za ruku ven úplně černého Modrouška, který se komínem propadl dolů do krbu. Naštěstí se mu nic, ale vůbec nic nestalo, protože mlcáskový domeček není velký ani malý, zkrátka tak akorát pro mlcásky."

A teď s pravdou ven, copak jste u komína dělali?" zeptala se přísně babička Šedivinka. "No, já slyšela," plačky odpovídala Růžovinka, "že spadla sova do komína, a tak jsme ji šli zachránit," odpověděl Modroušek.

Babička a děda se začali tuze smát. Pak babička oba mlcásky pohladila po anténkách a řekla: "Ale jděte, vy popletové, to se přece říká, když se má narodit malé miminko. Budete mít bratříčka, nebo sestřičku."

Autor: Žofie Zejdová