Potýkáte se s nedostatkem hráčů podobně jako přípravka trenéra Petra Vaštíka?
Samozřejmě. Problém s malým počtem hráčů se vyskytuje ve všech věkových kategoriích. A nejen v Karviné. Co se týká 3. a 4. třídy, musíme tyto ročníky doplňovat mladšími hráči, například někteří šikovní druháci už hrají za třetí třídu a několik třeťáků může zase nastoupit za tu čtvrtou. Dávno pryč jsou doby, kdy jsem ve Vítkovicích nebo v Porubě měl na výběr z osmdesáti hráčů. Dnes už musí hokejové kluby brát každou duši a být za ni rády. Někteří hráči začínají s hokejem teprve ve třetí nebo čtvrté třídě. Pak jim chybí základy, které se by se měli naučit už jako prvňáci. Takoví hráči jsou pak určitým způsobem limitováni.

Menší kluby navíc doplňují stavy těch větších, extraligových…
Bohužel, velké kluby jako je Třinec nebo Vítkovice řeší tento problém tak, že si vyberou a stáhnou k sobě ty nejlepší hráče z okolních klubů už v žákovských kategoriích. Tato praxe je podle mě špatná. Konkrétně Karviná má čtyři nebo pět hráčů, kteří už v žákovských kategoriích hrají v Havířově.
Na druhou stranu se situace začíná trošku zlepšovat. Někteří rodiče, jejichž děti hrají ve Vítkovicích, se už přišli podívat na naše tréninky a došli k závěru, že jsou ještě lepší než ty ostravské. Pak se k nám takovýmto způsobem několik hráčů vrátilo zpět. Snažím se dělat tréninky pestré, zaměřené na všestranné zlepšování hráče. Jiná cvičení pro čtvrťáky, jiná pro třeťáky.

Je čtvrtá třída konkurenceschopná? Jak si vede v porovnání se soupeři?
Myslím si, že to není špatné. Na začátku sezony jsme byli poněkud hendikepováni tím, že v Karviné nebyl led a my jezdili trénovat dvakrát týdně do Polska. Trénovali jsme alespoň na základní škole Prameny, kde jsme se věnovali obratnosti a rychlosti. Nahrazovali jsme si tak trénink na ledě. V prvním utkání jsme sice dostali výprask od Vítkovic, ale v poslední době se zlepšujeme. Dokázali jsme porazit Nový Jičín, Krnov i Orlovou, s Třincem jsme prohráli jen o dvě branky. Některá družstva už nás zvou i na přípravné turnaje.

Je pro hráče přechod z minihokeje na hru po celém kluzišti náročný?
Systém minihokeje funguje teprve od devadesátých let. Kdysi žádný minihokej nebyl. Od začátku děti hrály na velké ploše a fungovalo to docela dobře. Myslím si, že pro kluka, který má určitý smysl a cit pro hokej, to zas až takový problém nepředstavuje. Musí se samozřejmě najednou naučit spoustu nových pravidel, například co je ofsajd nebo zakázané uvolnění, ale jinak si myslím, že starý systém byl lepší. Třeba v tom, že hráči se už ve třetí třídě všechny tyto věci naučili a uměli hrát na svých postech.

Jaké máte cíle pro tuto sezonu?
Naším základním cílem je, aby se kluci zdokonalili v herních činnostech. Nemůžeme si stavět nějaké vzdušné zámky. Musíme dohnat, co bylo v minulosti v klubu zanedbáno.

Jak často trénujete?
Trénujeme čtyřikrát týdně. Takový počet je dostačující. Ale tréninky by měly trvat hodinu a čtvrt, ne jen šedesát minut, jako tomu je nyní. Hodina je málo. Řada kluků navíc nechodí do hokejové školy Prameny, což je pro nás určitým způsobem limitující a musíme trénovat odpoledne. To ubírá chlapcům čas na jiné aktivity a zejména na učení. Navíc potřebujeme trénink v tělocvičně, toho se nám zatím taky nedostává.

Co nacvičujete na trénincích?
Každý trénink začínáme obratnostním bruslením, děti jsou rozděleny do skupin. Nacvičujeme jízdu vpřed, jízdu vzad, rychlé vstávání, brzdění. Poté různé formy střelby na bránu, vedení kotouče, načasování přihrávek a podobně.

Ondřej Monski